Režisér Olmer: Nejradši bych s mušketýry rozprášil parlament

Od které doby ve vás zraje rozhodnutí pokusit se o vstup do politiky?
Vlastně od doby, kdy jsem začal točit filmy jako režisér – vždycky jsem bojoval s establishmentem, ať komunistickým, nebo později po sametovce s tím „dřevním“. Ve svých filmech, hraných nebo dokumentárních, jsem pranýřoval například vekslácké mafie, pak politické, lobbistické a televizní, což mi několikrát vyneslo nedobrovolné pauzy v tvůrčí práci. Za svůj úspěch považuji, že se mi v osamělém mediálním boji podařilo poněkud zlepšit podmínky v tehdejší ČT, kde vládl klientelismus a korupčnictví. Český film teď prožívá období degradace, a tak jsem svou aktivitu nasměroval spíš do politiky, kde chci vystupovat se stejnou razancí, jakou jsem aplikoval při filmové tvorbě.

Čím to je, že se vy umělci ve většině případů vyhýbáte kontaktům s politikou?
A co třeba Táňa Fischerová či Vladimír Franz? A kdo začal nedávný převrat na Islandu - mimochodem jim ho závidím - básník! Je ale pravda, že většina našich umělců se od politiky distancuje, to však bude trvat jen do té doby, než díky zašité kapse psychopata Kalouska nebudou mít na provozování svého umění vůbec žádné peníze. Pak se snad občansky probudí, jak už se v minulosti stalo.

Co je pro vás nejzákladnější politický cíl?
V Senátu chci mj. spolu s dalšími nezávislými senátory tvořit protiváhu klubům velkých, mastodontních stran. Budu prosazovat odvolatelnost politiků podle vzoru Finska. Kvalitní školství je klíčem k budoucnosti naší země, budu tedy vždy proti tupým škrtům v této oblasti. Chci se především soustředit na oblast kultury, kterou tato vláda svou ignorancí (“Když slyším slovo kultura, sahám po zbrani“ Göring) vede k devastaci s širokými následky, včetně ekonomických. Celý život jsem neustupoval i za cenu mnoha zákazů při tvorbě svých filmů, neudělám to ani v Senátu.

Ve kterých věcech máte šanci využít své herecké a režisérské zkušenosti při působení v politice?
Z hereckých dob mám poměrně vycvičený, silný hlas – takže mi nevadí, když mi někdo vypojí mikrofon. Součástí režijního povolání je poznat – například při castingu – během deseti minut typologii a charakter člověka. To však neznamená, že se nemůžete někdy zmýlit…

V jisté době jste byl velmi otevřeným kritikem poměrů v ČT. Zůstává to pro vás politickým tématem?
V ČT probíhá nyní velká reorganizace a já, stejně jako moji kolegové, čekám, jak dopadne. Zeptejte se mě tak za rok.

Jak hodnotíte ČT aktuálně? V čem se nejvíc změnila? Co říkáte na nové logo ČT?
Logo mě nezajímá. Mě zajímá obsah, co se týká zpravodajství a publicistiky, zdá se mi, že ČT je zajímavá, docela objektivní a nebojí se „jít pod kůži“. Doufám, že se nezklamu v oblasti hrané tvorby, která se neutopí díky málo kvalifikovaným dramaturgům, mnohastupňovému schvalování a především – nedostatkem peněz na tvorbu. To by byl pohřeb.

Jaké jsou zatím největší zážitky z volební kampaně? Kolik jste jich zaznamenal negativních reakcí?
Hnusí se mi kampaň pomocí drahých billboardů, na kterých jak v panoptiku na nás zírají tváře kandidátů s bombastickými hesly. Zvolil jsem formu kontaktní kampaně, ve svém obvodu beseduji s lidmi na trzích, v klubech seniorů, ale hlavně v hospodách, kde jim pouštím krátký sestřih z kritických částí svých filmů, a pořádám autogramiády knížky svých ironických fejetonů „Spolčení vepřových hlav“. S potěšením zjišťuji, že lidé to mají v hlavách často líp srovnané než někteří politici. Snažím se je přesvědčit, aby nepropadali apatii, že z tohoto marasmu nám nikdo nepomůže – jen my sami.

Čím vás přesvědčil Vít Bárta a ostatní členové VV?
„Véčkaři“ se očistili od členů, kteří mezi ně byli nasazeni, aby je zlikvidovali, nebo kterým šlo o kariéru za každou cenu. Přes obrovskou, velkými stranami zaplacenou mediální masáž preference VV pozvolna rostou. Možná si lidé uvědomili, že zločincem v této zemi není ten, kdo půjčí peníze, ale kdo je v gigantickém množství krade. Vít Bárta je výrazná osobnost a bojovník, který to nepoložil ani po procesu, jenž zinscenovali švejkovští intendanti, kteří kradouce „na sebe láskyplně pomrkávají“ a běda, kdyby se mezi nimi objevil někdo, kdo jim chce udělat čáru přes rozpočet.

Kdyby se aktuální kandidatura nepovedla, máte nějaký plán „B“?
Ale já jsem přece pořád filmový režisér a mám v úmyslu, pokud mě k tomu pustí, ještě něco natočit.

Bude vaše případné působení ve vrcholové politice inspirací či námětem pro natočení filmu?
To vám Véna písk!

Vyjmenujete tři největší nespravedlnosti (podle vás) za poslední dva roky? Co vám naopak udělalo radost?
Kolik mi na to dáte prostoru – ticíc řádek?

Největší radost mi udělalo, když jsem letos obdržel od legendy české kinematografie Vojtěcha Jasného Grand Prix na Mezinárodním festivalu za film „Hledání Jana Wericha“. Teď bych rád něco podobného natočil ke stotřicátému výročí narozenin Jaroslava Haška.

Vyjmenujte tři české politiky, kterých si nevážíte.
Nevážím si většiny českých politiků a kdybychom byli v 17. století, vtrhl bych s mušketýtry do parlamentu a rozprášil ho jako Oliver Cromwell

Říká se, že v politice platí zákon vlčí smečky – jste na to připraven?
Jsem už dost starý a hodně jsem toho prožil, abych se ještě vůbec něčeho bál – třeba zákonů nějaké tzv. vlčí smečky. Jsem na ni připraven, síly mám dost, ale je možné, že mě převálcují - pořádné šrámy na jejich opelichaných kožiších po mě jim však zůstanou!