Není to jen plejáda velkých jmen, která činí tuto výstavu přitažlivou. Téma městské periferie bylo v uplynulých desetiletích postupně odsouváno a zapomínáno, ačkoliv od počátku 20. století přineslo velké množství znamenitých obrazů, kreseb a grafiky, ale ovlivnila také divadelní a filmové prostředí a jejich vizuální kulturu.

Městská periferie vznikala v podmínkách střední Evropy postupně od druhé poloviny 19. století jako průvodní jev a nezbytná podmínka industrializace. Města se musela zbavit svých hradeb, které již jejich obyvatelům neskýtaly v době válečných konfliktů žádnou ochranu. Městské opevnění naopak po roce 1866 fungovalo již pouze jako svazují krunýř, bránící dalšímu rozvoji měst. Podél železničních tratí a tramvajových linek rostla postupně živelně nová centra osídlení, pitoreskní a nesvázaná ani strnulými pravidly venkovského života, ale ani řády a předpisy historických měst. Vznikaly malebné enklávy, kde se chudoba a kriminalita spojovaly s nebývalou mírou svobody. Není divu, že toto prostředí, které bylo od prvního okamžiku provizoriem odsouzeným k zániku, poutalo pozornost literátů i výtvarných umělců.

Výstava zachycuje ve střídmém výběru vynikajících děl proměny obrazu periferie v českém výtvarném umění mezi roky 1900 a 1950. Mezi vrcholná vystavená díla patří Kubištova Periferie z roku 1908, zajímavá svou zářivou pestrostí a dokumentující poslední fázi Kubištovy tvorby před setkáním s francouzským kubismem. K dominantám expozice patří monumentální Čapkova Žena nad městem z doby těsně po první světové válce, Ulice v Marseille od Jana Slavíčka z roku 1926, ale především reprezentativně zastoupená tvorba autorů, sdružených v umělecké Skupině 42, jejíž osmdesáté výročí založení si v letošním roce připomínáme.