Pan Josef si v roce 2007 založil malou restauraci v Brně. Zpočátku se mu dařilo a jeho sebevědomí rostlo spolu s firemním kontem. Pořídil rodině obrovský dům, sobě dvě luxusní auta na leasing, k autům mladou milenku, která taky něco stála. Do toho přišla finanční krize.

Celý večer u půllitru. Jednoho

Pan Josef se stále ještě usmíval. "Jakápak krize v pohostinství, mám restauraci a jíst budou lidi vždycky." Jenže to se přepočítal.. Přilákat zákazníka na něco jiného než na meníčko za 80 korun začalo být problém. A obědová pauza náklady na jeho luxusní život na vysoké noze nepokryla. Restaurace byla plná štamgastů, kteří dokázali prosedět celý večer u jednoho piva. Pan Josef a jeho podnik se brzy dostal do finančních potíží.

Více autentických příběhů ZDE

Zpočátku pan Josef zachoval chladnou hlavu, vzal si dvě půjčky a věřil, že zvěřinovými hody a jinými marketingovými aktivitami restauraci znovu postaví na nohy. Pak doufal, že když ne svatomartinská husa, tak letní zahrádka to konečně prolomí. Přešla jedna, druhá sezóna a pan Josef měl místo zisku jen žaludeční vředy. Letošní sezóna malou restauraci na kraji Brna pohřbila definitivně.

Po autech zmizela manželka. Pak i milenka

Podnik se zavřel, auta se musela prodat, dům taky, milenky se naštěstí pan Josef zbavovat nemusel, ta se ho zbavila sama již dlouho před krachem, když poznala, že peníze došly. Pan Josef zestárl o deset let, nezůstalo mu nic, ani manželka a děti. Když praskla nevěra, práskla dveřmi i jeho žena s dětmi. Pan Josef jen kroutí hlavou. "Nemám nic, co víc k tomu mám říct..," uzavírá svůj smutný příběh.

Kupujte teď, plaťte až příště!

Případ pana Josefa bohužel není ojedinělý. Zvykli jsme si žít na dluh. Nemusíte mít v kapse ani korunu, ale odjedete v novém voze. Pak zase koupíte telefon za korunu nebo televizi na splátky.

Reklamy typu "Nakupujte teď, plaťte až příště!", přivedly již řadu nešťastníků do stotisícových dluhů. A přitom to začínalo všechno tak nevinně. "Banka mi nabídla kreditní kartu s možností čerpání do mínusu. Bylo před Vánocemi, tak jsem to přivítala a měli jsme skutečně bohatého Ježíška. Věděla jsem, že dluh musím splatit, ale nikdo se neozýval, tak jsem se tím netrápila. V lednu byly zase výprodeje, neodolala jsem a nakupovala znovu. Bylo to tak příjemné, nestarat se a jen vytáhnout kartu, do té doby jsem počítala každou korunu," svěřila se Parlamentnímlistum.cz paní Jana.

Psali jsme:
Chudé Vánoce. Již za měsíc. Jandák to lidem říkal, teď mu brečí
Každá druhá domácnost dluží. V součtu bilion korun
Herec Srstka nechce vidět chcípat chudáky na ulicích

Jana na dluhy zapomněla. Ne tak banka

Jenže zatímco ona se snažila na své dluhy zapomenout, banka nezapomněla na ni. Ted dluží 150 tisíc korun českých. Co bude dál neví.. Doufá, že jí banka nabídne splátkový kalendář, ale ze své mzdy kuchařky ve školní jídelně, neví, kdy to splatí a hlavně z čeho.

Lidé nejvíce dluží na hypotékách, domácnostech a službách. Jedná se až o desítky milionů korun, které Češi dluží. Proto u nás začíná rozkvétat nový byznys: inkasní firmy a exekutoři. Firmy si na pokraji druhé finanční krize nemohou dovolit tolerovat dluhy svých klientů, proto rychle podstupují pohledávku vymahačům.

Čtěte také:
Dlužíte pár korun, jdete pod most. České exekuce krutější než v USA
SLEDUJEME téma exekuce

Dlužíte tisícovku? Omyl, zaplatíte patnáct!

Často se jedná o zanedbatelné částky, nad kterými většina lidí mávne rukou. Paní Markéta takto lehkomyslně přešla platební upomínky pojišťovny za zrušenou pojistnou smlouvu na povinném ručení jejího automobilu.

"Smlouvu jsem ukončila a přešla pod jinou pojišťovnu. Zanedlouho mi přišel z původní pojišťovny dopis, abych doplatila pojistné. Jela jsem zrovna na dovolenou, tak se mi to nechtělo řešit, navíc jsem nechápala, za co ta částka je. Přeci jen smlouvu mám zrušenou, že bych něco dlužila, jsem nevěděla, možná se tedy jedná o omyl. Celou věc jsem s klidným svědomím odložila k vyřízení až po mém návratu. Pak jsem na to ale zapomněla. Uběhlo několik měsíců a přišlo mi rozhodnutí od soudu, že mám zaplatit téměř 15 tisíc! Přitom původní dluh byl sotva tři tisíce!", rozčiluje se paní Markéta.

Více příběhů:

• Nejsme zboží ze sekáče. Všechno nám berou, zvedli hlas důchodci

• Vozíčkářka je na dně. Kvůli škrtům EU prý přijde o smysl života

• Zpověď sestry Mašínů. Pomýšlela na sebevraždu, ale zachránil ji manžel

Stejnou chybu dělají stovky dalších dlužníků. Zapomenou zaplatit zdánlivě malou částku, která ale ve výsledku nakonec několikanásobně naroste. O tom, že takových zapomnětlivců je u nás opravdu hodně, svědčí také to, že na trhu se v současné době uživí více než 200 inkasních společností.

Nejčastější konec? Soud

Ti všichni se zabývají tím, jak z dlužníka pohledávku vymoci. Během 30 až 180 dnů rozešlou upomínací dopisy, a když ani to nepomůže, předají věc k soudu. Dlužník pak nezaplatí pouze dluh a úroky, ale také odměnu advokátovi a všechny náklady, které byly na tento soud vynaloženy.

Při dluhu tisíc korun, jen poplatek advokátovi činí pět tisíc korun českých. Pokud soud stanoví lhůtu a nedojde k zaplacení, pak může majetek dlužníka propadnout exekuci.

Více čtěte:
Rozčilený podnikatel: Kocourek mi kazí obchody s Ruskem
Krachující podnikatel: Stát to hraje na velké firmy. Já na to nemám

Foto: Hans Štembera

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.