Za prvé prý rozhodně není pravda, že by se amnestie netýkala recidivistů, a byla v tomto smyslu „druhou šancí“ pro jednorázové hříšníky. „Odsouzeným k nepodmíněným trestům odnětí svobody, jichž se amnestie týká v článcích I. a III., v převážné většině již druhá, ba i třetí šance poskytována byla,“ píše soudce.
Trestní zákoník totiž podle něj ukládá postihovat pachatele méně závažných trestných činů - typicky krádeží - nejprve výchovnými tresty. Obvykle to prý bývá tak, že v prvním případě soud uděluje podmínku, pak obecně prospěšné práce, v některých případech je i třetí přečin potrestán jinak než vězením. Až když se takovéhle tresty zjevně míjí účinkem, uděluje se recidivistům nepodmíněné vězení. Proto ani není třeba studovat statistiky, aby bylo jasné, že propuštění z věznic byli převážně recidivisté.
Pak uvedl modelový případ odsouzence, který byl již třikrát odsouzen za krádeže. Naposledy na 24 měsíců, což už je velmi závažný trest v horní části trestní sazby. Široce formulovaná amnestie může takovému člověku zahladit předchozí podmínku i obecně prospěšné práce a rovněž dvouleté vězení. Z pohledu trestního práva tak už tento ostřílený "čórkař" nebude recidivistou.
To bude mít důsledky i pro další rozšiřovaný mýtus, že nenapravení amnestanti, kteří své „druhé šance“ nevyužili, se do vězení brzy vrátí. Vzhledem k tomu, že pachatelům byl výše popsaným způsobem „vyčištěn“ trestní rejstřík, nezbude soudům, než aby u formálně čistého delikventa znovu rozjeli kolečko výchovných trestů. Někteří prý takovýto alternativní trest dostanou již počtvrté či popáté.
„Takový odsouzený se sice zpravidla neosvědčí, ale nepodmíněný trest odnětí svobody mu bude možno ukládat až poté, kdy jeho trestní rejstřík opět obohatí nová odsouzení,“ uzavírá táborský soudce Prokop.
Výmaz všech podmínečných trestů, kratších než dva roky, navíc podle něj zcela znemožní vymáhání škody od jejich pachatelů. Poškození tak zapláčou, přestože doposud určitou šanci měli. Hrozba přeměny podmínky nebo i veřejně prospěšných prací na vězení v případě neuhrazení škody podle soudce celkem fungovala jako motivační prostředek. Podvodníci, zloději a defraudanti se podle něj často vyhýbali úhradě škody až do té doby, než jim reálně hrozilo, že si půjdou sednout. Amnestie jejich problémy vyřešila a teď už definitivně nebudou muset platit vůbec nic.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
