Když mi bylo před 14 dny oznámeno, že můj soused 25-letý David se demonstrativně oběsil na stromě vedle cyklostezky, vedoucí z Prostějova do Bedihoště, kde bydlím, tak mi to vehnalo slzy do očí. Pro svůj čin si vybral to „správně vhodné místo“,  kde lidé z města tráví volný čas, aby ho  vyplnili  sportem často  i se svými dětmi. Sportu chtivým občanům se tak právě ve sváteční neděli po poledni mohl naskytnout hrůzný pohled. Octnout se na takovém místě musí kolemjdoucího člověka poznamenat na celý život. Sotva mi oschnou slzy z jednoho pohřbu, tak se vzápětí dozvím o další sebevraždě syna mého obchodního partnera, taktéž mladého muže sotva 26 let pamatujícího. Co se to děje? Pohled do očí zdrcených rodičů a sourozenců je nervy  drásající.  Dnes a denně vidím v médiích, jak se mladí muži někde věší. Tu na billboardu u dálničního přivaděče jako nedávno, tu jako v tuto neděli se pověsí mladý muž z okna balkónu na sídlišti.  Co se to děje s naší společností, kdy tolik mladých mužů opouští tento svět takovýmhle způsobem?

Lze připustit, že agresivita lidí obracená k sebe sama tu byla vždy,  a bude se projevovat  i v budoucnu, ale i tak se mi zdá, že s naší společností není něco v pořádku.