Vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci, milí kolegové,

spolupráce mezi premiérským úřadem a zastupitelskými úřady má zásadní důležitost. A to nejen v rovině unijní, o které budeme dnes mluvit, ale i pokud jde o oblast bilaterálních vztahů, které jsou s unijními záležitostmi propojené stále silněji. Než se začnu věnovat zadanému tématu, dovolte mi navázat na pondělní projev pana premiéra v praktičtější rovině.

Jednu věc bych ale velmi rád vytknul před závorku. Jak dobře víte, vláda si za cíl vytyčila "směřovat do evropského integračního jádra a působit v evropském prostoru jako srozumitelný a věrohodný partner". Většina našich partnerů náš "návrat do Evropy" vítá a myslím, že máte podobně pozitivní signály jako já. Poněkud slabší je ale plnění druhé části vládního zadání, tedy snaha o srozumitelnost. Česká evropská a zahraniční politika měla poměrně konzistentní tvář a bylo by velkou škodou, pokud bychom tu dobrou vůli, kterou nám naši partneři ukazují, promrhali naší osobní neláskou k některým lidem nebo některým zemím.

 Jsme v situaci, kdy máme otevřené dveře, ať už v Bruselu nebo v Berlíně, Varšavě, Paříži, Vídni či jinde. Nejdůležitějším úkolem následujících měsíců proto bude umět prakticky uchopit tuto příležitost. Tím nemyslím provádět různá štábní cvičení, ale umět prakticky koordinovat činnost jednotlivých ministerstev tak, abychom u našich partnerů působili skutečně jednotně a abychom měli jasno v tom, co a proč chceme. Z části je to samozřejmě úloha Prahy, ale významnou roli v tom musí hrát také zastupitelské úřady. Při svých cestách jsem měl možnost setkat se s řadou z vás a chci potvrdit, že Úřad vlády má silný zájem na prohloubení dosavadní spolupráce se zastupitelskými úřady a ještě jednou velmi děkuji těm, kteří mi pomohli připravit a zajistit přínosné konzultace.

 Za nejzásadnější považuji informování o dění v dané zemi. To je základem pro kvalitní analytickou činnost i pro efektivní každodenní koordinaci evropských politik. Bez znalosti aktuálního vývoje, trendů a postojů ostatních členských států nelze programové prohlášení, v němž se vláda hlásí k aktivní a konstruktivní unijní politice, naplnit. S tím souvisí také úzká součinnost při vytipování konzultací a zajištění kontaktů s klíčovými partnery.

Dokladem propojenosti unijní politiky s politikou domácí, ale i s děním mimo EU a potřeby informovanosti může být příklad hodnocení dopadů sankcí zavedených v reakci na dění na východě Ukrajiny. Rámcový přehled o situaci ve vybraných zemích, ať už v EU či mimo ni, zpracovaný dle zpráv ze zastupitelských úřadů, představuje jednu z integrálních částí materiálu, který tým, jehož vedením jsem byl pověřen, předkládá na dnešní jednání vlády. Má pro mě obrovskou hodnotu, že na výsledku materiálu o dopadech sankcí spolu po řadě dlouhých let pracují také zástupci Ministertsva zahraničních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu a Úřadu vlády a nedochází při tom ke konfliktům.

 Dovolte mi ale vrátit se k původnímu tématu dnešního panelu, a to k nové evropské koncepci. Většina z vás si pamatuje "koncepci" z roku 2012, která rezignovala na jakékoliv dlouhodobější ambice a byla nakonec jen soupisem v té době aktuálních rámcových pozic. Evropská koncepce této vlády by měla splnit čtyři základní cíle: