Posledních 15 let žije v Liberci. Zde také vyprávěla v místním mládežnickém V Klubu o svých zážitcích z Terezína či Osvětimi. „Můj děda byl v koncentračním táboře Sachsenhausen. Nedokázal o tom říct ani slovo,“ sdělila svůj poznatek mladá dívka z publika. Kottová pokývala hlavou. „Můj bratr to měl také tak. Já však cítím jako svoji povinnost předávat tyto zážitky dále,“ uvedla stále vitální dáma.
Psali jsme:
Mengeleho selekce
Smrti nejblíže se ocitla mladá Marta 6. října 1944, kdy dorazila do obávaného vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi. „Stál tam na rampě nějaký esesák a ukazoval palcem doprava a doleva. Maminka si mě přivolala k sobě a chytila mě za ruku,“ vzpomíná. Esesákem byl později asi nejhledanější válečný zločinec doktor Josef Mengele. Když poznal, že je Marta dítě, odhodil ji stranou. „Tehdy mi maminka darovala život podruhé,“ uvědomuje si Kottová. Celý jejich transport čítal 2500 lidí, uvitací selekci jich přežilo jen 120. Ostatní šli hned do plynu. V Osvětimi ztratila Marta oba své rodiče...
Zůstali jen s bratrem, který pohřbíval lidické muže
Válku zázrakem přežil i Marty starší bratr Viktor Laš. Když Němci po atentátu na říšského protektora Reinharda Heidricha vyvraždili a vypálili obec Lidice, vyslali z Terezína 36 mužů, kteří pohřbívali zastřelené. „Viktor z nich byl nejmladší, bylo mu osmnáct. Putoval s nimi rozkaz, že nesmí přežít, aby nemohli podat svědectví,“ vysvětlila Kottová. Viktorovi se podařilo utéct z Buchenwaldu. Po válce jako jediný svědek usvědčoval příslušníky SS, kteří tvrdili, že v Lidicích nebyli.
Terezínské lázně
Do koncentráku se Marta Kottová i její rodiče dostali v polovině roku 1942. Přijeli do Terezína. Toto město si Němci vybrali proto, že bylo obehnané hradbami s hodně kasárnami. „Žilo tam normálně 5 tisíc lidí, nás tam přivezli 50 tisíc,“ upozornila. Bydlelo se tedy všude, ve sklepích i na půdách. Podmínky byly těžké. „Němci o Terezíně prohlašovali, že jsou to lázně, čemuž jsme se smáli. Když jsem pak poznala další koncentráky, musela jsem konstatovat, že oproti nim se Terezín jako lázně opravdu jevil,“ sdělila.
„V Terezíně jsme měli čtvrtku chleba na den, polévku, dvě, tři brambory, sice nahnilé, ale byly. O tom jsme si později mohli nechat jen zdát,“ zmínila.
Další koncentráky
V Osvětimi strávila Marta měsíc. „Stáli jsme na apelplatzu, byli jsme poslední pětice, na kterou ukázali, že jde na práci. Ti za námi šli do plynu,“ objasnila. Poslali ji do Gross Rosenu a pak do Mährensdorfu. Pracovala v továrně na zpracování lnu. Nebo chodila na nádraží vykládat zboží. Často museli rozkopávat zmrzlé zboží ve vagonech krumpáčem. „Tady to byla opravdu velmi těžká práce 14 hodin denně,“ konstatovala. 9. května se tu dočkala osvobození Sověty.
Nejmladší skautka
Marta Kottová se narodila v únoru 1929 v Černovicích na Táborsku. Od tří let žila v Praze. Její o šest let starší bratr byl skautem. „Samozřejmě jsem chtěla všechno co měl bratr, a tak jsem se už v pěti letech stala skautkou, nejmladší v Praze,“ uvedla Kottová. Prožila podle svých slov nádherné dětství. Záhy však skončilo...
Rodiče ji vychovávali jako hrdou Češkou, náboženství židovského, jak říká. Její matka si dokonce dopisovala s prezidentem Masarykem, na nějž nedá Kottová dopustit dodnes. A vzpomíná na tragickou událost z Osvětimi. „Esesáci moc dobře věděli, jak Masaryka Češi uctívají a také kdy má narozeniny,“ řekla. A proto na Masarykovy narozeniny ze 7. na 8. března 1944 byla v Osvětimi největší hromadná poprava Čechů – 4 tisíce. „Když stáli před plynovou komorou, zpívali hymnu Kde domov můj. Tehdy dokonce sonderkommando vypovědělo poslušnost a odmítlo je nahnat do plynu. Esesáci byli chvíli zkoprnělí a teprve po chvíli s pomocí střelby je do plynové komory všechny dostali,“ vypověděla.
Jezdí do škol
Marta Kottová je předsedkyní historické skupiny Osvětim. „Jet do Terezína – s tím problém nemám. Ale Osvětim – to je zcela jiný pocit. Jsem z té návštěvy vždycky velice vnitřně vyčerpaná, můj syn už mi další zakazuje,“ ozřejmila. Hlavně však jezdí besedovat s mladými lidmi. Což ocenila jedna z přítomných návštěvnic libereckého V Klubu. „Jsem vám velmi vděčná, že jste ochotná své zážitky sdílet. Můj dědeček byl na pohřbu Opletala, a skončil v Sachsenhausenu. Vrátil se, ale o zážitku z koncentráku nebyl schopen říci ani slovo,“ pronesla. „Můj bratr Viktor taky ne. Vždy se podivoval, že já to dokážu. Já to však považuju za svoji povinnost,“ uzavřela Marta Kottová.
Marta Kottová (rozená Lašová)
narozená 22. 2. 1929 v Černovicích u Tábora
od tří let žila v Praze
prošla čtyřmi koncentračními tábory – Terezín, Osvětim, Gross Rosen a Mährensdorf
má syna, tři vnoučata a dvě pravnoučata
angažuje se v osvětě mládeže a předává své zkušenosti na besedách
je předsedkyní historické skupiny Osvětim
28. října 2008 dostala od prezidenta medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy
Židé v Liberci
Marta Kottová žije v Liberci posledních patnáct let. Historie Židů však sahá ve městě do 16. století. Jejich řady však výrazně prořídly v důsledku holocaustu za druhé světové války. Z Liberce deportovali nacisté do koncentračních táborů šestnáct stovek Židů, vrátilo se jich pouze 37...
Paradoxní je, že knihu o dějinách libereckých Židů sepsala Němka – Isa Engelmannová, která prožila v Liberci své dětství. Nad knihou Židé v Liberci strávila tři a půl roku. Zmapovala příbuzenské vztahy židovských rodin, jejich podíl na hospodářské prosperitě města a většinou tragické osudy...
Narazila i na světové zvučná jména. Otec spisovatele Stefana Zweiga měl v Liberci přádelnu bavlny. Vztah k Liberci měl i operetní skladatel Richard Strauss.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
