Jako jediný dokázal veřejně ukázat na absurditu, kdy se budou soudcům nejen zpětně dorovnávat platy a stát tak přijde o více jak 1 mld korun, ale rozhodnutím Ústavního soudu se zvyšují platy soudců na trojnásobek průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře.

Platy soudců tak porostou geometrickou řadou, což povede k abnormálním platovým rozdílům mezi srovnatelnými sociálními skupinami a tím sociálnímu napětí ve společnosti. Není přeci normální, aby v budoucnu nastupující soudce začínal na více jak sto tisíci korunách měsíčně a plat učitele, jehož poslání je z hlediska společnosti a vývoje mladé generace podle mne ještě důležitější, se pohyboval ani ne na třetině, tedy na třiceti tisících. Je příznačné, že pravděpodobný nový ministr spravedlnosti Pelikán platy soudců obhajuje, když tvrdí, že jsou na nízké úrovni a svoje tvrzení podporuje tím, že je nezbytné, aby v justici pracovala elita.

Jsem dalek toho, abych populisticky kritizoval Ústavní soud a justici, ale začínám uvažovat, jestli náhodou na výroku bývalé ministryně spravedlnosti Marie Benešové o justiční mafii přece jenom něco nebude. Pelikán tak ale mimoděk potvrdil to, co se už delší dobu šušká. Že naše země spěje k justičnímu státu. Že je to přehnané? Ale kdeže! Ukažte mně zemi, ve které přes tisíc soudců zažaluje vlastní stát. Taková země neexistuje a ti, kdo takto konají si nezaslouží úctu a váženost. A bez těchto dvou atributů, s minusovým veřejným míněním, nemůže práce soudců přinést dobré výsledky. K měřítkům elity totiž nepatří jenom vysoké platy, ale především morální kvality.