Často si stěžujeme na morální pokleslost konzumní společnosti, tancování kolem modly ekonomického úspěchu, nárůst agresivity a hodnotové propady v různých formách a projevech. Zahlcena televizním světem reklamy a filmového i faktického zabíjení trpí zejména mladá generace od útlého dětství, aniž to ví. Jen přebírá připravené kulturní vzorce. K nim patří vnímání člověka jako pána tvorstva, tvůrce práva silnějšího a majitele pravd o veškerém životě. Třeba, že zvíře je vlastně věc, s níž možno nakládat podle vlastních představ a potřeb od hýčkání až po zabíjení. Pro konzumaci, pro zisk, pro okrasu, pro zábavu. Zabíjení nezbytné, zbytné i zbytečné. Držet v kleci, kastrovat, zabíjet a stahovat z kůže se zkrátka může.
Ono zavedené se ostatně dotýká zvířat i lidí. Tak to lidská společnost zavedla už za barbarství a dále zdokonaluje i v renesanci, humanismu a demokracii a říká se tomu dlouhá kulturní tradice. Byla také hnacím motorem domestikace a šlechtění řady druhů, které si na tuto součinnost už zvykly, neboť se z ní zrodily. Člověk dodá bezpečí a potravu a domácí zvířata pak v bezpečí nebezpečnému člověku sama potravu poskytují, neboť prý nemají duši a tak jim to snad ani nevadí. To říká člověk právem silnějšího. Je to takový cimrmanovský kruh objevu radostné konzumační spolupráce. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme i protestovat, ale je to tak jediné, co se s tím dá dělat. Netřeba to však hrotit za obvod kruhu.
Dokud byly kožešiny zjevně nedomestikovaných šelem možná nezbytné pro přežití v mrazu nebo dokladem o postavení primitiva ve skupině jiných primitivů, nebylo možno nepředpokládat lov a divit se mu. K divení je však v moderní době klecový chov divokých šelem pouze pro kožešinu ve světě různými způsoby již zatepleném i oteplujícím. A to pouze pro ozdobu vzdělaných ve skupině vzdělaných, zpravidla i rozumujících o morálce, etice a svobodě zejména.
Ve sněmovní zákonotvorné dílně se připravuje novela zákona, která má jednoduše zakázat kožešinové farmy. Těch je prý v ČR pouze devět, avšak s hojnou produkcí. Lišky a norky mají jejich zaměstnanci určitě rádi, starají se o ně hezky. Šelmičky mají svou klícku, potravu a své jistoty oproti nejistotě přírody, kde by se bez klícky pohybovaly volně v akčním rádiu desítek hektarů a nepochybně jednou i zemřely, avšak nestaženy z cenné kůže, ostatně jako i jejich chovatelé s kůži méně ceněnou. Příprava Sněmovny k zákonotvornému aktu vždy nabádá přichystat se k aktu i v Senátu a přivítal jsem proto sněmovní seminář 20.10.2016. K tématu na něm zasvěceně promluvili kolegové z Velké Británie, Nizozemí a Rakouska s poukazem, že u nichž již zákaz kožešinových farem pro překonání problémů kompenzací bez problémů funguje a podobně také už v několika balkánských zemích jako Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina či Makedonie.
Nacházejíce se kulturně v prostoru mezi vyjmenovanými, měli bychom tyto inspirace Západu i Východu přijmout i my. Zejména, že to pomůže, byť jen v drobném krůčku, také kultivaci naší převážně otrávené, hledající a po lepším světě dychtící společnosti. Snad to dá signál a návod i svobodným potomkům, že se nezabíjí jen pro zábavu nebo zbytnou okrasu kůží jiných a nesvobodných. Je tedy nezbytné, aby tato novela před jednáním pléna Senátu prošla nejen výborem hospodářským, ale především výborem zdravotním a sociálním, kam podstatou péče o duševní zdraví společnosti patří. A nechci ani zapochybovat, že projde úspěšně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
