Není měsíce, aby se něco nerozpadalo. Tu se nám bortí (pokolikáté už?) Praha, tu statutární a jiná města, a aby to bylo ještě zajímavější, tak se nám rozpadají už i koalice předvolební - což je možná ještě ta lepší varianta, protože nestačily ještě nic pokazit. Pokud byste si však mysleli, že jde o rozpad myšlenek a názorové rozcházení, mýlíte se. Jak se říká v jiných situacích "za vším hledej ženu", tak v politice za vším hledej - prachy. Nebo funkce. A funkce znamená prachy.

Neříkám záměrně slovo "peníze", protože to je slušný výraz, a já proti penězům nic nemám - dokonce je přeji ve velkém množství těm, kdo je umí poctivě vydělat. Ale pojmem prachy chci vyjádřit, že si těch v politice, jsou-li hlavním motivem kde čeho, nevážím, a nepovažuji je za důvod ničeho.

Proto nevycházím z údivu, jak nízké byly myšlenky pro slepenec Úsvitu a Bloku proti islámu. Tedy vlastně neříkám až tak pravdu - žádné ušlechtilé myšlenky jsem až tak nepředpokládal,  spíše pragmatismus. A byl bych připraven ho chápat. A on i ten se ukázal evidentně jako velmi velkorysá úvaha, protože důvoderm pro slepení byly právě ty prachy. A jak se ukázalo, že žádné nejsou, nebyl ani důvod společně pokračovat.

Kdyby je spojovaly myšlenky, nikdy by se nemohli rozpadnout. Ale všichni příliš kalkulovali, všichni chtěli úspěch a nejlépe hned, všichni už se viděli v krajích a následně ve sněmovně, respektive hlavně Úsvit si patrně neumí představit, že by tam nebyl - ty lavice jsou setsakra příjemné. Hlavně pro lidi, kteří nemají k dispozici lavice jiné (hovořím o jejich profesích).