Když volby v některé zemi Evropy nedopadnou podle představ globalistů a novodobých neomarxistů a progresivistů co fandí Bruselu, bývá zle. Většinou hned vzápětí startují protesty spoluorganizované neziskovými organizacemi, často těmi s financováním ze zahraničí nebo kombinovaně ze zahraničí, ze státního rozpočtu a z rozpočtu EU. Viděli jsme to teď v Gruzii, na Slovensku několikrát, v České republice pod heslem Milion chvilek.

Když nezabírají protesty a dotyčný jistými nadnárodními elitami „nechtěný” politik se vrátí zpět, třeba i v jiné funkci, nastává fáze 2. Vyhrožování jemu a jeho blízkému okolí. To jsme jasně viděli v České republice, kdy se postupně veřejně „řešilo”, co dělají dokonce i děti jednoho politika, kolikrát jsou očkované, kde studují atp.  Když ani to nepomůže, aby vrcholný politik „začal sekat latinu” podle nadnárodních standardů a politik dál nejásá nad agendami typu Green Deal EU, Pandemická smlouva nebo aktivní zapojení do války na Ukrajině, může, jak vidíme, přijít fáze 3. Tedy dokonaný nebo nedokonaný atentát na politika osobně.