Do Prahy přiletěl bývalý americký prezident Bill Clinton. Oslaví s námi 25. výročí našeho členství v NATO. Muž činu se tak svým způsobem vrací na místo činu. Prahu za svůj život navštívil vícekrát. Poprvé už jako student v roce 1970. Ale klíčová byla jeho návštěva na pozvání Václava Havla v lednu 1994. Setkal se tu s lídry Visegrádu, kteří už tři roky na Američany naléhali, aby nám Aliance nabídla své členství. Poláci, Maďaři i my jsme toužili po bezpečnostních zárukách a bylo nám jasné, že mezinárodní „okno příležitosti“, zejména v důsledku dočasného oslabení Ruska, nebude trvat věčně.

Role Václava Havla a Lecha Walesy v tom byly zásadní. Skvěle se doplňovali. Polák nevybíravě tlačil na pilu, Čech nabízel jemné a intelektuálně přesvědčivé zdůvodnění. Právě na zmíněné schůzce v Praze Bill Clinton po jejich tlaku slíbil, že to vyřeší. „Už to není otázka ZDA, ale jen KDY a JAK,“ řekl tehdy i veřejně na tiskovce. Skutečně to pak vyřešil. Díky moc!

Na Clintona mám nejen z této doby, ale i z časů, kdy jsem působil ve Washingtonu jako velvyslanec (1997-2001) a lobboval za ratifikaci rozšíření NATO v Kongresu, mnoho vzpomínek. Byl to neskutečně charismatický politik. Podobného už jsem pak nikdy nepotkal. Mohli jste s ním třeba i v něčem nesouhlasit, ale byl to kus chlapa, který k vám přišel, pozdravil (i jménem, protože měl úžasnou paměť), něco lidsky pronesl svým nezaměnitelným chraplákem a úplně vás odzbrojil.