Podle norské ideologie Barnevernetu je dítě v Norsku chápáno jako, cituji: „Jednotlivec s vlastními právy, ne jako majetek rodičů.“ Ale opravdu nějaký rodič chápe své dítě jako svůj majetek? Osobně jsem se se žádným podobným rodičem nesetkal a podsouvání tohoto názoru rodičům, kteří chtějí žít a vychovávat děti v rodině, mi přijde přinejmenším nepatřičné, ne-li hloupé.

Mezi biologickým rodičem a jeho dítětem vzniká ničím nenahraditelný vztah. Ten je pozorovatelný i u dětí, které svého biologického rodiče ztratí a nezáleží, v jakém věku to bylo. Dříve nebo později se u dítěte dostaví základní otázky: Kdo jsem? Kam patřím? Proč jsem takový, jaký jsem? Odkud pocházím? A kdo je má matka? Kdo je můj otec? Kdo jsou moji prarodiče a kde žijí?

A absence odpovědí může být pro děti naprosto frustrující a traumatizující. A pokud se tedy někdo ohání právy dítěte, měl by si položit základní otázku: Není neochota a neschopnost vrátit ukradené děti biologickým rodičům všech těchto norských neomarxistických ideologů největším týráním dítěte?

Podle mě ano. Norské zpřetrhání všech vazeb tamními sociálními inženýry mezi biologickou rodinou a dítětem pod vznosnou a nádhernou myšlenkou „zájem dítěte“, je naprosto neomluvitelný zločin. Rozdělení bratrů Michalákových do dvou naprosto odlišných rodin s nemožností dennodenního kontaktu mezi sebou a biologickou rodinou je naprosto prokazatelně poškozuje a v budoucnu bude mít na jejich přirozené vztahy velmi negativní vliv a na to nemusím být žádný „expert“.