Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, já tedy v úvodu chci poděkovat panu poslanci Hniličkovi, že jsme měli možnost se o návrhu toho zákona bavit v předstihu, ještě před vlastním jednáním na plénu, vyjasnit si některé věci. Bohužel, zároveň musím říci, že ta debata o návrhu toho zákona, kterou jsme mohli vést, mě utvrdila v tom, že v tomto směru to není zákon na podporu sportu, ale je to dle mého názoru atentát na sport. Vysvětlím, proč si to myslím. Těch důvodů je několik. Já se odrazím od toho, co tady říkal pan poslanec, zkusím ty věci, které on tvrdil, že ten zákon přinese, vyvrátit nebo zpochybnit.

První věc, proč atentát na sport? V současné době, ať je to, jak chce, tak spadá sport a gesce starosti o sport pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má svého ministra, ten ministr pravidelně sedí na jednáních vlády a když se tam jedná o věcech, které se týkají sportu, což je například projednávání zákona o státním rozpočtu, tak tam je a může říct svůj názor. V okamžiku, kdy vznikne agentura, národní agentura, jak navrhuje ten návrh toho zákona, tak předseda té agentury, pokud není přizván, tak se jednání vlády nebude účastnit, to zásadní, co se bude zřejmě projednávat bez jeho účasti, pokud ho tam vláda nepozve, je rozpočet ústředních státních orgánů. A vůbec není jisté, že až přijdou léta hubená, až přijde jiný premiér než ten, který fandí sportu, tak dojde k tomu, že celý rozpočet slavné agentury bude rozebrán jinými ministerstvy, protože tam zkrátka při jednání o státním rozpočtu ten předseda té agentury nebude, tím pádem vůbec není jisté, že je zajištěno nějaké dlouhodobé financování sportu, programů s tím spojených, protože ten způsob, který je navržen, toho fungování ústředního státního orgánu, který se má starat o sport, nezaručuje, není to žádný fond, je to normální organizace, ústřední orgán státní správy, který každoročně čerpá svůj rozpočet, dokonce to bývá tak, že potom když nevyčerpá, tak musí vracet a následně se znova ten rozpočet v rámci kapitoly státního rozpočtu vrací nazpátek. Takže to je první věc, která tady je velmi pochybná. Vlastně sport ztrácí svoji pozici ve vládě, bude na vládě pouze tehdy hájen, pokud tam bude ten zástupce té agentury přizván.

Druhá věc, která s tím souvisí, je, že nadále a více ještě než doposud tříštíme podporu sportu. V současné době máme sport, řekněme, z hlediska toho, jak o něj pečujeme, kompetencí s tím spojených, na třech ministerstvech. Je to ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které zároveň je dle kompetenčního zákona garantem toho, aby ten sport se rozvíjel nějak koordinovaně atd. Pak je to ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra.

V okamžiku, kdy vznikne národní agentura pro sport, tak dojde k tomu, že se změní kompetenční zákon, mimochodem poslaneckým návrhem měníme kompetenční zákon. To je věc naprosto nevídaná. Ministerstvu školství se ponechává pouze péče o tělovýchovu, odebírá se mu péče o sport, o reprezentaci a o turistiku. To znamená, jinými slovy, když se podíváme do toho zákona, tak vůbec dnes není jasné, jakým způsobem bude s ministerstvem školství agentura komunikovat například tělovýchovu, výuku tělocviku. Jak bude komunikovat s ministerstvem fungování sportovních tříd a sportovních škol. Jak to bude celé vypadat. To by mělo asi nějak na sebe navazovat. Takže my jsme to roztříštili. Potom já se k tomu ještě dostanu. Dáváme sice jakési kvazikompetence agentuře, které potom by měla schvalovat vláda, která by měla s těmi ostatními ministerstvy nakonec fungování toho sportu jako celku koordinovat. Ale když si představíte, že ředitel agentury má koordinovat fungování podpory sportu se 3 ministry, on je jenom ředitel agentury, tak jak to asi tak bude fungovat, jak to ti ministři budou brát vážně. To je opravdu úsměvné.

Můj názor je, že to prostě fungovat nemůže. Jediné, co se stane, že ta věc bude ještě více roztříštěna. Pokud bychom chtěli skutečně k tomu nějak systémově přistoupit, tak jedna z možností je zřízení ministerstva sportu, ale tím bychom podle mého názoru některé věci, které se týkají ministerstva vnitra a obrany, nakonec i školství, nevyřešili. Pokud to někdo chce vážně řešit, tak by měl vzniknout v kompetenci nějakého vicepremiéra i kompetence, která má možnost koordinovat ten sport. Kdyby vznikl vicepremiér, neříkám pouze pro sport, ale člověk, který má na starosti resorty, které se starají o sport, tak potom to má nějakou logiku, mohlo by to nějak začít fungovat. Ale člověk by musel sedět ve vládě a musel by mít zásadní vliv na to, jakým způsobem finance budou pro ten sport rozdělovány. To znamená, já zakončím první část svého vystoupení. Sport schválením tohoto zákona ztrácí svoji pozici, ztrácí svůj vliv, je závislý pouze na tom, do jaké míry vychází premiér, který navrhuje, vláda potom schvaluje, s předsedou agentury.