Bramboračka. Šándor se dotkl těch, kterým BIS pouští informace

Andor Šándor v úvodu rozhovoru zpochybnil, zda je zahraniční a bezpečnostní politika České republiky skutečně dlouhodobě postavena na jasně definovaných národních zájmech. Podle něj by byla věrná českým zájmům pouze tehdy, pokud by si Česká republika nejprve jednoznačně ujasnila, co za své zájmy považuje a jak je chce prosazovat.

Kriticky se vymezil zejména vůči jednostranné orientaci minulé vlády, která podle něj redukovala české zájmy téměř výhradně na bezpečnostní rovinu a angažmá na Ukrajině, zatímco opomíjela ekonomické, obchodní a regionální vztahy. „České zájmy nejsou jenom bezpečnostní ukotvení, ale jsou to i ekonomické vztahy, vazby, obchod. A jednostrannost prosazovaná především bývalým ministrem zahraničí panem Lipavským byla evidentní,“ uvedl bezpečnostní expert v rozhovoru pro Svědomí národa.

Upozornil také na zhoršení vztahů se sousedními zeměmi a oslabení středoevropské spolupráce: „Ta středoevropská oblast se hrozně zdevalvovala, V4 je v tuto chvíli hodně vyprázdněná.“ Podle Šándora se Česká republika za minulé vlády zbytečně dostala do konfliktů se Slovenskem, a nímž nyní Babišova vláda vztahy naštěstí opět obnovuje.

Chybí sladění Hradu a vlády

V době proměn bezpečnostní situace a nejistoty uvnitř aliančních struktur je podle Šándora pro Českou republiku klíčové udržovat co nejlepší vztahy se státy střední Evropy. „Když vidíme, co se děje s aliancí, tak je přece v našem zájmu mít v té střední Evropě velmi dobré vztahy. Ať je to Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko.“

Zároveň vyjádřil očekávání, že nová vláda dokáže zahraniční politiku koordinovat lépe než ta předchozí. Klíčovou roli podle něj hraje souhra nejvyšších ústavních činitelů, která dnes podle jeho slov chybí. „Já doufám, že ta nová vláda to bude umět lépe zrealizovat. Uvítal bych, kdyby tandem prezident, předseda vlády, ministr zahraničních věcí spolu více mluvili a více ladili kroky, abychom se vyhnuli otevřeným sporům o to, co můžeme Ukrajině poskytnout nebo ne,“ poznamenal. „Ta sladěnost tady evidentně není, ale doufejme, že k ní dojde,“ doplnil.

Situaci navíc komplikuje i chování opozice, která je podle něj nastavena konfrontačně. „Problém je, že opozice je dnes nastavená tak, že může házet vidle poměrně do čehokoliv, i do toho, co by mohla podpořit,“ uvedl.

Válka jednou skončí, ale Rusko tu stále bude

Andor Šándor v této souvislosti zdůraznil potřebu širší diplomatické komunikace a realističtějšího pohledu na budoucí uspořádání vztahů s velmocemi. Upozornil, že zahraniční politika by se neměla uzavírat do jednoho směru a musí počítat i s vývojem po skončení války. „Byť chápu, že s Ruskem to není úplně tak jednoduché, ale měli bychom si uvědomit, že ta válka jednou skončí a Rusko tady prostě bude, ať se nám to líbí nebo ne,“ upozornil.

Česká republika se sice výrazně odpoutala od ruského plynu, tím se ale problém energetické závislosti nevyřešil, pouze změnil podobu.

Podle něj je nutné vnímat i rizika nové orientace, zejména v kontextu současné americké politiky. „My jsme se hodně odpoutali od závislosti na ruském plynu, ať si můžeme o Rusech myslet cokoliv, tak dodávali vždycky spolehlivě. Dost jsme se navázali na závislost na americkém plynu a když vidíme Donalda Trumpa, jak používá cla jako nástroj politiky, klacek na neposlušné, tak bych v této oblasti až tak úplně klidný nebyl, vidíme, jak se chová,“ poukázal bezpečnostní expert.

„Tady myslím, že by vláda toto měla registrovat a vnímat, že ta závislost není úplně ideální,“ uvedl, že tento posun by vládní kabinet měl brát vážně a strategicky ho vyhodnocovat.

Zpravodajské služby a mediální „bramboračka“

V rozhovoru padla také otázka, kde leží hranice, kterou by zpravodajské služby neměly překračovat, zejména v období před volbami a po nich, kdy se do médií dostávají informace týkající se politiků a nové vlády.

Andor Šándor v této souvislosti upozornil na problém nekritického přebírání informací ze zpravodajského prostředí novináři a na riziko jejich dezinterpretace. „Pan Kundra a další novináři mají informace z BISky, které pouští do médií a mají za to, že když jim to řekla BISka, že to je ověřené. Tím se tady pak vytváří docela slušná bramboračka, která má tu více reálný základ a tu méně reálný základ,“ uvedl bývalý náčelník vojenské rozvědky.

Připomněl takzvanou ricinovou kauzu, v níž mělo dojít k plánům na zabití tří komunálních politiků. „Od začátku jsem říkal, že je to strašný nesmysl. A ono se nakonec prokázalo, že to skutečně byl strašný nesmysl. Myslím si, že v zemi naší velikosti a významu by se tyto věci prostě odehrávat neměly,“ poukázal.

V této souvislosti zmínil i vyšetřování výbuchů ve Vrběticích a způsob, jakým byla kauza prezentována veřejnosti: „A i třeba ty zatracený Vrbětice. Prostě aby verdikt byl postaven na tom, že NCOZ řekne, že to Rusové udělali, BIS bude také říkat, že to Rusové udělali, ale důkazy tu jsou spíše menší než větší. Pak se dostáváme do pozice, že o vině a pravdě rozhodují složky, nikoli soud. Ukazuje se, že ta role těch služeb i té policie by neměla být takto výrazná. A že bychom, když už to hrajeme politicky, tak bychom to neměli hrát takhle blbě,“ dodal Šándor.

Venezuela: ropa, politika i staré americké vzorce

Při úvahách o Venezuele Šandor zdůraznil, že skutečné strategické zájmy Spojených států nelze zjednodušit jen na jedno téma. Podle něj jde o kombinaci dlouhodobé americké politiky v západní hemisféře, snahy ovlivňovat politické vedení země i ekonomických a bezpečnostních faktorů, mezi nimiž hrají roli ropa i otázka drog.

„Myslím, že je to od každého něco. Zaprvé bych řekl, že Spojené státy mají dlouhou historii zásahů na západní polokouli, kdy odstraňují politické vůdce, kteří jim úplně nesedí,“ upozornil a dodal: „Maduro je člověk, který zřejmě ty volby ukradl. Je to asi vše možné, jenom ne demokratický lídr.“

Ačkoliv je Venezuela často vnímána především prizmatem obrovských zásob ropy, její skutečný význam nelze přeceňovat. Podle něj jde o surovinu, která je technologicky náročná na zpracování, a navíc se těží v prostředí s dlouhodobě zanedbanou infrastrukturou. „Otázka té ropy hraje svou roli. Já bych ale byl trochu opatrný, protože venezuelská ropa je svého druhu trošku zvláštní na ty úpravy. Čerpací zařízení jsou hodně zanedbaná a hlavní problém je, že se do toho nikomu moc nechce,“ poukázal.

Dodal, že bez obrovských investic nelze očekávat rychlé ani jisté výsledky: „Bude třeba tam nainvestovat spoustu peněz a výsledky nejsou očekávatelné. Ten velký byznys ví dobře, že ty investice mohou být ohroženy,“ uvedl Šándor.

Grónsko jako test transatlantických vztahů

Bezpečnostní expert se věnoval i výrokům Donalda Trumpa ohledně Grónska, které zazněly mimo jiné na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Trump uvedl, že Spojené státy nehodlají použít sílu, přestože dříve vystupoval razantně a zdůrazňoval, že v Arktidě nesmí dominovat Rusko ani Čína.

Podle Šándora by Spojené státy mohly svých cílů dosáhnout i bez nátlaku, pokud by Trump volil jiný styl politiky: „Myslím si, že kdyby se Donald Trump choval ne jako Donald Trump, tak v zásadě to Dánsko i Gróňané by mu umožnili cokoliv, co by tam potřeboval,“ myslí si.

Za Trumpovým zájmem o Grónsko Šándor vidí i osobní rovinu a snahu o politický symbol: „Mám takový pocit, že on to chtěl tak nějak vlastnit, aby se řeklo, Donald Trump získal,“ řekl a nevyloučil přitom ani pragmatické řešení formou dohody: „Umím si představit, že dojde k nějakému pronájmu Grónska, tak, jako měla Británie pronajatý Hongkong.“

Za klíčové však považuje Trumpovo veřejné ujištění, že Spojené státy nepoužijí sílu. „V tomhle ohledu jsem opravdu uvítal ujištění Donalda Trumpa, že nepoužije sílu, protože ta by skutečně měla devastující dopady na partnerské vztahy a na transatlantické vazby,“ sdělil, že jakýkoliv nátlakový postup v otázce Grónska mohl vážně narušit důvěru mezi spojenci a poškodit vztahy, které jsou pro bezpečnost Evropy i USA zásadní.