Všichni bychom si přáli silnou osobnost, která by vyvedla Evropu ze stále pokračující ukrajinské krize. Nevím, jestli opravdu všichni, protože jsem zatím neslyšel jediné stanovisko od vládní koalice, nebo pana premiéra či ministra zahraničí. Tedy pokud nepočítám červencové stanovisko pana premiéra, kdy se postavil proti italské kandidátce, kterou navrhovala většina evropských socialistů.

Tehdy podpořil polského ministra zahraničí, Radoslawa Sikorského. To bylo však před měsícem. Co mi opravdu nesedí, je fakt, že summit je prakticky za dveřmi a my stále nevíme, jakého kandidáta naše vláda podpoří. Bude to italská kandidátka, která je velmi vstřícná směrem ke Kremlu? Je pro vládu důležitější udržení stranické linie, či zachování vztahu s Polskem a postavení se za kandidáta našeho nejbližšího souseda a spojence? Budeme trvat na zachování principu reciprocity, tedy ponechat post evropských socialistům, nebo naopak?