Jak na vás zapůsobil výrok Miloše Zemana „o nedemokratické cestě a ta se jmenuje kalašnikov“? Byl to podle vás jen další Zemanův bonmot?
Od Miloše Zemana to byl další blbej fór. Už mu asi dochází munice v tomto žánru, a proto ty jeho další ‚bonmoty‘ zřejmě budou čím dál nevkusnější. Třeba se časem dočkáme i nějakých lascivit. Bylo to poněkud přes čáru, co řekl.
Poslankyně ODS Miroslava Němcová ale žádala, aby se Zemanovým výrokem zabývala Poslanecká sněmovna, protože podle ní byl „ohrožen samotný princip parlamentní republiky“. Většina poslanců ovšem s jejím návrhem nesouhlasila. Bylo by podle vás záhodno, aby se výroky Zemana zabývala dolní parlamentní komora?
Podle mne reakce politiků byly přemrštěné, i když ten jeho výrok byl opravdu nevkusným fórem, a dokonce zapůsobil až tak, že se při něm člověk otřese a řekne si, zda je vůbec možné říkat něco takového v této nelehké době a v dnešních souvislostech. Podle mne je to od Zemana čistý nevkus a hloupost. Na druhou stranu by ale rovněž bylo hloupostí zabývat se tím na půdě parlamentu. K této výzvě paní Němcové mě napadlo, zda je vůbec vhodné probírat to někde, kde sedí i lidé, kteří jsou Zemanovými výroky „vylekaní“, podobně jako byl pan premiér Sobotka. Na rozdíl od něj mě ale Zeman jen smutně pobavil.
Slušelo by se pronášet taková slova na jevišti?
Tak to vůbec ne! To by se nedalo použít ani jako politická satira. Pro mě je navíc jeviště posvátné místo, které takovým nevkusem prostě nelze znesvětit. Ale když se to dotklo někoho jmenovitě, mám na mysli pana premiéra, pak ho docela chápu v tom, že řekl, že Zeman děsí jeho rodinu. Protože se může v této době opravdu najít nějaký šílenec, který bude střílet, neboť Zemanovi bude chtít udělat radost, a někam proto vystřelí.
Ovšem prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček uvedl, že Zeman svůj výrok nemyslel „osobně“. „Je to pouhé konstatování,“ zmínil a sám prezident pak hovořil o „hysterické reakci politiků, kteří ze sebe udělali šašky“, když jeho slova vzali totálně vážně.
Ono „popuzení“ a podivování se Zemana a Ovčáčka vyvolává trošku údiv. Stejné věci jsme kdysi zažívali v Rudém právu. Tam ty totalitní redaktory také „popuzovalo“ snad úplně všechno. Všechno si tam vysvětlovali tak nějak jinak než běžní lidé. Všechno se jim zdálo nebezpečné a všechno bylo prý namířeno proti nim, tedy proti komoušům. Podle mne má pan Ovčáček takovéto popouzení v hlavě jako pozůstatek z Haló novin a dalších podobných braků. Já si ale myslím, že slova, která vypouští, navíc ještě ani nejsou z jeho hlavy. Takovéto reakce a výplody mu snad musí někdo vymýšlet! Podobné výplody ale už byly kolem Peroutky... Ovčáček je podle mne dobře manipulovatelný, je to jen panáček, který je voděný na krátkých šňůrkách jako marioneta. Ovčáček se už prostě ani nestydí na obranu svého pána říci cokoliv nehorázného.
Jak už jste naznačila, zaznívají názory, že v dnešní rozjitřené době se mohou podobných výroků chytit psychicky nevyrovnané osoby. Ve sněmovně před tím varoval kupříkladu poslanec TOP 09 František Laudát slovy, že nikdo neví, jaký magor vezme Zemanovy výroky doslova.
Ano, to řekl přesně. S tím nejsou žerty. Ty souvislosti jsou v tuto dobu totiž hrozivé! Jak Zemanovi asi ta jeho palice funguje? Nakonec to mohl dotáhnout ještě jinam, jsou totiž ještě jiná přirovnání, která mohl v souvislosti se Sobotkou použít a také je kdysi už použil. Jako ta o provazu v domě oběšencově. Dům oběšence a provaz? No to už je hulvátština na entou! Podobná slova jsou velmi nebezpečná už proto, že v nynější době lidé po sobe střílejí a navíc se ještě lidstvo přesouvá z místa na místo. Na druhou stranu ale se mnou ty Zemanovy výroky zase až tak moc neotřásly. Víte proč? Já jsem ho totiž přestala brát vážně. Nikdy jsem ho neměla extra oblíbeného, ale nevadil mi. Pomíjela jsem totiž, že existuje nějakej pan Zeman, protože samolibí lidé vždycky na sebe upozorňují divnou strunou. A on má kolem sebe navíc ještě kamarády, kteří mu drží palce, a bohužel je mezi nimi i pan exprezident Klaus. To jsou opravdu lidé postižení samolibostí, kteří ale vždycky budou dělat podobné boty. Prostě jeden má pero z Chile a druhý z Číny.
Výše zmíněný poslanec Laudát se domnívá, že Zeman už „přestřelil všechny hranice“ a že takové excesy se neděly ani za Gustáva Husáka a ani za Ludvíka Svobody. Má pravdu?
Ano, to je už totiž další stupeň, o němž jsem si myslela, že se na něj nikdy nedostaneme. Je to totiž pod veškerou úroveň a já si ke jménu Miloš Zeman už nepřipojuji ani ono rčení „hlava státu“, neboť já jej za hlavu státu vůbec nepovažuji a vlastně ho nepovažuji za hlavu čehokoliv. Připadá mi to všechno scestné a nemocné...
Kdyby někdo z komiků pohovořil na jevišti o nedemokratické cestě a kalašnikovu, unesli by to podle vás lidé?
Něco takového by se určitě říkat nemělo, a to ani na jevišti. Pokud má nějaký herec či moderátor rozum v hlavě, tak by něco takového nikdy z úst nevypustil. Je to totiž prohřešek proti dobrým mravům, je to faux pas. Společensky se to nijak neslučuje se slušným vychováním. Zeman ještě k tomu často zdůrazňuje své vzdělání, ale s ním to u něj asi nebude nijak horké, když se mnohdy vyjadřuje ke společenskému dění tak, jak se vyjadřuje.
Kdyby ale Zeman použil zmínku „o kalašnikovu a nedemokratické cestě“ na akci, kterou byste třeba vy osobně moderovala, dalo by se pak z toho se ctí vybruslit? Co byste dělala, jak byste mu na to odpovídala?
Mně se nikdy nemůže stát, že bych vedle něj stála, natož seděla! To se mi nikdy nestalo a ani asi nestane. Taky proto mám tak pošramocený vztah k některým svým kolegům a kolegyním, kteří si vedle něj buď jen stoupli, nebo si s ním dokonce popovídali a nechali se od něj zulíbat. Kdybych ale měla horečku a takový sen by se mi zdál, tak to by se mi asi v tu chvíli hodně přitížilo. Ovšem kdyby se mi něco takového stalo v reálu, tak bych se prostě zvedla a beze slova bych odkráčela. A hodně nápadně, aby bylo všem jasné, co si myslím.
Mají podle vás čeští politici smysl pro humor?
Jak kteří! Já s nimi ale nepřijdu nikdy osobně do styku, střetávání podobného druhu není mou oblastí. Ovšem třeba s takovým Sašou Vondrou by podle mne mohla být ve společnosti legrace. On mi totiž připadá lidské. No a když se znovu vrátím ke svému idolu, tedy k prezidentovi Václavu Havlovi, tak právě o něm si troufnu říci, že s ním asi legrace byla. Já ho znám od dob, kdy dělal kulisáka a posléze dramaturga, a proto jsem si ho vždy vážila, protože jsem v něm viděla někoho výjimečného. Možná že s ním i v době jeho prezidentování byla legrace a byl to příjemný společník, to ale nevím, musím se někoho na to zeptat, osobně jsem se s ním totiž v té době nepotkávala. Podle mne to ale byl poslední z těch, který by se neustále tvářil jako šílený intelektuál, který je navíc ještě takovým tím „poučujícím akademikem“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
