Bývalí premiéři Václav Klaus a Vladimír Mečiar se sešli ve slovenské obci Stará Bystrica na oslavách Dne svrchovanosti. V televizním rozhovoru detailně zhodnotili zákulisí a mezinárodní souvislosti rozpadu společného státu v roce 1992. Oba politici se shodli, že proces rozdělení Československa byl ve světovém měřítku zcela unikátní a dodnes zůstává nedoceněným vzorem mírového řešení politických krizí.
Mečiar připomněl, že v roce 1992 nepřicházeli do situace, kdy by fungující stát sami od sebe rozbíjeli. Podle jeho slov byla tehdejší federální administrativa již zcela rozložená a nefunkční a politické strany fakticky rezignovaly s tím, „ať si to vyřeší ti, kdo přijdou po nás, protože my to vyřešit neumíme“. Mečiar zdůraznil, že na začátku 90. let se pod vlivem sovětského modelu uspořádání vnitřní správy rozpadaly všechny dotčené státy, avšak všude jinde to bylo provázeno násilím a válkami. Pro československou reprezentaci byla jakákoli forma konfrontace od prvního okamžiku vyloučená.
Klaus potvrdil, že klíčová jednání, která vešla do historie zejména díky fotografiím z brněnské vily Tugendhat, byla z jeho pohledu racionální a pragmatická. Uvedl, že se při rozhovorech s tehdejším slovenským protějškem nikdy nebál případného konfliktu, ale měl strach z něčeho jiného.
„Já jsem se bál neřešení, nerozhodnosti, která by mohla vzniknout,“ prohlásil Klaus a dodal, že nekonečné vlečení sporů by mělo velmi negativní dopady pro obě strany. Ocenil také tehdejší spolehlivost politických partnerů, což už v dnešní politice nebývá běžné.
Významným faktorem úspěšného rozchodu byl podle Klause také specifický mezinárodní kontext. Po pádu komunismu vznikla mimořádná situace, kdy se Spojené státy americké z regionu trochu stáhly a neměly na vývoji bezprostřední zájem. Rusko řešilo své vlastní vnitřní problémy a sousední Německo mělo plné ruce práce s tím, aby úspěšně absorbovalo bývalou Německou demokratickou republiku. Vzhledem k tomu, že obě země navíc ještě nebyly členy Evropské unie, byl vliv zahraničí na proces dělení prakticky nulový a politici mohli rozhodovat naprosto samostatně.
Fotogalerie: - Daj-li medaili
Podle obou aktérů je mylné interpretovat události roku 1992 tak, že politici zemi zničili. „My jsme nic nerozdělili. Zanikla federální administrativa, ale československé vztahy zůstaly zachované,“ reagoval Klaus na slova redaktora. Podle Mečiara bylo tehdy přijato 28 právních norem o nových vztazích mezi Čechy a Slováky, které neznamenaly zhoršení, ale naopak pokračování úzké spolupráce mimo federální byrokracii. Zachovány zůstaly sociální i zaměstnanecké systémy a lidské osudy nebyly nijak negativně dotčeny.
Oba politici se shodli, že všechna tehdejší negativní očekávání a katastrofické předpovědi o hospodářském krachu, drastickém znehodnocení slovenské měny či hrozbě občanské války po vzoru Jugoslávie se stoprocentně ukázaly jako nepravdivé a realita potvrdila správnost zvolené cesty.
Platnost Benešových dekretů je důsledkem Postupimské konference
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
„Proto není možné z těchto tlaků, které Maďarsko vyvíjí, vyvodit tlak na změnu těchto zákonů a revidovat je, dokud nebudou garantovány zájmy obou států, a není možné je zpochybňovat,“ uvedl bývalý slovenský premiér.
Klaus Mečiarův postoj plně podpořil a připomněl, že Česká republika vede v této věci identické debaty s Německem a Rakouskem. Bývalý český prezident se však ohradil proti samotné terminologii a slovenské straně doporučil používat přesnější argumentaci.
„Já vždycky říkám, nepoužívejte, vážení, sousloví Benešovy dekrety,“ prohlásil Klaus a vysvětlil, že v momentě, kdy po válce neexistoval parlament, nemohl prezident Edvard Beneš dělat nic jiného než vyhlašovat své dekrety. Klíčové však podle něj je, že jakmile prozatímní parlament začal fungovat, byly mu tyto dokumenty společně předloženy. Československý parlament je následně řádně schválil a učinil z nich normálně platné zákony Československé republiky. Označení „dekrety“ je tak podle Klause pouze novinářskou nadsázkou, kterou před zahraničními partnery striktně odmítá.
Mečiar se obává, že EU chce válku s Ruskem
Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?Anketa
„Nemám zájem diskutovat o roce 2037, to mě v podstatě nezajímá a tato debata je zbytečná,“ prohlásil Klaus a pro odlehčení přidal historickou anekdotu z roku 2010, kdy se ho tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová ptala na termín přijetí eura v České republice. Klaus jí tehdy s nadsázkou odpověděl otázkou, zda si skutečně myslí, že v roce 2015 bude euro ještě vůbec existovat.
Vladimír Mečiar nabídl odlišný a výrazně kritičtější pohled na budoucí vývoj. Upozornil na to, že celá soustava států a politických představitelů Evropské unie podle něj otevřeně hovoří o tom, že je potřeba se do roku 2030 připravit na válku s Ruskem, a tuto válku si podle jeho slov někteří dokonce přejí. Mečiar vyjádřil obavu, kam v takové situaci směřuje Slovensko a zda je úkolem obou zemí stát se válečnými státy. Současná evropská politika se podle něj potýká s nízkou kvalitou lídrů, kteří unii vedou, a samotná Evropa se potácí v krizi, protože vytváří projekty za obrovské sumy peněz, které nemá a které bude muset v budoucnu někdo zaplatit.
Jako protiklad k současnému evropskému napětí a militaristickým tendencím vyzdvihl Mečiar právě odkaz československého rozchodu z roku 1992, který označil za trvalé poselství míru, vzájemné úcty a spolupráce. Připomněl, že v Evropě neexistuje jiný národ, který by měl ke Slovákům blíže než Češi, Moravané a Slezané. Jakékoli trhání těchto vazeb by znamenalo zbytečné vrhání obou zemí do velkého rizika.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Považujete i s odstupem více než tří dekád pokojný rozchod Čechů a Slováků z roku 1992 za vzorový příklad zvládnutí politické krize?
