Je nutno přiznat, že  Václav Havel, při svém vstupu do československé politiky,  se stal  určitým symbolem,  či  nadějí české veřejnosti, která si přála zásadní změny politického klimatu ve společnosti.

Polistopadový Václav Havel však sliboval více, než mohl sám splnit. Svou přílišnou důvěrou, či dokonce naivitou, se stal spíše figurkou v poltických hrátkách NATO, zejména při jeho tažení proti státům Varšavské smlouvy, na počátku devadesátých let. Stál i u rozpadu Československa, proti vůli většiny obyvatel.

Od jeho prvotní vize o životě v míru a víře, v zásadní demokratické změny ve společnosti, přicházela spíše zklamání. Sliboval svět bez válek po rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO. Nestalo se tak...... Naopak plně podpořil barbarské a zcela neopodstatněné nálety NATO na Jugoslávii, které stály tisíce životů srbských civilistů. Postupně ztrácel vliv na vnitřní  i zahraniční politiku, ale bohužel V. Havel ztrácel i svou soudnost při svých postojích. Jeho popularita u veřejnosti klesala.