Je mi z poměrů v Česku na zvracení. Už tam nechci žít, hlásí "táta Vietnamců"

Opravdu jste emigroval do Vietnamu, jak o tom psala tuzemská média?

Nikam jsem neemigroval. To si vymyslela Mladá fronta DNES a dvakrát to zveřejnila. Nejdříve v polovině května v článku nazvaném „Táta Vietnamců s Českem končí, jede do Hanoje“ naprosto lživě uvedla, že se do Česka, tedy domů, nevrátím jako tuzemský občan, ale jako cizinec. To je naprostá hloupost a lež jako věž. Já jsem a vždy budu občanem České republiky, zde jsem se narodil, žil pětašedesát let a proto jsem si ihned stěžoval redaktorce Ivaně Karáskové, která se mi mailem omluvila s odůvodněním, že si to do článku bez jejího vědomí přidal editor. Ten článek vyvolal šok u mnoha lidí, zejména mých nejbližších. Následovala opět Mladá fronta DNES, která o čtyři dny později v příloze Víkend se mnou zveřejnila rozhovor s titulkem „Český sumo emigruje do Vietnamu“, což tuto lež ještě víc rozšířilo na veřejnosti.

Redaktorka Pavlína Wolfová sice titulkem upoutala jistě mnoho čtenářů, ale kdyby místo slova emigruje napsala po pravdě, že se stěhuje, bylo by to lepší. A tak jsem se díky Mladé frontě DNES stal novodobým Deanem Reedem, který jako americký zpěvák v totalitě emigroval do tehdejší NDR, a odletěl do Vietnamu. Tam jsem odletěl v květnu na turistické vízum a po pětačtyřiceti dnech strávených na hotelích jsem koncem června podepsal u notáře v Hanoji nájemní smlouvu na byt, ve které je uvedeno, že česká i vietnamská verze mají stejnou právní hodnotu. Teprve potom jsem se nastěhoval do pronajatého bytu, který je úplně nový, moc pěkný a poskytuje nádherný pohled na Hanoj.

Co jste si pomyslel při čtení zpráv o raziích na Úřadu vlády, Ministerstvu obrany a v dalších státních subjektech?

Sleduji samozřejmě přes internet vše, co se doma děje, včetně počasí. Víte, ono by to vše mělo dělat člověku radost, že se konečně po třiadvaceti letech začalo vymetat od shora dolů, ale ta fakta vyvolávají u lidí také až šok z poznání, že je cosi shnilého v našem státě a že pseudonym „Kmotrovská republika“ nevznikl náhodou. Je skutečně absurdní mít ministra vlády pro boj s korupcí, když se zatýká přímo na Úřadu vlády. Kdyby se u nás nekradlo ve velkém díky různým kmotrovským seskupením, která spolupracují s politickými stranami, tak by bylo dost peněz na zdravotnictví, školství, zvýšení platů i na zákonem stanovenou valorizaci důchodů či na větší podporu exportu.

Když u nás mají majitelé velkých firem sídla svých firem v daňových rájích a ministr financí Miroslav Kalousek v televizi řekne, že proti tomu nemůže nic dělat, tak je to na mrtvici. Co kdyby si přemístily sídla svých firem všechny firmy v Česku? Nejen ty velké a prosperující firmy, které státu nedají žádné daně, ale i jejich představitelé, kteří jsou na veřejnosti propagováni sdělovacími prostředky jako úspěšní podnikatelé, jsou ve vedeních různých asociací a svazů, často doprovázejí naše státní delegace v rámci doprovodu oficiálních českých podnikatelů. Jen když na to pomyslím, chce se mi zvracet. Tak by to asi řekl klasik.

Když tak pozorně přes internet sledujete dění v Česku, co si myslíte o jmenování premiéra vlády odborníků Milošem Zemanem, reakcích ministra financí Miroslava Kalouska a chování ČSSD?

Domnívám se, že jediným správným řešením jsou předčasné volby, aby brzy a rychle ta džungle korupčních lobbistů, protekcionářských teoretických všeználků, kmotrů a oligarchů skončila. Vláda a politici by měli hlavně sloužit všem poctivým občanům Česka. Těch je naprostá většina a zaslouží si to. Proto mají mít, co nejdříve, občané Česka právo zvolit si své nové zákonodárné zástupce i toho, kdo bude spravovat náš stát, kdo bude skutečně hospodářem naší země. Nesnáším neschopné ministerské úředníky a jejich leštiče klik, stejně jako amatéry, co se protekcí dostanou do státních funkcí a myslí především na sebe a své kamarádíčky.

Nedivte se mi prosím, sám se osmnáct let snažím bez jakékoliv finanční pomoci státu propagovat český průmysl a obchod ve Vietnamu, ale také prohlubovat přátelství i hospodářskou spolupráci České republiky s Vietnamskou socialistickou republikou. Již mnohokrát jsem organizoval na největších veletrzích ve Vietnamu svůj pavilon o rozměrech přes sto metrů čtverečních pro české firmy, abych pomohl našemu exportu a nikdo mi nepomohl. Za to jsem získal šestnáct zlatých medailí, což se nikomu z celé Evropské unie doposud nepodařilo.

Bohužel, doma mne někteří ministerští úředníci a různí svazoví funkcionáři nenávidí, protože jsem v propagaci Česka ve Vietnamu bez koruny od státu dokázal víc, než oni nebo státem dotované agentury. Bohužel, u nás se úspěch jinde neodpouští. Více si mne váží Vietnam, než Česká republika a proto jsem se do Hanoje odstěhoval. Ale i odtud budu českému exportu pomáhat. Jsem občanem Česka, žádný emigrant ani cizinec. Nyní prostě český důchodce v Hanoji.

Neměla by se propagací tuzemských firem a společným obchodem zabývat spíše česká ambasáda v Hanoji či agentura Czech Trade?

Toto je hlavně věcí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), nikoliv Ministerstva zahraničních věcí. To je nutné si uvědomit. Jistě, k propagaci českých firem by zde pomohly proexportní aktivity nejen MPO, ale také Hospodářské komory ČR a Svazu průmyslu a dopravy ČR. Všem jsem několikrát nabídnul svoji pomoc zde, ale nestojím jim ani za odpověď. Proexportní agentura Czech Trade, dotovaná MPO, má v Ho Či Minově Městě své zastoupení, ale právě dnes jsem dostal z její kanceláře v Praze nabídku společné účasti českých firem na zahraničních veletrzích v letošním roce a opět jsem tam Vietnam nenašel.

Tato fakta hovoří za vše. Naše velvyslanectví v Hanoji se snaží za peníze Ministerstva zahraničí co jen může a tak letos organizuje možnost účasti ve společném stánku na veletrhu environmentálních technologií, který se uskuteční v září v hotelu Melia v Hanoji. To však rozhodně nestačí nahradit doslova spící proexportní politiku státu v tomto perspektivním teritoriu.

Co vás nicméně v Česku nejvíc štvalo?

Bylo to několik věcí. Utlumená proexportní politika Česka ve Vietnamu, i když je Vietnam s devadesáti miliony obyvatel zařazen usnesením vlády i rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu mezi prioritní proexportní země Česka. V posledních letech toto ministerstvo nerealizovalo žádnou oficiální účast Česka na nějakém veletrhu ve Vietnamu. Neudělala to ani hospodářská komora, která loni raději nabídla našim exportérům účast na jedenadvaceti veletrzích v Německu a na několika v Číně. Přitom Němci koupí kvalitní levné české výrobky a exportují je se ziskem do Asie, včetně Vietnamu.

Čínské firmy mnohdy koupí jeden český výrobek a za dva měsíce pak proudí čínské falzifikáty do celého světa. A to mne doopravdy štve. Tak se proexportní politika státu nedělá a nesmí dělat. Přitom ve Vietnamu je o výrobky a technologie z Česka velký zájem. Například o horská kola, stavební stroje a nářadí, stroje na obrábění kovů, nanotechnologie, biotechnologie a kybernetické technologie. Státní neúčast Česka na veletrzích ve Vietnamu bohužel i nadále trvá. Přestože v březnu podepsal premiér Vietnamské socialistické republiky Nguyen Tan Dung rozhodnutí o schválení programu rozvoje některých high tech průmyslových programů pro rozvoj špičkových technologií ve Vietnamu a v září navštíví Česko prezident Vietnamu Truong Tan Sang. Na oficiální státní účast na veletrzích v Rusku a v Číně stát peníze má, ale na Vietnam ne.

Poslední kapkou v mém rozhodování byla nespravedlivá amnestie bývalého prezidenta Václava Klause, ve které omilostnil velkozloděje a superpodvodníky, prostě gaunery, co v Česku okradli desítky tisíc občanů či vytunelovali státní peníze v částkách sta milionů i miliard. Přitom na důchodce, který díky začínající ztrátě paměti neuhradí dvě nebo tři složenky, přijde i se svým nekřesťanským poplatkem exekutor. A z toho je mi i dnes na zvracení. V zemi, kde jsou povýšeny peníze nad morálku, kde je korupce součástí údajné politiky a prezident udělá z velkozlodějů nevinné, opravdu nechci prožít svůj důchodový věk a nečinně se dívat, jak naše firmy zbytečně krachují, když by ve Vietnamu mohly najít nový odbyt a dát u nás doma práci mnoha lidem. Proto jsem se odstěhoval do Vietnamu.

Ve Vietnamu korupce a kriminalita bílých límečků neexistuje?

Říká se, že korupce v určité formě existuje na celém světě. Tedy asi bude i ve Vietnamu. Já osobně jsem se s ní zatím za pětačtyřicet návštěv Vietnamu v posledních osmnácti letech nesetkal. Ale kdo ví, třeba se s ní, když tu nyní bydlím, setkám a pak vám dám vědět.