Byla však skutečně tak zásadně jiná? Nebo už její vnitřní principy a dosavadní vývoj nevyhnutelně určily její a vlastně i naši budoucnost? Tak či onak, principy EU nám byly tehdy líčeny v úplně jiném světle. Pokud jsou dnes zastánci vystoupení (např. v Británii) obviňováni, někdy možná právem, z demagogie, populismu a překrucování, před patnácti lety jsme byli vystaveni naprosto stejnému druhu manipulace – s tím rozdílem, že její původci patřili na tu „správnou“ stranu.

Lidé se rozhodli. A vstoupit na základě referenda do EU bylo naprosto legitimní.

Od té doby se však pohled politických elit EU na referenda značně změnil. Občané se podle nich nedokáží o tak závažných věcech, jako je např. členství v EU, správně rozhodnout. Jsou prý nevzdělaní. Nechávají se prý ovlivnit populisty a demagogy. Zkrátka – referendum se politickým elitám Evropské unie hodí pouze tehdy, když zaručí a potvrdí výsledek podle jejich přání.