Důsledky ekonomické krize, s nimiž se vyspělý svět už více než pět let potýká, vedou i k takovým zamyšlením, zda nás v blízké budoucnosti nezačnou sužovat energetické a časem třeba i potravinové problémy. Současná společnost zatím žije od sklizně ke sklizni a nerealisticky očekává, že nedostatkovou komoditu vždycky někde koupí. Tomuto tématu se v květnovém čísle časopisu Vesmír věnuje publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek.
„Předpokládám, že vstupujeme do závěrečné fáze transformačního období, které začalo někdy koncem rozvinuté industrializace (zhruba kolem roku 1890) a v kaskádě událostí se proměnilo dvěma světovými válkami a globalizací. Současná transformace by měla být procesem dvaceti až třicetiletým, měla by představovat určitý návrat do stavu před anomálními desetiletími 1950 až 2010,“ uvádí Václav Cílek.
Politika a ekonomika, trh s komoditami a klimatické změny
Ve zmíněném procesu je možné rozeznat tři základní vrstvy. „Úplně nahoře v rychlém a proměnlivém tempu se odehrává politika a ekonomika. Je to nejviditelnější a nejreflektovanější část reality, při které se trendy často mění ve své opaky. Uprostřed vrstev je nová situace na trhu s komoditami, zejména ropou a obilovinami. A to celé podkládá systém klimatických změn a proměn přírodního, demografického i sociálního prostředí,“ vysvětluje Václav Cílek.
Psali jsme:
Připomíná přitom knihu „Tři svíce za budoucnost“, v níž se osmatřicet autorů pokoušelo z různých úhlů zamyslet nad světem a snažilo se mu porozumět. „Sami mezi sebou jsme těžko hledali konsensus, protože s energetikou, politikou či ekonomikou se stejně jako s počasím může dít cokoli,“ upozorňuje publicista s tím, že lze nakonec při určitém zjednodušení přece jen nalézt alespoň částečnou shodu.
Osobní strategie by měla sestávat z péče o zdraví a z rodinného zázemí
Týká se názoru, že změna, která lidstvo čeká, bude velká, ale bude rozložena na delší dobu, takže se s ní bude možné za použití dobré nálady a komických prvků vyrovnávat. Ale tento svět už nikdy nebude jako dřív. „V našich podmínkách očekáváme těžkosti, ale ne katastrofu. Část těchto těžkostí, možná dokonce větší část, se bude odehrávat v naší hlavě. Díky tomu všemu lépe pochopíme minulost, vztah k půdě a potravinám i pocity lidí, které znárodnění či měnová reforma na čas ožebračily,“ konstatuje Václav Cílek.
A pro budoucí chování doporučuje následující tři strategie. „Osobní strategie by měla sestávat z péče o zdraví (nemoc je drahá), vybudování si odolné mentality a rodinného zázemí (děti jako penzijní fond). Také kus nějakého duchovna se vždy může hodit. Bez ohledu na to, zda dojde, či nedojde k renesanci jaderné energie, je možné, že opět vzroste význam manuální práce,“ zamýšlí se popularizátor vědy.
Je třeba se spolehnout sám na sebe a neslibovat si nic od státu
Druhá ze strategií – komunikativní – spočívá ve vytvoření sítě neoficiálních i oficiálních vládních a zejména nevládních organizací a lokálních ekonomik. „Globalizace však není na odpis, banány si nevypěstujeme a ropu nenatěžíme. Budoucnost je spíš v kombinaci chytrých globálních a chytrých lokálních postupů,“ podotýká Václav Cílek.
Národní strategii pak člení na tři fáze. „Nejprve je nutné unavit se nadáváním na českou politiku, poté si od státu nic neslibovat a spolehnout se na sebe a své bližní, nakonec s tím něco udělat,“ nabádá klimatolog a poukazuje na to, že tato krize nemá jednu příčinu, ale hned celý průvod – erozi půd, poruchy hydrologického cyklu, černání Arktidy, dluhy, ztrátu rukodělnosti, zhloupnutí většiny médií, školní systém, lenost myslet a pracovat atd.,“ vypočítává klimatolog.
Stačil by nám obyčejný fungující stát jako u západních sousedů
Protože je příčin tolik, musí mít krize i stovky dílčích řešení. „Neexistuje jeden lék, ale společný léčivý pohyb v mnoha směrech. Něco vymyslíme sami, něco odkoukáme od menších, spřízněných národů, jako jsou Bavoři nebo Bělorusové. Co považujeme za přiměřené situaci: nedělat dluhy, neprodávat půdu, spolehnout se hlavně na sebe, být milý k ostatním. Vlastně to všichni dobře vědí, jen se neradi loučí s iluzí bezstarostného blahobytu,“ míní Václav Cílek.
„Kdybych měl říct nějakou strategii na vládní úrovni, tak si nepředstavuji nějaké velké investice nebo reformy, ale obyčejný fungující stát. Mohu uvést příklad z Německa: ceny energie z obnovitelných zdrojů rok od roku klesají. Němci to mají nastavené tak, že každým rokem monitorují, jak se vyvíjejí ceny a podle toho nastavují výši podpory. Podobně Světové ekonomické fórum v Davosu v globální zprávě rizika pro rok 2012 zmiňuje flexibilní formu řízení,“ připomněl pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek.
Nezbytné je monitorovat zavedené zákony, a ty chybné opravit
„Víme, že svět je složitý, a zákony, které budou přijaté, budou v něčem chybné. Není jiná šance, jak se to dozvědět, než je zavést. Ale aby byly minimalizované škody, tak k tomu zákonu nebo nějaké vyhlášce zavedeme průběžné monitorování a když se zjistí, že něco je chybně, tak musí přijít rychlá oprava. To znamená, že i český stát může fungovat docela dobře. Stačí, kdyby fungoval tak, jak má, a přidal k tomu ještě dobrý stupeň monitoringu a rychlou nápravu nejhorších chyb,“ myslí si Václav Cílek.
-
Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
