Eurozóna je stále v křeči, nic moc nenasvědčuje zlepšení. Co můžeme v tomto směru v příštím roce očekávat?
Křeč je možná příliš silný výraz. V minulém roce to skutečně už vypadalo, že Seveřané Řecko z mučidel nekonečné fiskální deflace osvobodí (bankrot mimo eurozónu by neměl tak drastické důsledky jako tzv. vnitřní devalvace – 26 % nezaměstnanost, zhroucené hospodářství, masová emigrace, sebevraždy) a Řecko by mělo po čtyřech letech krizi za sebou, tak jako z bankrotu kdysi vybruslila Argentina a nastartovala 7% růst. Pomalý pád na hospodářské dno a splátky (místo odpisu) starých dluhů s občasnými malými odpustky na záchranu eura je děsivá záležitost a všechny řeči eurokratů o solidaritě jsou jen pustý mýtus.
Podobně jako Řecko začalo bankrotovat Španělsko, kde se bankovní monumentální dluhy přesouvaly na stát. Ani levná biliónová půjčka ECB (1% úrok) postiženým bankám v eurozóně, z níž Španělsko čerpalo zhruba třetinu, nepomohla snížit španělské náklady na nové obligace, a tak nakonec Unie odsouhlasila speciální pomoc na konsolidaci bankovních ztrát, tak jako půjčila Řecku na levné odkoupení starých dluhopisů, jež by nezatížily rostoucí deficit státu.
Španělské hospodářství se teď hroutí stejně jako to řecké. Dluhopisné náklady na státní dluhy Itálie a Španělska srazilo především ujištění šéfa ECB, že udělá vše pro záchranu eura. To je také ta celá tragédie. Euro je ideologie. Strukturální problémy eura (odlišné hospodářské cykly) zůstávají, staré dluhy se neodpouštějí a bankrot zaplatí občané celý a nikoli částečně zahraniční kreditoři. Mašinérii společné měny ovládá Německo, které zatím pomoc nepotřebuje, přestože bude v příštím roce stagnovat a poroste jen mezi 0, 05 – 0, 0 7%. Španělský průmysl si na rozdíl od Německa půjčuje za dvojnásobek.
Mnozí euroskeptici na začátku těchto EU krizí mluvili o brzkém konci, ale zatím to tak vůbec nevypadá. Co se ještě musí stát? Čekají nás ještě násobně horší časy?
Stručně řečeno, konec dnešní eurozóny nastane, až začnou jižní státy pochybovat, zda taková podřízenost německému exportnímu euru je v jejich zájmu, nebo - což je méně pravděpodobné, až Němci pochopí, že euro znamená trvalé dotace jihu a není ani v jejich zájmu. Mašinérie Unie je ale tak ohromná a zavedená, že půjde o dlouhodobou krizi, a pokud se nestane něco nepředvídaného, z logiky čím dál většího diktátu nedemokratické nomenklatury i německých zájmů, spolu s evropskou hospodářskou stagnací, která bude trvale kulhat za USA, nemluvě o rostoucích ekonomikách BRIC, vyplývá, že přijdou další krize. Zřejmě největší problém se ztrátou ekonomické suverenity budou mít Francouzi, kde většina lidí už dnes euro odmítá.
Věříte vy osobně v rozpad EU?
Ano, jsem o tom skálopevně přesvědčen. Přál bych si přirozenou regionální spolupráci svobodných států a svobodný trh bez dotací nejen v Evropě, ale na celém světě. Dotační politika EU je zločin.
Novému prezidentovi bude na stole k podpisu ležet ESM (Klaus řekl, že to v žádném případě nepodepíše, že jde o zrůdnost). Máme se reálně obávat podpisu a v budoucnu ztráty stovek miliard?
Zrůdnost to je. Jde o záchranu ideologie, jak už jsem řekl, mimo eurozónu už na tom mohly být jižní státy mnohem lépe. Ve svěrací kazajce společné měny nemají šanci konkurovat Německu. Česko má s Německem platební přebytek.
Dotace EU jsou vyděračské, zatěžují státní finance, vedou k hospodářským ztrátám, živí a financují z větší části nesmysly a neměly by vůbec existovat. Dostáváme převážně s velkým zpožděním své vlastní peníze zpět, k nimž musíme připočítat dalších 50 % na projekty. Příští český prezident ESM samozřejmě podepíše.
K tématu:
Pokud jde o ESM i euro obecně, uvědomí si podle vás někdy ČSSD, že přijetí eura je pro ČR už zcela mimo hru?
Těžko říct. Euro zřejmě pod tlakem přijme i Chorvatsko, Lotyšsko a Polsko. Proti euru budou ale čím dál víc socialisté ve Francii a možná i v Itálii. A může se přihodit ledacos. Euroskepse se dnes stále ještě týká především pravice. Ale všeho do času. Zchudlá jižní Evropa se možná jednou probudí. Je ovšem možný i negativní scénář politického extrémismu.
Zdá se, že u nás stávající koalice přežije. Když příští volby vyhraje levice a bude vládnout, co očekáváte, že udělá s naší zemí?
Zřejmě vůbec nic, tak jako na Slovensku. Zvýší trochu daně nejbohatším, aby se neřeklo, ale na sociálnější politiku mít peníze nebude a daně nesníží. Propouštět ze státní přebujelé sféry se neodváží, to má ve svém genetickém kódu. Mírná recese bude pokračovat.
Jak hodnotíte dosavadní dění kolem přímé volby prezidenta? Nebyla nakonec opravdu lepší parlamentní volba?
Vždycky jsem hájil parlamentní volbu. Tohle je hloupá, drahá, zbytečná hra a nakonec, tak jako v Polsku nebo na Slovensku, povede jen ke zvolení bezvýznamného člověka – neosobnosti. Na Havla i Klause budeme ještě vzpomínat!
Václavu Klausovi na Hradě zbývá něco přes dva měsíce. Můžete zhodnotit jeho desetileté prezidentství?
Největší zásluhu vidím v tom, že dokázal mnohým vysvětlit revoluční zlo budování evropského státu, který má popřít existenci národů, aniž by mohl vytvořit národ nový. Bez loajálního společenství nemůže existovat politika v pravém slova smyslu – jen koncert velmocí. Svatou alianci jsme tu už jednou měli a rozpadla se ve světové válce.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Radim Panenka
