Ti dříve narození si jistě pamatují média z dob „reálného socialismu“, jejich kvalitu a hlavně věrohodnost v nich obsažených informací.

Tehdy se také říkalo, že v médiích jsou jen 3 druhy informací - pravdivé (datum), pravděpodobné (zpráva o počasí) a lživé (zbytek).

Při pohledu na zcela jednotnou „EUromasáž“ našich médií v poslední době, která se nyní, patrně v souvislosti s imigranty, stále stupňuje (čest výjimkám) je mi smutno.

Nejen proto, že už nemám co číst, protože u řady článků se stačí podívat na titulek a jméno autora a obsah článku je předem jasný, ale hlavně proto, že se opět plíživě vracíme do systému, z kterého jsme radostně a za zvonění klíčů odešli.
Ti dříve narození si jistě pamatují na kvalitu informací a používaný „jazyk“.  A je zde zase zpět...  „nemůžeme být v izolaci“, „každému musí být jasné“ jen formulace „soudruzi přece i v SSSR“ je nahrazena  formulací  „všude v EU“  a  zcela gumovým a geograficky nepřesným pojmem „Evropské hodnoty“, svědčící o tom, že novináři a politici netuší, jaký je rozdíl mezi EU a Evropou. A „samozvanci a zaprodanci“ jsou nahrazeny „xenofoby a těmi kdo jdou proti hlavnímu proudu“.  Pozadu nezůstala ani Česká televize a začala „vychovávat“ i nejmladší generaci.

Tak nějak mi při sledování těchto zcela nekritických, ale zcela jednotných názorů našich novinářů z paměti samo vyplouvá dávno zapomenuté říkadlo tak z přelomu 50tých a 60tých let.