Minulý týden ve čtvrtek jste vystoupil se svým projevem na Žofíně při zahájení činnosti Institutu pro politiku a společnost. Je to - jak je oficiálně uváděno - institut, který se má stát otevřeným think-tankem pro naléhavé otázky současné české, evropské i světové politiky a společnosti. Jedním z jeho deklarovaných cílů je například vytváření prostoru pro politiky nové generace. Vy jste egyptolog, tedy historik a archeolog, Češi Vás též znají jako člověka, který se nezdráhá hovořit o blížícím se kolapsu civilizace. Jaký by tedy měl podle Vás být politik nové generace - tedy osobnost, která by měla pomoci převést lidi přes fázi transformace?
Nejsem politolog ani sociolog, abych fundovaně definoval politika nastupující generace. Osobně bych ale řekl, že by bylo dobré, aby rostl počet takových veřejně činných lidí, kteří mají dobré vzdělání (odborné, vysokoškolské), pracovní zkušenosti (pokud i ze zahraničí, tím lépe), jsou vybavení jazykově, mají rozhled a vizi, smysl pro pokoru a zodpovědnost a vlohy naslouchat i názorům, které jim zrovna nemusí vyhovovat. Dobrý politik by měl mít za sebou alespoň nějaké úspěchy ve vlastní práci. Pokud politik nemá své občanské zaměstnání, které ovládl, je to přinejmenším pro mě velký handicap. Takoví lidé pak mohou mít ambici nabízet své zkušenosti a schopnosti ostatním.
Psali jsme:
Vadí vám, že Zeman nepozval na oslavu 28. října některé univerzitní rektory?Anketa
Co bych ale rozporoval, je tvrzení, že think-tanky jsou primárně líhní politiků. Nejsou a nemohou být kvůli důvodům, které jsem právě popsal. Co ale mohou, je nabízet politikům a odborníkům pokročilé expertízy a vytvářet prostředí, ve kterém se prolínají a setkávají prvotřídní znalosti a zkušenosti, různorodé vyargumentované názory a nejlepší odborníci z mnoha oborů. V tomto ohledu mohou přirozeně zásadně napomoci či urychlit růst těch, kteří mají politické ambice. Jedině syntéza dílčích poznání různých aspektů našeho světa může vést k nové, vyšší a kvalitnější úrovni.
Pokud zůstaneme hypoteticky u toho, že naše generace oním kolapsem či transformací společnosti a starého světa projde či bude u toho, kdo podle Vás bude mít největší šanci na to se adaptovat (nebo prostě jen přežít)?
Svět přeje připraveným. Doba nestability a transformace zase naopak přeje bezskrupulózním lidem, kteří se neštítí ničeho a nic jim není svaté. Míra těchto dvou tendencí je přímo odvislá od morální a etické úrovně konkrétní společnosti. Obecně lidé a společnosti zvyklé na komunální život a občanskou společnost mají šance lepší než ty, které vynášejí na piedestal pouze bezohledný individualismus a osobní prospěch. Prosím ale, aby tato slova nebyla špatně pochopena. Dobrá společnost potřebuje vyspělé individuality, ze kterých agregací vznikají elity. Členem elity se ale můžete stát pouze na základě své práce, autority a respektu. Vše ostatní jsou pouze samozvané pseudoelity bez jakékoliv legitimity a naděje na delší existenci.
Domníváte se, že je lidstvo v současné době schopno mentálně unést případné radikální změny?
Odpovím takto. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že přinejmenším v naší společnosti končí doba politické korektnosti, končí doba bezbřehého a bezhlavého multikulti, je u konce dvacet pět let soustavného ničení výroby a vzdělávání v naší zemi. Pokud se neprobereme a do dvaceti let neodstraníme z našeho systému zbytečnosti (zejména pokud neočistíme zaplevelený právní řád), neprocitneme z ideologie subvencování nesmyslů, zadlužování a leckdy ne nutného zvyšování mandatorních výdajů, pokud si neuvědomíme, že svoboda začíná tam, kde končí povinnosti, nemáme šanci. Berte to ale pouze jako můj subjektivní názor.
Stále zůstáváme v hypotetické rovině - ale může, dle Vás, rychlost těch změn rozproudit i současná situace ve světě? Krize na Ukrajině, válka proti terorismu, hrozba eboly a jejího rozšíření. Nebo to lze vnímat jako již onen rozhýbaný proces, který je součástí všech změn, co lidstvo čekají?
Svět je ve velkém pohybu, nestabilitě a zmítá se v důsledku zvyšující se vnitřní slabosti systému a vnějších proměn, které přirozeně mají rovněž velkou váhu. Vezměte si jenom jeden z hlavním faktorů, který odstartoval tzv. arabské jaro. Mám na mysli dlouholeté vysychání celého Předního Východu a severní Afriky. To ve spojení s velkou neúrodou obilí v roce 2010, eskalací cen pšenice a částečného zhroucení globálního trhu této komodity, přivedlo obyvatelstvo většiny arabských států, ve kterých rodiny musely vynaložit zhruba 40 procent svého příjmu na obstarání potravin, do ulic. A obrovská změna proběhla v řádu týdnů.
Psali jsme:
Jsme svědky změn mnoha režimů, posunování hranic, konfrontace ideologií a životních názorů a postojů. Statistika délky trvání jednotlivých civilizací či říší jasně ukazuje, že čím jsou složitější, tím kratší je jejich cyklus vymezený dobou vzestupu a pádu. O to víc je naléhavá potřeba, aby společenské vědy začaly v rámci mezioborových projektů produkovat relevantní analýzy a navrhovat řešení, která nebudou przněna tzv. politickou korektností. Těžko předvídat, co nastane, ale je na čase něco dělat a probrat se z letargie.
Vždy jste zdůrazňoval v souvislosti s blížícím se kolapsem také to, že není důvodem pro to, aby se lidé obávali katastrofických scénářů. Přesto ještě částečně zůstanu u předchozí otázky, ale zeptám se poněkud jinak - nemohou právě ty výše uvedené události trochu zvrátit ten proces a zvrtnout je k tomu, čeho se vlastně všichni obávají?
Strašlivě mě znepokojuje, že tzv. věrozvěstové kolapsu lidi straší kolapsem, který má v jejich podání charakter biblické apokalypsy. Což je naprosto špatně. Kolaps obvykle znamená jen zásadní transformaci systému, velkou ztrátu jeho složitosti a šanci na nový vzestup. Kolaps neboli transformace je nedílnou součástí všech systémů v přírodě i společnostech. Což neznamená, že bychom se nemuseli a neměli připravovat na to, že tento náraz může být velmi tvrdý a nečekaný. Jen letmý pohled na hlavní rysy, které naši civilizaci přivedly na vrchol jako jsou soukromé vlastnictví, věda, výroba, sociální péče, zdravotnictví, otevřená společnost apod. ukazuje, že se potýkají s velkými, doufejme však, že ne nepřekonatelnými problémy. Srovnání procesů z minulosti ukazuje, že obvykle je společnost schopna regenerace. Jen hloubka transformace a rychlost zotavení se liší.
Nedávno politolog Jiří Pehe také promluvil o tom, proč narůstá jistá fascinovanost lidí nad slovy a varováními o blížících se katastrofách. Řekl, že v roce 2014 žijeme s vědomím, že už vůbec netušíme, kam nás vlastně výtvory lidského rozumu zavedou. Podle něj hovoří o tom, že jsme v pasti, právě i jím zmíněný signál: Rostoucí počty katastrofických předpovědí a kulturních produktů jako katastrofické filmy či populárně vědecké úvahy o konci světa, či o světě „po světě lidí“. Údajně i v dějinách vždy, když se lidstvo začalo upínat k podobným teoriím či jimi bylo fascinováno, znamenalo to skutečně blížící se zlom a také to, že prostě lidstvo už nevědělo jak dál. Co si o tom myslíte?
Je skutečnost, že do značné míry nevíme jak dál. Neřekl bych ale, že mluvením o katastrofách tyto skutečně nastanou. Byli jsme z nějakého důvodu nadáni samostatným myšlením, tuto schopnost bychom se měli snažit používat. Míru katastrofy mnohem spíše určí naše individuální postoje a konání. Můžeme mluvit, bědovat a pomlouvat a vysmívat se těm, kteří se něco snaží dělat, byť s rizikem chyb a omylů. Druhá možnost je začít něco doopravdy dělat. Máme to ve svých rukou a nikdo to za nás neudělá, ani nerozhodne. Opakuji, pevně věřím tomu, že nám pomůže pouze poctivá práce a syntéza dílčích poznání o tomto světě. A smysl pro povinnost. V nějaké stavu jsme převzali svět od našich rodičů a měli bychom ho předat dětem alespoň v takovém stavu, v jakém jsme ho dostali. Naše ambice by však mohla být i vyšší. Je čas na zásadní inventuru a změnu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
