Současná úroveň veřejné diskuse nad církevními restitucemi podle Fabrice Martina Plichta potvrzuje obecný negativní vztah a nenávistné projevy Čechů vůči církvím. „V českých dějinách to ale není nic úplně nového, a proto si církve měly dávat pozor, jak problematiku církevních restitucí veřejně komunikovat,“ míní.

SLEDUJEME Miliardy pro církve

„Od začátku i já, jako angažovaný katolík, jsem byl proti těm restitucím, protože jsem očekával právě takové reakce společnosti. Částečně je pravda, že stát a společnost mají vyrovnávat bezpráví komunistického sebrání tohoto majetku, ale dnes, když církve mají tak málo věřících, že podmínky jsou trochu jiné, je to podle mě přemrštěné. Navíc to odporuje diskursu moderních církví o chudobě,“ upozornil francouzský novinář pro ParlamentníListy.cz.

Francouzská církev nemá nic. A je prý spokojená

Církve, aby plnily své funkce, třeba charitní, nemohou sice podle jeho slov být úplně bez prostředků, ale na druhou stranu to neznamená, že mají mít majetku tolik. Dá se prý díky tomu očekávat, že se pak církve budou starat víc o majetky a méně o duši.

„Ve Francii to máme krásně vyřešené, že nám stát všechno sebral už v roce 1905 a jsme rádi, že se o ten majetek nemusíme starat. Investovat do církevních budov, především kostelů, má ve Francii za úkol stát. Navíc i plat duchovních je ve Francii malý a to i u biskupů. Církev ve Francii má budovy od státu pro užívání k dispozici za symbolické jedno euro,“ srovnává s francouzským modelem, který prý vyhovuje všem.