Poslanec ODS o Václavu Havlovi: O mrtvých jen dobře, ale...

Máme vánoční dobu. Jaké je podle vás poselství Vánoc pro společnost, národ, pro člověka?

Už po dva tisíce let je to doba, kdy by nad nenávistí měla dominovat láska. Celý křesťanský a západní svět je vybudován na tomto principu a vždy když ho porušil, tak na to vždy také doplatil. My v Uherském Hradišti budeme v příštím roce velmi intenzivně slavit 1150 výročí příchodu Cyrila a Metoděje. Tento jubilejní rok by nás měl vést k zamyšlení, zda kořeny, které zde byly před více než tisícem let zasazeny, jsou ještě živé a zda nesou plody ještě pro naši dobu. Většinu problémů naší doby vidím v tom, že bohužel naše kořeny usychají a vazba na dědictví otců se zeslabuje. To je podle mě hlavní poselství Vánoc – křesťanství a jeho konzervativní tradiční životní hodnoty, které nám pomáhaly přežít tisíc a více let a kterých když se vzdáme, tak žádné Vánoce již nebudou. Budeme stavět stromeček z krychlí jako v Bruselu, kterému chybí již jen půlměsíc na špičce.

Nebojíte se, že se vám bude chtít Evropská unie, když jste zmínil výročí svatých Cyrila a Metoděje, odstranit z propagačních materiálů a publikací k výročí křesťanské symboly kříže a svatozáře podobně, jako se o to snažila u slovenských mincí eura?

Kdyby to záleželo jenom na Evropské komisi, tak nám to určitě zakáže. Naštěstí nejsme v eurozóně a nebudeme k tomu vydávat euromince. Takže snad přímý zákaz ze strany Evropské komise nehrozí, i když nebude zrovna nadšena, že připomínáme dva naše křesťanské národní patrony a mimochodem i patrony Evropy. Naše evropské dědictví společného jmenovatele má a tím je křesťanství. Pokud EU bojuje proti křesťanství, bojuje proti tomu, co evropské národy spojuje.

Mezi křesťanské a konzervativní hodnoty patří i tradiční rodina. Co říkáte tomu, že v současnosti se rodí polovina děti mimo manželství?

Vypovídá to o krizi rodiny. Už to není ani tak, že by se ze dvou manželství rozpadalo jedno, ale rozpadají se dvě ze tří. Rodina je základním prvkem společnosti, který je schopen předat život i hodnoty další generaci. Krize rodiny je jednou z příčin i ukazatelem úpadku naší současné společnosti.

Letošní rok se chýlí ke konci a přichází chvíle bilancování. Jak byste zhodnotil uplynulý rok?

Když jsem se dozvěděl, že Česká republika má nejméně chudých lidí v rámci celé Evropské unie, tak jsem si řekl, že to s námi není tak špatné. Mohlo by být hůře. Na to, že je rok číslo 4 krize, tak i když má naše ekonomika obrovské problémy, tak přesto dokáže i v časech zlých nejenom přežívat, ale jsou i obory, které se úspěšně rozvíjí. Jako největší úspěch loňského roku vidím to, že se podařilo udržet důvěru mezinárodních investorů v tento stát. To znamená, že ten obrovský státní dluh ve výši 1,6 bilionu korun nevyžaduje na úrocích více než těch 70 miliard ročně. Dluhopisy prodáváme za dvě, tři procenta. Kdyby došlo k pádu vlády tak jako ve nedávno ve Slovinsku, tak se ten úrok může zdvojnásobit a pak bych rád věděl, kde by nová vláda sháněla 150 nebo 200 miliard jenom na úroky za státní dluh bez splácení jistiny.

Pak jsou menší úspěchy jako například církevní restituce, které čekaly na své vypořádání 23 let od Sametové revoluce a paradoxně se je podařilo vypořádat v době, kdy nebyla KDU-ČSL ve sněmovně. Také to bylo na poslední chvíli, protože jinak by to muselo být soudní cestou, která by znamenala obrovské náklady pro stát. Jakákoli dohoda je lepší než soudní cesta.

A neúspěchy žádné nevidíte?

Jsem přesvědčen, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Proto je těžké někoho kritizovat, že něco udělal a neudělal to dokonale. Podle mého názoru například důchodová reforma mohla být povinná, tak aby nebyla zpochybnitelná naší opozicí a tak aby zabrala generaci našich třicátníků, aby řešila ten problém dokonaleji. To řešení je na půl cesty a otázka je, co bude po volbách. Některé fondy do toho vůbec nejdou, například ING. A to je škoda. To se poněkud nepovedlo.

A není to spíš o tom, že důchodová reforma, jak je nastavena nyní, systémově nic neřeší? Nezohledňuje demografický propad v tom, že by zvýhodnila ty, kteří mají a dobře vychovávají své děti. Chybí tam vazba mezi dětmi a rodiči a možnost, že by určité procento z platu či sociálního pojištění dětí šlo na důchody jejich rodičů, aby rodiče byli motivováni mít více dětí a postarat se o jejich kvalitní vzdělání.

Ano, to je další negativní aspekt té důchodové reformy. My jsme v roce 2006 to, o čem hovoříte, nazývali příplatkem za dobře vychované děti a mělo to být 10 procent ze sociálního pojištění dětí a tyto peníze měly být směrovány rodičům. V roce 2010 se to ve volebním programu ODS scvrklo na dvě procenta a když se nakonec ve sněmovně objevilo jedno procento, tak pan ministr Drábek řekl, že to je sedm miliard a že tam ty peníze na to nejsou. Čili ta mezigenerační solidarita, která tu měla být nastavena jako součást důchodové reformy, tak tam bohužel není.

To je tedy další negativní aspekt důchodové reformy, protože mít děti se ekonomicky nevyplácí a to je špatně. Pokud dojde k tomu, aby byli lidé ekonomicky tlačeni k tomu, aby neměli děti, tak společnost stárne, vymírá a nakonec zemře a nahradí ji jiná vitálnější civilizace. A to je stav, ve kterém se nyní nacházíme. Vloni přibylo meziročně osmdesát tisíc důchodců. A tyto lidi musí být placeni ze státního rozpočtu. Navíc čerpají hodně zdravotní péče. A není dostatek lidí v aktivním věku, aby na ně vydělali. Demografická struktura teď bude ve tvaru obrácené pyramidy. Stále méně lidí bude nést na svých ramenou nést a živit stále více lidí a je logické, že od určité tíže už to nemohou unést.

Ve svém úřadě končí Václav Klaus. Jak byste ho zhodnotil jako prezidenta?

Já jsem ho dvakrát volil. V obou volbách jsem volil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, protože byl suverénně nejlepším kandidátem a po těch uplynulých deseti letech mohu říci, že jsem se nezmýlil. Moje představy naplnil. Do EU jsme vstoupili vzpřímeně, nebyla to cesta na kolenou či v předklonu. Máme prezidenta, který vystupuje na mezinárodní scéně naprosto suverénně. Takto má vypadat hlava suverénního státu.

Pokud jde například o jeho názory na globální oteplování, tak se přiznám, že s ním nesouhlasím na sto, ale na 120 procent, protože všechno, co se v rámci boje proti globálnímu oteplování dělá, je směšné, ubohé a ve své důsledku to znamená utrácení obrovských financí za boj proti větrným mlýnům v době, kdy třetí svět umírá na hladomor, epidemie a nedostatek vody. To je těm oteplovačům úplně jedno. Připadá mi, jakoby byli úkolování Římským klubem, aby z těch sedmi miliard lidí zlikvidovali více než devadesát procent světové populace a zastavili se na těch jimi požadovaných 500 milionech lidí na celém světě.

Václav Havel byl čestným členem vámi zmíněného Římského klubu. Nyní si připomínáme rok od jeho úmrtí. Jak hodnotíte jeho odkaz?

O mrtvých jen dobře, ale je to těžké. Pan prezident Havel se nepochybně zasloužil o naši svobodu. Byl po léta vězněn, byl disident. Ale ten zákon o Václavu Havlovi, který byl schválen a pro který jsem nehlasoval, měl i druhou polovinu. Že se zasloužil o demokracii. A tam si nejsem jist. Přiznám se, že demokrata vidím trochu jinak. Jeho neustálé snahy o takzvanou občanskou společnost a o volbu osobností, jsou někdy docela v rozporu i s Ústavou ČR, na kterou skládal slib. Ústava ČR jednoznačně hovoří o svobodné soutěži politických stran jako základu naší demokracie. O žádných osobnostech se tam nehovoří. Velice mi vadilo jeho čestné členství v Římském klubu. Doporučuji všem, kteří to ještě neudělali, aby si vyhledali v googlu Římský klub a přečetli si, co tato organizace prosazuje jako svůj cíl a jaké má metody. A ty, kteří si to přečtou, vyzývám, aby si odpověděli na otázku, zda pan Václav Havel byl, či nebyl demokrat.

Vy jste kritizoval návrh Evropské komise zavést 40procenntí kvóty pro ženy ve vedení evropských firem a řekl jste, že asi eurokomisaři utrpěli perforací tlustého střeva, jehož obsah se jim dostal do mozku. A ty kvóty jste nazval eurovaginálními. Nejste vy tak trochu eurofob?

Jsem spíše eurorealista. Nejsem ani euroskeptik. Skepse znamená vidět situaci černěji, než je. Ale já dodávám, že není třeba ji vidět černěji. Ona je černá dostatečně. Když sleduji práci Evropské komise, tak je mi jasné, že tento orgán udělá vše pro to, aby zničil Evropskou unii, a to pokud možno co nejdříve. Jedna směrnice za druhou, kterou produkuje Evropská komise, likvidují konkurenceschopnost celé EU. Jde například o boj proti CO2, který do přírody ale patří, dále zákaz ekologicky naprosto čistých žárovek, kde je netečný plyn a kousek wolframu. Žárovky jsou nyní nahrazeny zářivkami, kde je rtuť a spousta elektroniky- tedy budoucí nebezpečný odpad.

A pokud jde o ty eurovaginální kvóty, abych byl spisovný, tak to je rána soukromému sektoru do vazu. Skončí to tím, že národ český, který je velmi vynalézavý, tak ve vedení firem zaměstná ženy typu svačinářek, uklizeček, které nebudou vědět, o čem se jedná a budou placeny za to, aby nevystupovaly, mlčely a hlasovaly, jak hlasovat mají. Takových šaškáren jsme tu už za komunismu měli hodně a ejhle, jsme tam opět. Vrátili jsme se zpět do lůna rodné Brusele. (smích) (Brusel skloňován podle vzoru p*del – pozn. redakce).

To byste patrně souhlasil s poznámkou senátora Jaroslava Kubery, že Evropská komise ukradla archiv ÚV KSČ a nyní už jen kopíruje směrnice podle dokumentů, které tam našla...

To ani komunisté nebyli tak dokonalí soudruzi a marxisté. Ti opravdu z Moskvy neřídili kde co, jenom takové ty důležitější věci, a ne kdejaký nesmysl. Ta dokonalost, kterou předvádí Evropská komise v likvidaci tohoto nadnárodního útvaru, přinese ovoce velmi brzy. Očekával bych, že první velký impuls nastane při rozpadu eurozóny tím, že Řecko přejde k drachmě a zatřepe se celý jih eurozóny. A pak se budou dít věci.

My bychom na to měli být připraveni a mít visegrádskou čtyřku rozšířenu na pětku, šestku, sedmičku, osmičku, možná víc a mít jednotný trh, který dá prostor pro naši proexportní politiku. Pokud přijdeme o export směrem na západ, tak exportujme více do střední Evropy s tím, že kdysi zde fungoval trh v rámci Rakouska-Uherska, na kterém jsme byli velmi úspěšní. Čili až se Evropská unie rozpadne, tak se vraťme zpět ke starému dobrému středoevropskému trhu. A s Františkem Palackým dodávám: Byli jsme i před Bruselí, budeme i po ní. Protože ten trh potřebujeme, musíme si ho vytvořit. Zatím jsme členy EU a do doby, než proběhne referendum o našem vystoupení, tak je potřeba to sice nemilovat, ale respektovat.

Ozývají se hlasy, že ODS je v krizi, neboť opouští své pravicové principy. Vláda několikrát zvýšila daně a tím nemíním zdaleka jenom zvýšení DPH o jedno procento. Také živnostníci si stěžují, že jim vláda háže klacky pod nohy. Vlajkovou lodí pravice bylo vždy nezvyšování, ale navíc ještě snižování daní.

Když poslouchám argumenty jedné i druhé strany, tak si myslím, že pravdu mají všichni. Je pak ale potřeba ty jednotlivé pravdy postavit proti sobě a posoudit, která z nich má větší závažnost. Já si myslím, že nejvíc pravicové není ani tak, jestli se o jedno procento posune DPH a není zkompenzováno fiskálně neutrálně například o odpovídající procenta na daních přímých. Za nejvíce pravicové považuji, aby procento HDP přerozdělované přes státní rozpočet klesalo.

Byli jsme ujišťováni a snad se to ukáže býti pravdou, že celková daňová zátěž je stejná nebo mírně klesá. Je pravda, že někteří mohou namítat, že kvůli ekonomickému útlumu neroste HDP či se mohou díky větší sazbě zvyšovat daňové úniky či nákupy v zahraničí. Pokud ale bude platit, že celkové přerozdělování neroste, tak ta politika je pravicová, a to bez ohledu na to, jakým způsobem hýbe s jednotlivými daněmi. Čili jsem zastával, že DPH nemělo být příčinou zásadního střetu v ODS.

Základní pravicové parametry vláda plní. Bohužel ta vláda je složena ze tří stran a byly tam i názory hodně doleva, takže je nejvyšší čas, aby se otevřely a změnily koaliční smlouva a vládní programové prohlášení a aby se z toho vyházely levicové body, které tam vnesly především Věci veřejné. Myslím si, že pokud po zbytek volebního období bude vláda postupovat podle nového vládního prohlášení, tak pravicoví voliči shledají čtyřleté volební období vlády jako prospěšné. Navíc socialisté chtějí zvyšovat daně radikálně dle jejich špidlovského hesla, že zdroje tu jsou, ale v našich kapsách.

Jaká jsou vaše očekávání pro příští rok?

Podle toho, jak vypadá ekonomika našeho největšího odběratele, tedy Německa, tak by to nemuselo být úplně nejhorší a některé obory by se mohly odrazit ode dna. Čili bychom se mohli pohybovat, co se týče růstu HDP, kolem nuly, možná mírně nad ní. V době, kdy se propadají mnohem silnější ekonomiky, než je ta naše, můžeme vidět na konci tmavého tunelu malé světýlko.