Dufek: Ptáte se, jestli je Česko smetištěm špatných potravin? Říkám to už několik let

Podle údajů Českého statistického úřadu zisky českého zemědělství za rok 2012 klesly. V čem vidíte hlavní příčiny a jakou vidíte pro oblasti zemědělství budoucnost?
Ta situace pro rok 2012 byla skutečně o něco málo horší, než byla situace v minulých letech. Proto zisky klesly o jednu a půl miliardy korun. I tak je to ale velice slušný výsledek. Nehovoří však o tom, jaká je u nás současná situace v živočišné a rostlinné výrobě a prvovýrobě. Projevují se vyšší ceny obilovin z předchozího roku, velice negativně se tam odráží i propad zahraničního obchodu. A v neposlední řadě se k nám dováží stále víc potravin. To se zákonitě v té velikosti českého zemědělství, které si určitým způsobem zatím stále ještě drží zisky, odráží. Je třeba ten trend poněkud posunout, protože například ještě v roce 2003 jsme byli plně soběstační ve výrobě vepřového masa. V současné době se u nás vyrábí už jen 40 procent celkové spotřeby. Zbytku výrobců se nedařilo výrobu udržet a museli skončit. Vepřové maso se nyní z většiny k nám dováží ze zahraničí. A to není dobré, ani z pohledu budoucnosti.

Domníváte se, že by ČR v současné době dokázala být soběstačná v pokrytí tuzemského potravinářského trhu?
Samozřejmě, že už bychom neobstáli. Nejen v tom již zmiňovaném vepřovém masu, ale i v ovoci a zelenině, bramborách…dala by se tak brát komodita po komoditě…Ale na druhé straně je tu vyšší zpeněžení v rostlinné výrobě, díky pěstování řepky a ječmene. Naděje proto zůstává.

Nepříjemným jevem je i to, že klesá také počet pracovních míst v zemědělství. Za poslední rok to bylo snad kolem desetitisíců lidí. Existuje nějaká strategie, jak tu zaměstnanost v zemědělství udržet či zvýšit?
Ano, počet zaměstnanců v zemědělství neustále klesá, protože klesá i velikost té zemědělské výroby. Musíme si také přiznat, že s lepší technologií a kvalitou strojů bude logicky i nadále zřejmě klesat počet pracovníků. Přesto by se daly ty alespoň ty současné počty udržet, pokud by dramaticky neklesala dimenze zemědělské výroby.

Ministerstvo zemědělství se snažilo vytvořit strategii pro růst, a tak chce podporovat segment živočišné výroby. Pokud bychom se naučili uplatnit ten růst živočišné výroby na současných českých trzích, bylo by to přijatelné řešení. To, co se vyváží ven, je nyní jen v malém obsahu, proto se musíme snažit o to, aby to, co tu vyrobíme, se tu také spotřebovalo.

O exportu zemědělských komodit tedy Česko neuvažuje?
Jsou vedle nás samozřejmě i trhy – například v Rusku - kde by se dala přebytečná část naší živočišné výroby zužitkovat. Jenže je třeba si přiznat, že výrobu máme velice drahou, poněvadž ČR má jedno z nejvyšších zdanění pracovní síly. I proto se nám nedaří tak, jak by mohlo.

Naše vláda však vyjednala zemědělcům dotace z Evropské unie, to by mohlo být výraznou injekcí – nebo se mýlím?
Evropští lídři projednávali rozpočet na roky 2014 a 2020. Při tomto jednání přišla Česká republika asi o 7 miliard Eur. To znamená, že z 27 miliard dostaneme jen 20 miliard. Pan premiér to deklaroval jako velké vítězství, ale je to samozřejmě prohra. V tom druhém pilíři rozvoje venkova tím totiž dojde ke snížení plateb a samozřejmě se nám bude i nadále velice těžce konkurovat i na evropských trzích. Velice mě mrzí, že ČR takovýmto způsobem postupuje.

Další půlnoční rozhovory ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE

Zemědělci a zpracovatelé potravin se však potýkají ještě s jedním palčivým problémem – s kvalitou k nám dovážených potravin. Myslíte, že se Česko stalo skutečně v této oblasti „smetištěm“?
Já si to nemyslím, já to tvrdím už od roku 2005, kdy jsme vstoupili do EU. Jen pro malé srovnání. Vezměte si kolik je českých zemědělců a jaké mají tady přísné kontroly. A najednou je vedle nás velké Polsko, které mělo v roce 2004 z veškerého obyvatelstva 17, 7 procent lidí pracujících v zemědělství. (ČR má asi 1,5 procenta). A teď si vezměte, že kdyby tam ti lidé najednou všichni přišli o práci, řešilo by Polsko velký problém. A tak tam zemědělci nemusí platit některé daně, navíc Polsko dostalo miliardu Eur z EU, aby pomohlo svému zemědělství. Nedá se tedy hovořit o srovnatelných podmínkách. A když se na to podíváme z ryze podnikatelského hlediska, tak si připomeňme, jakým způsobem se chová kapitál? Kapitál se vždycky chová tak, že chce množit své výsledky.

K tomu vede několik cest…
Ano, ta první spočívá v tom, že kapitál putuje do zemí, kde je daleko větší zisk a výdělek. Ta druhá použije své získané prostředky k nekalému ovlivňování společnosti a k úplatkům. Třetí cesta spočívá v tom, že si podnikatel vlastnící kapitál nastaví a vydobyde jemu příznivé podmínky. A to Polsko si udělalo podmínky tak, že prostě nechalo na trhu bezbřehým způsobem působit své potravináře a zemědělce. V žádném případě by z Polska do ČR nemohlo být jinak vyvezeno tolik zboží, protože by neprošlo potravinářskými a veterinárními českými kontrolami. Ale protože supermarkety v ČR potřebují navýšit své zisky, tak jako každý podnikatelský subjekt, je jim jedno, co prodávají, pokud je o to zájem. Velice mě v této souvislosti mrzí řeči o tom, že český občan klade největší důraz jen na cenu. Zcela otevřeně se dá říci, že přece každý člověk je zaměřen na cenu! Otázkou je, jaký je segment, který ten člověk nakupuje. Má-li někdo víc prostředků, koupí si kvalitnější zboží. Ale i v tom segmentu je několik druhů a on samozřejmě porovnává druhy, kvalitu i cenu. A stejně tak činí i ten nejchudší, který by rád také porovnal ceny v tom nejlevnějším, ale nemůže. Protože tady dostane na výběr jen jedny párky dělané z největšího bordelu a svinstva. Dají se dohromady a prodávají se pak jako párky. Vrcholem je, když mi někdo nabízí pravé Vídeňské párečky z kuřecího masa. Žil jsem osobně dlouhá léta v domnění, že tyto párky jsou snad přece z vepřového masa? To je vidět jakým způsobem se to tady vede. Nefungovala tu kontrola a hovořilo se stále dokola o neviditelné, bezbřehé ruce trhu a toto jsou výsledky. Jedli jsem tu největší odpad v rámci celé Evropy a když se cena za něj srazila dolů, stát zjistil, že by se tam dalo vydělat. A tak zvedl u potravin všeho druhu DPH. Tím cena potravin zase navýšila.

Takže řešení vidíte v tom, že by se zintenzívnily kontroly u dováženého potravinářského zboží?
Z velké části ano. Protože ale nejsme schopni dělat kontroly, Polsko si sem dovoluje dovážet takový, s odpuštěním, bordel. Nutno ale také říci, že v tom mají někdy prsty i čeští zpracovatelé. Podotýkám však, že to nejsou ani zemědělci, ani potravináři, ale to jsou pánové v klobouku, kteří sem dokážou dovést prakticky cokoli. Například polská vajíčka, která někde přebalí, přerazítkují, jakoby byla česká. Dokážou sem přivézt třeba i ukrajinská kuřata vyhnaná rybí moučkou, která rovněž opatří přijatelným obalem. Praktikují to tak, že to dovezou ke konci týdne, aby bylo zboží v pátek v supermarketech na pultech a do neděle se prodalo. Vědí totiž, že v těchto dnech většinou kontroly potravinářské inspekce nechodí.

Abychom to zakončili ale nějak optimisticky – jsou nějaké vyhlídky na zlepšení?
Lidé v Česku pochopili, že není třeba jít jen po té ceně. A že je možné si i vybírat. Protože mnohdy je lepší si doslova třeba jen pouhou korunu připlatit, a mít daleko kvalitnější zboží. Nahrát změně k lepšímu může i pozice supermarketů, které začínají mezi s sebou válčit, poněvadž pochopily, že Češi už nechtějí kupovat kdejaký brak. A protože jsme tu měli aféru s metylem, ukázalo se, že i z pozice státu se zvedá větší tlak na kontrolu. Bude tedy zřejmě nadále i větší kontrola dovozených potravin. To je dobrý signál, protože samozřejmě, pokud máme kvalitní potraviny české, proč bychom zde měli uvolňovat trh cizímu zboží. Zvlášť, když je nekvalitní a mnohdy nás ve finále stojí daleko víc peněz.