Ty země, které byly zatížené ilegální imigrací nejvíc, požadovaly od ostatních větší solidaritu, zatímco jiné se už od začátku stavěly k přijímání migrantů negativně. Je třeba říci, že z pohledu běžného občana České republiky- logicky. Země Koruny české a Rakousko-Uhersko se nepodílely na kolonizaci a odvážení všeho, co se v těchto zemích vytěžit a odvézt dalo, ať již z Indie anebo ze zemí Afriky a tudíž je vztah Alžíru anebo Maroka k Francii jiný, než jejich vztah k naší zemi a naopak. Obdobně vztah Libye třeba k Itálii anebo Indie k Velké Británii. Velká Británie a vůbec její vztah k 52 zemím a teritoriím spojeným do tzv. Common wealthu, je potom vůbec samostatnou kapitolou. Přitom právě tyto země jsou hlavní mírou zodpovědny za situaci, která dnes v těchto zemích panuje a měly by tedy převzít hlavní odpovědnost za řešení a odstraňování příčin v těchto zemích, které dnes ilegální imigranty generují.

Z těchto důvodů je i jiný pohled a názor na řešení migrační krize států V4, nebo pobaltských států, než států jako Francie, Německo, Velké Británie, Itálie, Řecko a Španělsko. Zatímco ta první skupina odmítá trvalé přerozdělovací kvóty, ta druhá se je naopak snaží prosazovat všemi možnými způsoby ať již přistoupením ke Globálnímu paktu OSN pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, Globálnímu přístupu k migraci a mobilitě, anebo třeba Istanbulskou úmluvou. U ledu je zatím také "dočasně zaparkovaný" kontroverzní a citlivý dokument (nařízení EU) tzv. Dublin IV., otázkou však zůstává do kdy? Toto nařízení EU je totiž norma nejvyšší právní síly evropského práva, nutná beze změny implementovat do českého právního řádu. Zmiňované státy jižní Evropy, které mají postavení první bezpečné země, a tudíž musí přijímat nově příchozí, se dožadují pomoci. Francie a Německo trvají na vzájemné solidaritě mezi členskými státy a střední a východní Evropa, včetně Rakouska, zase odmítají přijímání jakéhokoliv počtu přistěhovalců, a prosazují spíše pomoc v zemích původu.

Evropa není jednotná a vzájemné vztahy mezi jednotlivými státy se dále spíše vyostřují. To jí činí samozřejmě slabou čelit mnohem většímu náporu migrantů. O případné environmentální krizi, která bude mít za následek další vlnu přistěhovalectví, raději nemluvě. Celkově vzato přišlo do Evropy jenom od roku 2014 1,8 milionu migrantů, z toho více, než milion v roce 2015. Brusel tvrdí, že to nejhorší má Evropa za sebou. Skutečnost je však jiná. Na území Turecka je zadržováno okolo 3 milionů ilegálních imigrantů ale to jenom díky smlouvě s EU. Je to však draze vykoupeno 6 milardami eur (také z našich daní) zaslané režimu nevyzpytatelného prezidenta Erdogana. V Maďarsku je sice EU kritizovaný plot, který má sice skuliny a dá se obejít (Černé moře), ale zastavil tzv. Balkánskou trasu a to díky zejména neskutečnému nasazení Maďarů a Makedonců. Momentálně se však objevují tendence, že by míra ilegální imigrace mohla začít opět stoupat. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky například přiznal, že do Španělska jenom za tento rok přicestovalo 56 200 nelegálních přistěhovalců (?), do Řecka 28 700 a do Itálie 22 500. Jenom v říjnu 2018 to bylo za jediný měsíc rekordně více než 10 tisíc migrantů. Navíc zahraniční pozorovatelé říkají, že příčina samotné migrační krize nebyla dosud uspokojivě vyřešena, a že nás další vlna běženců rozhodně nemine. Tomu se dá bezpochyby věřit. Hladomor v Jordánsku, situace v zemích tzv. Sahelu atd. Obecně je v pohybu asi 65 milionů lidí, Libyi, Sýrii a Afghánistán nevyjímaje.