„Ty počty žen na ulicích, myslím, že se budou dále zvyšovat i vlivem sociálních reforem. Podílí se na tom zvyšování nájmů, stagnace důchodů, situace žen samoživitelek, feminizace chudoby,“ upozornila ParlamentníListy.cz Radka Hetmánková z neziskové organizace Jako doma, zaměřené svojí činností právě na ženy. Ty se ocitají totiž v posledních letech také stále častěji bez domova, ovšem na ulicích nejsou vidět, poněvadž se za svůj stav stydí více než muži, a proto využívají všech možných způsobů, jak dopady tvrdého pobytu na ulici alespoň o něco zmírnit. Kolik jich tedy bez domova v Česku aktuálně žije, není možné přesně spočítat.
Jde přitom o ženy, které jsou finančně závislé na svých partnerech, možná zažily domácí násilí nebo přišly kvůli věku o práci. I to jsou důvody, které vedou ke ztrátě domova. Statistiky hovoří o tom, že v roce 2011 bylo u nás 2473 žen bez domova. Aktuálnější čísla zatím nevyšla. Je proto třeba vzít v úvahu, že počty v posledním období narůstají, a také to, že tisíce dalších žen ohrožuje takzvané skryté bezdomovectví. Co to znamená?
Psali jsme:
Oddálení tvrdého dopadu na ulici tím, že bydlí například u přátel, rodinných příslušníků, na ubytovnách. Podle odhadu organizace Jako doma je v celém Česku zřejmě až pět tisíc žen, které od úplné ztráty domova dělí skutečně jen pomyslný malý krok.
Když se na nás ženy i muži obrátí, pomoc nabídneme
Ludmila Tomešová z pražského Centra sociálních služeb, pod které patří několik azylových zařízení včetně toho určeného ženám, narůstající trend lidí bez domova potvrzuje. Přesto brzdí myšlenky na to, že by jich přibývalo raketově.
„Nabízíme pomoc stejně mužům i ženám, a to jak těm s dětmi, tak bezdětným. Pokud se na sociální odbor obrátí s prosbou o pomoc při řešení jejich situace, pomáháme bez ohledu na pohlaví. A nutno dodat, že vzhledem k zákonu o sociálních službách jsme schopni a povinni pomoci nejen lidem majícím trvalé bydliště na území Prahy, ale i těm, co pocházejí ze zemí Evropské unie. Ovšem ti lidé musí sami vyvinout úsilí, které my jim pomáháme nasměrovat,“ řekla ParlamentnímListům.cz Tomešová, zástupkyně ředitele Centra sociálních služeb v Praze.
Stupňů pomoci je několik. Důležitá je vůle
V praxi to znamená, že člověk, který přijde o domov a požádá o pomoc, prochází několika stupni pomoci. V prvním momentě dostane ubytování spíše formou přístřeší v nějakém nízkoprahovém zařízení – například na lodi Hermes. Jedná se pouze o přespání na jednu noc. Poté následuje možnost, hovoříme-li o ženách (muži jsou na jiných místech) – ubytování v azylovém domě v Modřanech. „Zde je kapacita 25 lůžek, v zimě je vyšší zájem, ale vždy jsou plně vytížená. Za jeden den ubytování zaplatí zdejší klientky 60 korun. Bydlet v azylovém domě mohou jen měsíc, na žádost jim může být tento pobyt prodloužen ještě maximálně dvakrát. Poté přecházejí ty, co mají zájem řešit svoji situaci, do dalších návazných služeb – tedy do azylového domu vyššího stupně, v kterém mohou žít až jeden rok. To je ale podmíněno tím, že skutečně aktivně problémy, které je dohnaly k tomu, že se ocitly bez domova, řeší. Většina těchto lidí si musí vyřídit doklady, hledat práci, řešit dluhy a exekuce, které jsou na ně uvaleny. Mnozí to přitom považují za zbytečné a vůbec nechápou, že bez toho normálním životem fungovat nelze,“ pokračovala dále Tomešová. Přesná čísla toho, kolika lidem se podaří návrat do normálního života, uvést ale nechtěla.
Psali jsme:
„My bereme jako úspěch to, když se nám ti lidé, co se na nás obrací, nepropadají v tom systému návazných služeb níže, ale jdou výš,“ poznamenala pouze.
Muže vyhání na ulice nejčastěji dluhy, ženy i domácí násilí či rozvod
Pravdou je, že důvody, proč se ženy na ulici dostávají a ztrácejí domov, bývají přece jen odlišnější od těch, které k bezdomovectví vedou muže. Stojí za tím nejen již zmíněné dluhy a exekuce, různé závislosti, pobyt ve vězení nebo psychické problémy. U žen za ztrátou domova stojí často ale i chudoba (ženy vydělávají podstatně méně než muži), domácí násilí nebo rozvody, v kterých přicházejí o bydlení.
„Další ohroženou skupinou jsou ženy - migrantky. Přijely sem třeba za prací v továrně, továrna zkrachovala, nevyplatila jim poslední platy a ony nemají kam jít,“ upozorňuje Magdalena Hornová z organizace Jako doma. I těm by však podle vyjádření Ludmily Tomešové měla být umožněna pomoc.
Dluhy mohou stáhnout na ulici i opakovaně
Jelikož ne vždy je možné rozklíčovat, co přivedlo do České republiky cizinky (i cizince), dá se zaměřit i na problematiku bezdomovectví u lidí zde narozených. Většina z nich je totiž obtěžkána dluhy, které jim neumožňují návrat do normálního života. I když si totiž najdou práci, ubytování a začnou fungovat, je většinou jen otázkou několika měsíců, než si toho, že na své jméno mají vedený účet, všimnou exekutoři a na vydělané peníze jim sáhnou. Sílu k tomu, dostat se po opětovném pádu zase nahoru, už mají jen extra silní jedinci. Přitom za dluhy, které je i po čase stáhnou zpět, nemusí stát nepromyšlená zadluženost z minula, ale: Při pobytu na ulici si žádný z těchto lidí neplatí zdravotní pojištění. Je rád, že sežene peníze na jídlo, příp. na přespání na jednu noc. Pokud tedy není registrovaný někde na úřadech, dluh mu každým měsícem narůstá, nemluvě pak o penále.
Pokud člověk bez domova používá ve velkých městech k přesunům, ale i ohřátí, městskou dopravu, čas od času je odchycen revizorem. Má-li doklady, v tomto případě je to pro něj přitěžující okolnost, poněvadž dluhy na něj počkají – pro případ, že by se chtěl z pádu na dno někdy zmátořit. Ani v jednom z uvedených případů nejde o dluhy v řádech stokorun, ale spíše desetitisíců a mnohdy i statisíců, netřeba tedy podezírat ubožáka bez domova z toho, že si třeba bral neuvážené půjčky na auto či plazmovou televizi… (i když možná i tací jsou).
Ženy stále častěji řídí domácí rozpočet. A tak jim přibývají i dluhy
Skupina KRUK, která se zabývá vymáháním dluhů, dělala v posledním období průzkum toho, jak to v českých domácnostech z hlediska financí chodí. Vyplynulo z něj, že 44 procent žen řídí domácí rozpočet. S ohledem na měnící se společenské role se tak Češky čím dál častěji stávají rodinnými účetními a někdy dokonce jediným stabilním živitelem rodiny. (Zde je nutno dodat, že společnost KRUK se zabývá vymáháním dluhů jen některých společností a bankovních institucí, nespadají k ní zcela všechny, pozn. red.)
Znamená to, že se ale nezřídka i ženy v roli správkyně domácí pokladny samy musí potýkat s finančními problémy. Hospodářská recese a zvyšování cen způsobují, že čím dál skromnější domácí rozpočet přestává stačit na různé nezbytné potřeby. Hodně žen se v takové situaci rozhodne vzít úvěr třeba na financování Vánoc, vzdělání dětí nebo menší rekonstrukci bytu. Jeho splácení je však po čase odsunováno z důvodu jiných, důležitějších závazků.
Psali jsme:
„Češky bez ohledu na svou životní situaci musí stále častěji kromě stálých výdajů nalézt prostředky na úhradu řady splátek,“ prozradil ve svém vyjádření Krzysztof Różycki, generální ředitel společnosti KRUK. „Stává se, že úvěry v jejich případě nejsou plánovanou investicí, ale spíše důsledkem usnadnění každodenního života nebo impulzivního rozhodnutí.“ Jak dodal, v současné době jejich společnost jedná proto i s nejzadluženější osobou ze svých klientů – a tou je obyvatelka Moravskoslezského kraje, která by měla vrátit 1 652 384 korun. Spolu s ní je přitom v kraji, kde žije zadlužených nejvíce žen z celé republiky, dalších tři a půl tisíce.
Ženy dluží za telefon i za elektřinu či nájem
Jen o zhruba pět set méně žije takových žen ve Středočeském kraji. „Největší procento žen dluží telefonním operátorům, bankám a jiným finančním institucím, často také pojišťovnám, dodavatelům vody, tepla a elektřiny a bytovým družstvům,“ rekapituluje Krzysztof Różycki. „Ženy, které spravují domácí rozpočet, staví pravděpodobně na první místo potřeby spojené s jídlem pro své nejbližší a uspokojení jejich základních potřeb. Teprve pak se zabývají složenkami,“ dodal.
A právě to může vést až k tragickému konci někde na ulici.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
