Profesor Krejčí má strach: Bída z lidí vlky činí. A vlky z lesů žene hlad

Profesor Krejčí se zamýšlí nad tím, zda hrozí reálné riziko vypuknutí větších nepokojů v Evropě dle řeckého vzoru. Západ podle něho dlouhodobě žil – a stále žije – nad poměry. Ve snaze představit se jako úspěšnější uspořádání než byl byrokratický socialismus prý zahájil budování sociálního státu.

„Tato idea je bezesporu správná. Nejen z hlediska lidských práv, ale i jako cesta k vyšší ekonomické efektivnosti. Jenže obrovské neproduktivní výdaje například na zbrojení a války – vietnamská válka byla pro USA první válkou programově vedenou na dluh –, ale také nástup konzervativní politiky vedly svorně k dramatickému zadlužení. Obava z narušení sociálního smíru, pohánění spotřeby uměle vytvořenými potřebami, nesmyslné představy o možnosti zadlužovat jedince a stát formou zvyšování výdajů a omezováním daní – to vše je v pozadí obrovského zadlužení Západu,“ míní politolog.

Bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad…

„Takzvaně ‚líní Řekové‘ měli do nedávna největší vojenské výdaje v Evropské unii – v roce 2009 činily vojenské výdaje v Řecku 535 euro na obyvatele, zatímco unijní průměr byl 392 euro. Řekové byli největšími dovozci zbraní z Německa, třetími největšími z Francie – a půjčovali si na to od ochotných německých a francouzských bank. Podle Mezinárodního měnového fondu je dnes zadluženost Evropské unie 83 % HDP, USA 105 %, Japonska 238 % HDP. Nedovedu si představit, že se Západ obejde bez rozpočtových škrtů, které zbrzdí ekonomiku a zpomalí oddlužování. Právě tak si nedovedu představit, že tyto škrty budou spravedlivé, že nepostihnou především sociálně slabé a střední vrstvy. Což nutně povede k většímu napětí. A ‚bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad‘, praví klasik…,“ cituje v obavách Krejčí.

Ten je dle svých slov evropský federalista. „Myslím si totiž, že jednotná Evropa je cestou k odstranění válek v našem regionu a vytváření konkurenceschopnosti v globalizujícím se světě. Pohled na bruselskou byrokracii a kvalitu vlád většiny unijních zemí, které na summitech či ministerských radách za nás rozhodují – ten pohled mne leká. Nestačí mít instituce, je třeba mít i kvalitní kádry,“ říká pro ParlamentníListy.cz

Evropská unie má sice k dispozici jakousi unijní armádu, profesor Krejčí si však nemyslí, že by ji Brusel v případě rozpoutání větších nepokojů v EU byl ochoten použít. „Zatím to nepřichází v úvahu. Především domácí silové sektory v jednotlivých členských státech prozatím vykazují disciplínu. A užití unijních vojáků by bylo velkou diskreditací integrace,“ domnívá se.

Arabské jaro - hrozba pro Evropu?

Může vlna revolucí v arabských státech být přímým bezpečnostním rizikem? Podle Oskara Krejčího ani ne tak pro evropský kontinent, jako pro stát Izrael. „Nejbližším problémem vzešlým z tzv. arabského jara je snížení bezpečnosti Izraele, který je vnímán jako součást Západu a jako strategický spojenec USA. Případný izraelský útok na Írán by tento problém učinil aktuálním,“ mluví profesor o stále častěji předpovídaném íránsko – izraelském konfliktu.

Vzhledem k aktuální evropské situaci se ale podle něho budeme muset učit vnímat islám jako součást evropské kultury. „Nejde jen o historii, kdy maurská Al-Andalus stála u kolébky renesance. Jde i o fakt, že v tomto regionu muslimové žijí. V Rusku je jich 14,5 miliónů, ve Francii 4,7 milionů, v Německu 4 miliony. Je třeba se ptát, proč mezi nimi získávají pozice extremisté – není to z důvodu povahy islámu či většího výskytu patologických osobností. Důvody jsou politické a sociální, přičemž jejich počátky jsou až příliš často v extremistické zahraniční politice Západu a v naivním liberalismu při vytváření multikulturní společnosti,“ kritizuje Krejčí v rozhovoru pro server ParlamentníchListů.cz

O případné hrozbě války profesor Krejčí už v minulosti mluvil v souvislosti s takzvanou změnou světového hegemona, tedy jakéhosi střídání největších světových velmocí. Podle jeho slov se nyní rodí alternativní svět, s nímž se Západ vůbec nemusí dobře vyrovnávat.

„Poslední summit států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika – pozn.red.), který skončil před dvěma dny v Dillí, už hledal cesty k obchodu bez dolaru a vytvoření vlastní investiční banky. Objevuje se alternativní cesta globalizace, nebo paralelní svět. Stále není jasné, jak se Západ s propadem svého významu vyrovná. Zatím zbrojí a zbrojí, mentoruje a hází bomby. Rozhodně nelze polevit v požadavcích diskutovat o hrozbě války – je to jediná zbraň, kterou mají humanisté tváří v tvář hlouposti a sobectví mocných,“ upozorňuje.

Mravokárce Schwarzenberg se bojí budoucnosti

Při diskusích o české zahraniční politice se stále častěji mluví o rozšíření sfér zájmu v exportní politice. Téma začal otevírat již před časem prezident Václav Klaus a za své ho přijal i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Plán obchodně se zaměřit hlavně na mimoevropské rostoucí ekonomiky však zatím nijak výrazně nepodporuje ministr zahraničí Schwarzenberg. V tom profesor Krejčí u Schwarzenberga vidí jen obstrukce a hry na mravokárce.

„Maličké Česko i větší Evropská unie musejí hledat jakoukoliv příležitost na nových trzích, jinak nerozpohybují ekonomiku a neposílí měnu. Ideologické předsudky privilegovaných by jim v tom neměly bránit. Navíc je v dějinách odzkoušeno, že budování ekonomických a kulturních mostů pomáhá urychlení rozkladu toho, kdo nedokáže modernizovat své řízení a společnost. Možná, že toto je důvod, proč si ministr zahraničí Schwarzenberg vymýšlí obstrukce a hraje si na mravokárce. Prostě se bojí, že svět, který si pro sebe vytvořil, nemá budoucnost,“ je přesvědčen politolog.

Nepříliš utěšená situace pak dle jeho slov vládne i v české armádě, kde se nedávno sešel tým expertů, aby zahájil diskusi nad novou obrannou strategií našeho státu. „Jsou dva problémy, které znemožňují formovat racionální strategii. Především nás nikdo svoji armádou neohrožuje, chybí nám nepřítel. A vojenské uvažování se pohybuje ve stereotypech klasických bojů. Výsledkem je, že nejsme schopni zformulovat rozumnou strategii, která by obsahovala věcnou analýzu a z ní odvodila požadavky. Třeba na výzbroj. Jak chcete rozhodnout, kolik máte koupit obrněných transportérů, když nevíte, na jaké bitvy je potřebujete?“ ptá se Krejčí.

Morálka a vděčnost. To s mezinárodní politikou nesouvisí…

Výsledkem neschopnosti zformulovat strategii prý je i fakt, že máme armádu, jejímž cílem není chránit zemi, ale pomáhat spojencům. „Když mají mezi našimi spojenci nejdůležitější slovo lidé jako Bush, Blair či Sarkozy, posíláme vojáky či podporu nezodpovědným akcím. Dnes je naše armáda nepoužitelná pro klasické boje. Měla by být budována jako součást integrovaného záchranného systému, ne jako cestovní kancelář pro dobrodruhy,“ navrhuje.

„Vojenské riziko je dnes minimální. Kdyby se naplnily fantazie některých washingtonských a bruselských politiků, pak nám stejně proti raketám Severní Koreje či Íránu klasická armáda nepomůže. A spojenci nám pomohou jen tehdy, když to bude vyhovovat jejich zájmům. Morálka, vděčnost, sebeobětování – to jsou vlastnosti, se kterými se v mezinárodní politice nepočítá,“ shrnuje odborník na mezinárodní politiku.

Ten se také vrací k nedávnému třináctému výročí útoku vojsk NATO na někdejší srbskou část Jugoslávie. „Byla to vojenská agrese, kdy NATO nefungovalo jako obranná instituce, ale jako nástroj prosazovaní úzkoprsých zájmů. To ale nestačí. Někdo nese osobní odpovědnost za tisíce mrtvých jugoslávských civilistů a vojáků. Někdo konkrétní vytvořil onen podivný stát, Kosovo – druhý etnicky čistý albánský stát bez historie i životaschopné ekonomiky. Někdo porušil mezinárodní právo. A někdo tomu přízvukoval pomocí ideologického ospravedlňování,“ naráží na podporovatele bombardování, mezi něž v naší zemi patřil třeba exprezident Havel.

Podle Krejčího je tu ale ještě další problém. „Intervence v Afghánistánu, Iráku, Libyi a politika vůči Sýrii či Íránu ukazují, jak omezená je schopnost západních politiků učit se. Nadužívání vojenské síly, pohrdání mezinárodním právem a úpadek diplomacie – to je problém Západu, jehož bylo bombardování Jugoslávie jen startovacím bodem,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz profesor Oskar Krejčí.