Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem se chtěl ještě přihlásit k faktické na paní poslankyni Novákovou, ale jelikož to tak hezky vyšlo na můj vstup, tak tím zahájím tu mojí řeč.

Paní poslankyně Nina Nováková uvedla, že láska je dána svoji trvalostí nebo opakovaně, že trvalost je dána tou láskou. Ale k čemu vám je láska bez práva? Láska, která nemá právo, která nemá stejné právo jako má láska u jiných osob. A teď už se dostanu k tomu, co jsem chtěl sdělit v rámci toho mého výstupu. Na úvod bych rád vyjádřil podporu k novele občanského zákoníku, protože tak, jak jsem uvedl v té faktické poznámce, tak narovnání práv všech osob je naprosto zásadní a naprosto jednoznačné. Já nerozumím tomu, že vlastně v dnešní době žijeme v zemi, kde všechny osoby nemají stejná práva a i pohled na manželství nebo na svazek stejnopohlavních párů se ve své době vyvíjí, stejně tak jako se vyvíjela v rámci společnosti celá řada jiných oblastí, když tady naši kolegové v únoru 1920, ne přímo tady ve Sněmovně, protože Sněmovna sídlila v Rudolfinu, schvalovali volební právo žen, tak ta debata si umím představit, že byla velmi podobná, velmi polarizující. Ale dnes volební právo žen považujeme za naprosto samozřejmé, dnes se nad tím nikdo nepodivuje, nikoho to nepřekvapuje. A myslím si, že pár let, až se ve společnosti nebo i tady ve Sněmovně případně budou lidé bavit o tom, že stejnopohlavní páry mají nárok mít stejná práva jako heterosexuální páry, které uzavírají manželství, tak se nad tím nikdo podivovat nebude.