Otázka zní, na jak dlouho. Pan ministr sice prchal jako pověstný kardinál Julián Cesarini z bitvy u Domažlic, jenže podobně jako křižáci do Čech, tak i on se vrátí. Správná otázka totiž zní, proč se bez boje vzdal, proč nešel svůj názor hájit do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a proč, když chtěl zdražit českým domácnostem vodu o stokoruny (v podstatě uvalit na vodu novou daň), to nezkusil zákonodárcům vysvětlit. Jasná odpověď je jednoduchá. Protože by svůj boj o obsah peněženek obyvatel vedl přesně před podzimními volbami.

Z čehož ale plyne jednoduché poučení. Pan ministr Richard Brabec sice mluví o koaličních jednáních a rozsáhlých konzultacích tak, aby byl zákon „ve shodě dotvořen", bude se ale chovat stejně, jako při první přípravě předpisu. Tehdy se na cizí názory nijak neohlížel. Ředitel firmy ANO Andrej Babiš mu nalinkoval úkol vytahat z obyvatelstva peníze za každou cenu, ministr Brabec si přečetl rozkaz a konal.

Jakmile odpadne nebezpečí, že projednávání protilidového zákona o vyšším zdanění vody nepoškodí takzvané „hnutí" v krajských a senátních volbách, v tu chvíli se nám předpis vrátí zpět a bude vypadat hodně podobně, jako současná verze. Skoro bych řekl, že bude platit přímá úměra – čím lepšího výsledku podnikatelský projekt ANO ve volbách dosáhne, tím vyšší zdanění vody bude navrženo.

V důvodové zprávě vodního zákona se ministr Brabec pustil do propočtů dopadů této daně na obvyklou čtyřčlennou českou rodinu. Došel k tomu, že to bude 70 korun ročně. Chtěl jsem ho dotáhnout silou mocí na zasedání zemědělského výboru, dát mu tabuli a křídu, aby nám to tam osobně vypočítal, protože střízlivé odhady odborníků hovoří o 700 korunách ročně. Tomu se samozřejmě pan ministr raději vyhnul, protože by nutně byl za hlupáka. Na podzim voliči mimo jiné rozhodnou, zda se pan ministr vrátí do parlamentu jako arogantní představitel úspěšné politické firmy, který má mandát brát peníze, komu bude chtít, nebo zda mu spadne hřebínek a veřejnost ho donutí nekrást „legálně" občanům z peněženky.