Problémy od počátku migrační krize cca v roce 2015 vznikly ve státech, kde do té doby nebyly. Například ve Švédsku a v Itálii. Potíže z migrací z jihu se ještě výrazně prohloubily v Nizozemsku, Belgii a Německu, kde už to dokonce mění politickou situaci. Francie se také potýká s výraznými migračními problémy, Paříž už zdaleka není romantickým hlavním městem, procházka centrem je na vlastní riziko. Ve Švédsku a Itálii se v posledních volbách výrazně prosadily proti imigrační strany. Je neuvěřitelné, že když už i státy západní Evropy postupně chápou, že nekontrolovaná migrace z jihu mění nejen skladbu obyvatelstva, ale hlavně skokově zhoršuje bezpečnostní situaci v daném státě. Je to politický omyl a nebezpečný trend.

Co v takové situaci udělal ministr vnitra České republiky Vít Rakušan? Ministr, který má především dbát na bezpečnost českých občanů. Potají, bez informování Poslanecké sněmovny, Senátu, jednotlivých parlamentních stran, dokonce bez projednání na zasedání vlády, pokud je známo, odjel 8. června 2023 na Radu ministrů vnitra a spravedlnosti Evropské unie a schválil za Českou republiku návrhy dvou nařízení tvořící součást Nového paktu o migraci a azylu. Tohle je jasné jednání bez mandátu, ke kterému nebyl dostatečně politicky oprávněn. Je to vlastně zrada.

Česká republika se dlouhodobě stavěla proti zvenku vnucované migraci, tedy proti Marakéšské úmluvě, Globálnímu paktu o migraci, migračním kvótám. V programovém prohlášení současné vlády navíc není nic o takto zásadní změně postoje vlády České republiky, o obratu o 180 stupňů v migrační politice. Pustit si na naše území neprověřené a nebezpečné migrující osoby často bez dokladů s nejasnou minulostí je nezodpovědné. Druhou možností je platit výpalné 20 tisíc Euro. Máme se snad bát chodit po ulici, schovávat děti jen doma a puberťáky držet zavřené jen ve školách, jak se to děje v mnoha oblastech západní Evropy v blízkosti NO GO ZÓN?