Poslanec KSČM, co nemá rád ČT: Sobotka zaplatí za církevní restituce a za podporu agrese USA a NATO. Havel i Klaus byli amorální, lidé cítí nenávist. A Zeman...

Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze si v obecnosti říci, že šlo o úspěšných dva a půl roku? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Zcela subjektivně se domnívám, že prezident Zeman se ve svém úřadě osvědčil, a že pozitiva vyplývající z jeho aktivit přesáhla některé zápory. Oceňuji, že je ve svých postojích čitelný a konzistentní, někdy však nechává zbytečně vynikat své „ego“, což potom při řešení problémů může být kontraproduktivní. Na rozdíl od pana Schwarzenberga se jedná o osobu, která hájí oprávněné zájmy daleko širší části občanského spektra. Prezidentský mandát neumožňuje významnější exekutivní kroky, tudíž ani v případě zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem by nedošlo k nějaké zásadní změně či posunu v orientaci České republiky. Snad by měly některé zájmové skupiny cestu k prosazení svých zájmů jen „více vymetenou“. Konkrétně mohu uvést například Sudetoněmecký landsmanšaft.

Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho ,,východní“ politiky lze chválit, a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu... Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Se Zemanovými kroky v souvislosti s Ruskem a Čínou souhlasím. Nemyslím si, že se v jeho pojetí jedná o nějakou politiku „provýchodní“, spíše cítím zájem o politiku pragmatickou a racionální. Ti, co mu pokrytecky vyčítají zanedbávání tradičního pojetí lidských práv, jsou povětšinou lidé, kteří tato práva obhajují pouze selektivně a jen tam, kde se jim to do jejich světonázoru účelově hodí. Nemyslím si, že Rusko a Čína porušují lidská práva specificky více či nějak zásadně rozdílněji než některé země takzvaného západního světa či dokonce země světa arabského, prozápadně orientovaného. Jestli se Zemanovi něco nepodařilo, tak se domnívám, že se mu nejspíše jednalo o ještě užší hospodářskou provázanost, konkrétně o zvýšení počtu investorů z Ruska a Čína na území ČR.

Islám, imigrace, Islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl, a kterými spíše uškodil?

Ano, postupuje správně! Populismem bych nenazval vyjadřování přirozené obavy o českou identitu a dosažený stupeň hospodářského vývoje a kvalitu života, tedy o stav, na kterém se podílela řada generací našich předků. Na místě je i obava z multikulturálního střetu, který nikdy a nikde v minulosti nedopadl zcela dobře. Nálepkování „xenofobií“ považuji za scestné, každoročně přijímáme stovky politických migrantů a nikdy jsem neregistroval proti tomu žádný odpor, a to ani ze strany prezidenta Zemana

„Kunda sem, kunda tam...“ „Vláda zkurvila služební zákon.“ Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident utvruje své pevné jádro...

Ano, toto je jedna z věcí, která se mi na prezidentovi nelíbí. Být „lidovým tribunem“ ještě neznamená vyjadřovat se za každou cenu jako „lidoop“ s omezenou slovní zásobou. Nemyslím si ale, že by se tyto jeho slovní excesy nějak zásadněji dotkly morálního vývoje české mládeže. To by se jí potom muselo zakázat sledování televize, internet či například kontakty s vrstevníky a podobně. Možná se Zeman domnívá, že se většina společnosti s ním potom lépe identifikuje nebo, že svým vyjádřením dodá použitím vulgarismů větší váhu a získá pozornost. Možná se mu to i daří, ale já osobně bych se vydal jiným směrem.

Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé „případy“ a doplnil byste nějaké?

Takže postupně. Situace u korunovačních klenotů byla nešťastná, ale ve srovnání s obdobným chováním jiných vysokých ústavních činitelů se dá zcela výjimečně „přivřít oko“. Kauzu „Peroutka“ nedokážu posoudit, jestli to pan prezident někdy někde četl, budiž. Ale ani v opačném případě bych toto nějak dále zbytečně neextendoval. V této zemi jsou daleko větší problémy, kterým se ale věnuje daleko menší pozornost. 17. listopadu zcela prokazatelně o žádný masakr nešlo, stačí se jen podívat, jaký je oficiální přístup represivních složek k demonstrantům v takzvaných tradičních demokraciích západního typu. Samotný význam slova „masakr“ nacházím také zcela někde jinde. Asi největší hloupostí, co jsem od Zemana slyšel, byl výrok, že by „spojenci měli provést preventivní útok na Írán“. To mi skutečně „zůstal rozum stát“!

Pokud jde o Zemanovu popularitu, tak ta utrpěla jak po „lánském puči“, tak po zmíněném vulgárním vystoupení. Ale později se začala zvedat, což je i současný trend. Každopádně, zakotvuje se někde lehce nad padesát procent. Je dle vás Zemanův cíl mít co nejvyšší popularitu, nebo mu stačí to „něco“ nad padesát procent? Za Havla i Klause měl prezident zpravidla vyšší podporu.

Klausovu, ale zejména Havlovu vyšší podporu v prezidentském úřadě spatřuji v tom, že příslušníci jejich „klik“ měli významný vliv na média, což se v případě Zemana tak úplně tvrdit nedá. Myslím, že se současný prezident výší procentuální podpory nějak více nezabývá, ostatně nezabývají se jí ani jiní, přemýšlivější občané. Je jim totiž jasné, že se průzkumy často od reality odlišují a často poměrně zásadně.

Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkování Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči ČT a snahám jí škodit?

Je faktem, že mnozí novináři zneužívají svého postavení k prosazování politických názorů vlastních, zájmových skupin či názorů majitele média a ve své činnosti často překračují hranici únosnosti. O „objektivitě“ ani nemluvím. Toto se týká i veřejnoprávního média ČT, s jejíž informační a dokumentační činností je velká část společnosti nespokojena. Ke schvalované zprávě o činnosti ČT budu mít v Poslanecké sněmovně v září zásadní připomínky, jako jsem již měl i ke zprávě o hospodaření ČT! Na místě prezidenta bych některá média, a to zejména ta, která jsou notoricky známa svou neobjektivitou či zavádějícími a lživými informacemi, ignoroval a neplýtval energií k útokům na ně.

„Nebudu fíkusem v koutě a úředníkem, co jen podepisuje“, opakuje často prezident a jedná podle toho. Například odmítá jmenovat některé profesory, komentoval složení vznikající vlády a hlavně bez ohledu na sněmovní většinu jednu vládu sám stvořil. Zaslouží si jako přímo zvolený prezident Zeman víc svobody? Které kroky, kterými vybočil nad běžný rámec, mu lze schvalovat, a které již ne? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?

Z přímé volby prezidenta vyplývají všude na světě i vyšší pravomoci. Osobně bych však ty stávající u nás nikterak nenavyšoval, či snad pouze ve výjimečných případech, aby nedošlo k podlomení principu parlamentního systému. To, že prezident překračuje jakýsi zažitý „běžný“ rámec automaticky neznamená, že něco ze zákona porušuje. Komentovat by měl moci jakkoliv a cokoliv a svým podpisem by měl stvrzovat pouze to, o čem je pevně přesvědčen. Nejasnosti ve výkladu Ústavy či jiných legislativních norem, které si potom Zeman vysvětluje podle svého, nejsou jeho problémem. Právě v nejednoznačnosti výkladu práva vidím u nás velký problém, který by se měl řešit spíše!

Ať už je to jakkoliv, nezanedbatelná část české veřejnosti nemůže svého prezidenta ani cítit, a to už od voleb. Jde o liberálně založené voliče, bohatší voliče a o mládež. Co k tomu říci? Prezident je někdy častován výrazy typu „prase“, je mu vyčítán jeho vzhled, sklony k alkoholismu a kouření a jiné zcela osobní věci, díky kterým Zeman prý neumí reprezentovat. Je to zasloužené? A je správné kritizovat politika za takové čistě osobní záležitosti? Jak nahlížíte na mladé aktivisty, kteří proti prezidentovi demonstrují?

Naše společnost je dlouhodobě rozdělena amorálním a pokryteckým působením předchozích politických reprezentací v čele s Havlem a Klausem. Politici jsou i díky nim, a často zcela nezaslouženě, obecně nenáviděnou entitou. Úcta k legálně zvoleným zástupcům veřejnosti se částečně či někde již zcela vytratila. Svůj podíl na tom mají i česká média. V tomto ohledu si nemyslím, potom co obšírně čtu komentáře v rozličných internetových diskuzích k působení zmíněných exprezidentů, že by byl Zeman nějak více nenáviděnou osobností, spíše je to naopak. Demonstrovat, tedy slušnou formou vyjadřovat svůj názor je zcela v pořádku! Zajímavé ale je, že protesty a osobní útoky proti Zemanovi se odehrávají především v Praze, ve „zbytku“ země k tomu dochází velice zřídka. Často se jedná pouze o nespokojené jednotlivce. Například při prezidentově návštěvě v Plzeňském kraji jsem nic takového nezaregistroval.

A co vás tedy naopak napadá, když vidíte jásající davy vítající prezidenta v regionech a když vidíte, že mimopražské obyvatelstvo prezidenta považuje za svého „tribuna“? Je to politicky správné, nebo jsou ti lidé pomýlení? Proč mají rádi zrovna Zemana?

Jak jsem naznačil v předchozí odpovědi, metropole Praha je sociálně-politicky výjimečné teritorium, kde je na rozdíl od jiných regionů reálně vyšší životní úroveň, než je tomu v jiných částech země. Je zde velká koncentrace majetku, nízká nezaměstnanost, nejvyšší průměrný měsíční příjem, velká většina významných orgánů s celostátní působností sídlí právě zde. Zakořeněný pocit jakési nedotknutelné výlučnosti se psychologicky neshoduje s algoritmy lidového chování a vystupování prezidenta Zemana, který je mimo hlavní město brán, když to přeženu, jako prezident „dolních deseti milionů“. A toto „všelidové osvědčení“ nejde ani „pražské kavárně“, ani dřívějším politickým hybatelům žijícím v Praze zcela jistě „pod vousy“.

Komu dle vás prezident v českém systému politických stran nyní fandí? Je to Babiš? Které politiky podporuje? Pokusí se ještě do konce svého mandátu uškodit Bohuslavu Sobotkovi, v rámci svých pravomocí? Mají jeho ,,koně“ v ČSSD šanci k návratu na výsluní? Či najde jiné spojence?

Podle mě fandí Zeman stále ještě „protisobotkovskému“ křídlu v sociální demokracii, ale zcela jistě je zadobře i s jinými politicky exponovanými jednotlivci či skupinami. Jmenovat bych mohl například pány Škromacha, Velebu, Mládka, Tejce, jistý stupeň porozumění jsem vycítil ale i v případě kardinála Duky a jiných. Premiéru Sobotkovi uškodit v současné době může snad jen nepřímo a nikterak zásadně, spíše kosmeticky. Takzvaní pučisté šanci na návrat na „politické výsluní“ zcela jistě mají, neboť současné vedení sociální demokracie se někdy chová jako ODS v dobách své největší slávy. Smířlivý postoj k církevním restitucím a ekonomickým migrantům, podpora agresivní politiky NATO a rozpínavosti USA či další zásadní problémy země změnu ve vedení ČSSD vyvolají a možná to ani nebude dlouho trvat.

Vratislav Mynář, Jiří Ovčáček, Hynek Kmoníček, Jan Veleba a jiní. Jak posoudit prospěšnost jednotlivých prezidentových blízkých pro něj samotného? Dává mu hradní aparát dobrý servis? Čí ostuda je, že prezident republiky a bytostný politik Zeman nemá vybudovanou svou prezidentskou stranu? Kdo by mu mohl pomoci to napravit, pokud to je ještě možné?

Prezident má takový tým, jaký si sám zvolil, to znamená, že nejspíše jemu samotnému zcela vyhovuje, a je to takto i v pořádku. Nevěřím, při Zemanově povaze, že by v tomto týmu mohli působit lidé jemu neprospěšní či zbyteční. Co se týče „prezidentské strany“, tak si myslím, že není nezbytně nutná a jestli si Zeman myslí, že i bez její pomoci další eventuální prezidentskou volbu zvládne, je to spíše obdivuhodné. Ze společenského hlediska je také nesporně výhodnější, když je prezident země zvolen nadstranickým konsensem než tlakem jedné partaje, ať již jakékoliv.

Čím se Miloš Zeman změnil od doby, kdy byl premiérem? Odpustil už ,,zrádcům“, kteří ho o prezidentský post připravili v roce 2003? Ve vší úctě k prezidentovi, jak se na něm projevuje stárnutí?

Proces stárnutí je trvalý a nevratný a projevuje se bohužel na každém z nás. Ve srovnání s prezidentským protikandidátem ve druhém kole volby, je však na tom Zeman, dle mého úsudku, stále ještě mnohem lépe. Měli bychom si ale zvyknout, že hlava státu by měla disponovat věkem potvrzujícím životní zkušenosti, a tím pádem jaksi omlouvat i četnější projevy jejího stárnutí. Co se týče „odpuštění“ těm, co ho v prezidentské volbě v roce 2003 nepodpořili, domnívám se, že k němu nedošlo a asi ani nedojde. Samotný Miloš Zeman se změnil snad jen v intenzitě a obsahové síle, která je někdy až za přijatelnou hranou jeho bonmotů, rozdíl v jeho přístupu či povahových vlastnostech nespatřuji. Možná pomyslné „názorové objetí“ s Václavem Klausem je tím zásadním rozdílem mezi Zemanem-premiérem a Zemanem-prezidentem.

Jak Miloš Zeman asi využije druhou polovinu svého mandátu? Pojede na klidnější vlně, bude pouze vyčkávat na příležitost vstoupit do politiky v krizové situaci, nebo ještě zintenzivní své akce ve věci migrace, Ruska a Ukrajiny a podobně? Prostě, co provede a jakou radu by od vás dostal?

Toto nejspíše záleží na tom, zda bude chtít na Pražském hradě setrvat i nadále. Myslím však, že se výrazně nezmění a do vnitřní i zahraniční politiky bude stále ingerovat s vervou jemu nyní tak vlastní. Předpokládám pokračování jeho úsilí o výraznější hospodářské propojení českých, ruských a čínských hospodářských trhů. Jestli bych mohl radit, sdělil bych mu, aby v takto nastoleném směru pokračoval, ale aby současně volil prostředky, které ho následně nemohou v jeho snaze brzdit. Ne vždy se mu to teď daří. Například „reciprocita služeb“ mezi ním a panem Kellnerem není zrovna tím nejvhodnějším postupem. Za to, že vezme s sebou velkopodnikatele k čínskému prezidentovi, se přece nemusí již vézt jeho soukromým tryskáčem domů.

Nelze skončit jinak než úvahou, zda Miloš Zeman v roce 2018 znovu bude kandidovat do funkce prezidenta. Bude? A uspěje? Jací protikandidáti asi typově budou stát proti němu? Tomáš Halík, Jan Švejnar, někdo jiný? Jakým způsobem, s jakými tématy by volby mohl vyhrát?

Popravdě nevím. Informace, kterými disponuji, jsou často zcela protikladné. Kdybych měl ale tipovat, řekl bych, že kandidovat na post prezidenta ČR znovu bude. Jeho šance na opětovné zvolení nejsou malé, spíše bych se přikláněl k tomu, že má šanci na zvolení velkou, ale do konce volebního období je ještě dlouhá doba a může toho také ještě hodně pokazit.

Domnívám se, že zmínění pánové Halík a Švejnar nemohou být v prezidentské volbě Zemanovi relevantní soupeři. Ten by měl akcentovat závažné, nikoliv zástupné celospolečenské problémy, jak to ve svůj neprospěch dělají zejména někteří pravicoví politici, a aby uspěl, musí jejich řešením opakovaně oslovovat majoritu voličského elektorátu. A to si myslím, že Zeman, ať chceme, či nikoliv, umí.

Nakonec ještě, zcela na závěr, zcela obecně... Co prezident Miloš Zeman dle vás zanechá českému národu, jakou stopu svým prezidentstvím nechá? Co byste napsal do učebnice dějepisu pod jeho jméno?

Na takovéto úvahy je ještě moc brzy. Prozíravost a reálná úspěšnost či význam jeho vlastního podílu při řešení zásadních problémů by se měly vyhodnocovat vždy až zpětně, po letech od ukončení mandátu. Jen tak mohou být zachovány požadavky ideologické neutrality a tolik nutné objektivity k výkladu historického odkazu kterékoli společensky významné osoby. Ona se ta hodnocení, nyní a potom, mohou také zásadně odlišovat. Vzpomeňme například dvojjedinou historickou roli Václava Havla, která byla v době panování jeho kultu „nedotknutelně dokonalou“ a nyní je situace prakticky opačná, společenský vývoj nedal skutečně panu exprezidentovi za pravdu!