Velká analýza aktuálního dění na Ukrajině: Zákulisí volby nového guvernéra Oděské oblasti Saakašviliho, jeho minulost, nefér praktiky i co může teď přijít

01.06.2015 18:30

ANALÝZA Ukrajinský prezident Petro Porošenko během pátku a soboty překvapil mnohé pozorovatele i ukrajinské občany bezprecedentním jmenováním bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho guvernérem Oděské oblasti na Ukrajině. Saakašvili přitom působí na Ukrajině od Majdanu, v posledních měsících jako šéf mezinárodní poradní skupiny expertů pro ukrajinské reformy. Doma v Gruzii je Saakašvili obviněn v celkem čtyřech trestněprávních případech a země neúspěšně žádala o jeho vydání z Ukrajiny. Poslední dění na Ukrajině analyzuje pro ParlamentníListy.cz Veronika Sušová-Salminen.

Velká analýza aktuálního dění na Ukrajině: Zákulisí volby nového guvernéra Oděské oblasti Saakašviliho, jeho minulost, nefér praktiky i co může teď přijít
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Oděské grafitti
reklama

Senzační jmenování předcházelo bleskové vydání ukrajinského občanství pro nového gubernátora, který má mít vedle ukrajinského také gruzínské a americké občanství. Kosmopolitní gubernátor dostal od prezidenta volnou ruku v kádrové politice a slíbil, že svoji oblast promění v „div světa“. Jak známo, gruzínský exprezident Saakašvili není prvním cizincem, který získal významnou pozici v ukrajinské exekutivě poté, co mu bylo uděleno ukrajinské občanství, které je ústavní podmínkou pro držení takových funkcí. Ukrajinské reformy mají být nejenom inspirovány v zahraničí, ale mají je také (až konečně začnou) provádět přímo občané jiných zemí.

Velký komunikátor reformuje Gruzii 2004-2013

Nový gubernátor oděské oblasti M. Saakašvili není reformátor ve smyslu zkušeného a organizovaného technokrata, ale daleko spíše charismatik, který je schopen prodat myšlenky skrze dovedné PR. Jako prezident byl Saakašvili „velký komunikátor“, který si uměl získat pozornost a především všemožnou podporu na Západě. Také díky tomu, že vždy věděl, co a jak má západnímu publiku sdělit. Ostatně jádrem gruzínských reforem bylo udělat z Gruzie „západní zemi“ – axiom, o kterém není radno v dnešním systému otevřeně pochybovat, protože je stavebním kamenem západní hegemonie.

Dědictví Saakašviliho reforem v Gruzii je smíšené. Některé úspěchy se bývalému prezidentovi a jeho vládě nedají upřít, především v prvních letech vládnutí. Saakašvilimu se podařilo zatočit s endemickou malou korupcí, která každodenní život Gruzínců doprovázela téměř na každém kroku. Přispělo k tomu například bezprecedentní kádrové obnovení gruzínské dopravní policie, které rozpustilo zkorumpovaný sbor a nahradilo ho novými lidmi, a výrazné zvýšení státních platů, které byly v Ševarnadzeho době velmi malé a tyto malé korupční praxe v podstatě produkovaly. Korupce na vysoké úrovni ale odstraněna nebyla a Saakašviliho reformy úspěšně přežila. Vláda provedla institucionální změny v administrativní organizaci země, v oblasti daňové politiky nebo reformy městské samosprávy, které napomohly k odstranění pozůstatků staré sovětské byrokracie. V ekonomické oblasti Saakašviliho Gruzie postupovala podle etablované mantry: zlepšení prostředí pro byznys, lákání investic do země, liberalizace a zavedení rovné 12procentní daně. Saakašvili nechal také pozatýkat řadu ševarnadzevských oligarchů, kteří kontrolovali místní ekonomiku a s uvězněnými uzavřel novou dohodu – výměnou za svobodu zaplatili miliony do státního rozpočtu.

V makroekonomických číslech zpočátku dosáhla Gruzie poměrně rychle výrazného zlepšení (růst HDP), země stoupala na západních žebříčcích různých hodnocení podmínek pro byznys a investice, ale v případě sociálního kapitálu a snižování ostrých nerovností v gruzínské společnosti i mezi městy a vesnicí se Saakašvilimu dařilo mnohem méně. Když končilo Saakašviliho druhé prezidentství, nezaměstnanost v zemi sahala na 34 % a zemi se ekonomicky nedařilo, i přes finanční injekce ze Západu, které Saakašvili dostal po prohrané válce s Ruskem. Tato pětidenní pomohla Saakašvilimu dostat se z politické krize, která v Gruzii začala v roce 2007, kdy se začaly objevovat první protesty proti jeho politice – protesty, které jeho policie násilím rozehnala. Skromné výsledky měla Saakašviliho reformní vláda v oblasti politické kultury a socializace demokratických a otevřených praxí v gruzínské politice. Naopak - prezident praktikoval vládnutí skrze malou skupinu svých nejbližších, čímž postupně svůj prozápadní modernizační projekt izoloval od gruzínské společnosti, konstruktivní kritiky a ztrácel podporu. Formální reformy se v Gruzii prosazovaly, ale především prováděly „liberálně-bolševickými“ metodami s jen malou účastí veřejnosti. Saakašviliho transformace tak nápadně připomíná tradice „revolucí shora“ či autoritativní modernizaci, kulturně blízkou celému regionu.

Autoritativní rysy a Putin jako vzor

Saakašvili měl zároveň autoritativní tvář, která – zdá se - jeho západní přátele, včetně amerického prezidenta Bushe mladšího, nijak zvláště neznepokojovala. Ostatně právě USA dávaly Saakašvilimu významnou vnější podporu, kterou prezident uměl dobře kapitalizovat doma a která byla prvotně inspirována geopolitickými ohledy vzhledem k poloze Gruzie. Snad bude pro některé překvapením, že raným Saakašviliho politickým vzorem nebyl nikdo jiný než ruský prezident Vladimir Putin a jeho stabilizační politika budování státu v Rusku po roce 2000 a počáteční vztahy mezi oběma prezidenty se vyvíjely poměrně dobře. Nekompromisní, prozápadní směřování Gruzie ale nevyhnutelně vedlo ke konfrontaci s Ruskem.

Například podle P. de Waala z amerického Carnegie bylo obrácenou stranou protikorupčních politik a boje s organizovaným zločinem vytvoření „policejního státu“, ve kterém se těžký dohled stal rutinou a kde se nebývale zvedla populace místních věznic, kde podle jeho názoru vláda zavedla „institucionalizované mučení“. Ani svoboda médii a diverzita politických názoru či názorová tolerance nebyla silnou stránkou Saakašviliho Gruzie. Politická elita Saakašviliho byla schopná dominovat veřejnou diskuzi i proto, že měla na svojí straně tři gruzínské televize, i když vedle nich existovaly i další alternativy. Když se v roce 2012 konaly parlamentní volby, Saakašvili pod tlakem ze Západu připustil k volbám politickou konkurenci, ale jeho vláda dělala všechno proto, aby volby mohla znova vyhrát – včetně zneužívání tzv. administrativních zdrojů a médií ve svůj prospěch. Jinak řečeno, Gruzie se sice za Saakašviliho měnila podle formálních kritérii, což neznamenalo, že by se také nutně hlouběji demokratizovala. To opět napodobuje známé scénáře z regionu, kde autoritativní modernizace, byť s mnoha pozitivními rysy, v důsledcích bojkotuje demokratizaci společnosti a vede ke stagnaci a krizi.

Fotogalerie: - Posthororová Oděsa

Figurína z trhového centra v Oděse. Ve městě žije ...
Prodejci nápojů v ulicích turisticky oblíbeného mě...
Na pláži u Černého moře, kam míří lidé z většiny p...
Ukrajinští motorkáři takovou pozornost jako Noční ...
Budova odborů, kde se odehrál oděský masakr
Město jinak nevypadá, že nedaleko odtud zuří někdy...

Saakašvili a Ukrajina

Bývalý prezident Gruzie Saakašvili toho času v emigraci podporoval od počátku ukrajinský Majdan a po převratu začal působit jako poradce svého dávného známého z kyjevské univerzity Petra Porošenka, který se v květnu 2014 stal prezidentem země. Saakašvili pozval řadu svých kontaktů a lidí na Ukrajinu, podporoval formování gruzínských dobrovolnických jednotek ve válce o Donbas a patřil mezi zastánce západních dodávek zbraní na Ukrajinu, ve kterém se ujal role prostředníka. Údajně je nyní také zainteresován v potenciálním vývoji ukrajinských bezpilotních dronů. A není vůbec vyloučeno, že by M. Saakašvili mohl svým ukrajinským intermezzem sledovat politické cíle doma. Nejnověji řekl, že nemá politické ambice na Ukrajině a že po dokončení oděského projektu by se vrátil rád do Gruzie, kde by rád pokračoval svoji „gruzínskou činnost“.

Saakašviliho jmenovávání guvernérem Oděské oblasti vyvolalo na Ukrajině poměrně čilé ohlasy, i když naprostá většina z nich se nezajímala o reálné výsledky a důsledky či objektivní hodnocení Saakašviliho reforem doma. Zdá se, že kyjevské centrum do Saakašviliho vkládá velké naděje. Například Anton Herašenko, poradce ministra vnitra Avakova napsal, že Saakašvili se stane vzorovým gubernátorem Ukrajiny, udá tón pro všechny ostatní a povede regionální reformu Ukrajiny. Jiní se ale pozastavili nad tím, že Porošenkova administrativa po Saakašvilim chce něco, na co nový gubernátor nemá žádné použitelné nástroje – slibovaná decentralizace Ukrajiny ještě ani nezačala. Jako ostatně většina slibovaných reforem na Ukrajině.

Nepřekvapivě ostrou kritickou reakci vyvolalo jmenování u Ihora Kolomojského, který tak ztratil v bývalém oděském gubernátorovi Palicovi dalšího spojence. Kolomojskij se nechal slyšet, že „je to dočasná figura. Dá teď Oděsu Rusům a potom se bude muset znova vybojovat. Pobude si chvíli jako gubernátor a potom ho bude nutné vyměnit za nějakou nicku jako Gondarenko“. Jak se zdá, mocenské soupeření mezi Porošenkem a Kolomojským zatím rozhodně neskončilo a jmenování Saakašviliho gubernátora ve strategické oblasti Oděsy, je součást jejich sporu. Je pravděpodobné, že Kolomojskyj v něm ještě svoje poslední slovo neřekl.

Vitalij Portnikov ve svém sobotním komentáři pro LB.ua mírní optimistické scénáře, které vidí v Saakašviliho Oděse novou „lokomotivu“ reforem. Za prvé, upozorňuje na nebezpečnost pokračujícího konfliktu mezi Porošenkem a Kolomojským v současném ukrajinském kontextu a ve vztahu k novému oděskému gubernátorovi (a jeho odvolanému předchůdci). Saakašviliho jmenování tak mohlo být položkou v pokračující oligarchicko-klanové válce. Za druhé chápe jmenování Saakašviliho jako projev očividných omezení kádrových zdrojů prezidenta Porošenka, což opět není příliš dobrá zpráva. Portnikov pochybuje o tom, že by bývalý prezident byl dobrým byrokratem – post gubernátora má jiné parametry než ty, na které byl Saakašvili navyklý. Otázkou je, jestli se Saakašviliho politický styl podaří vůbec sladit s jeho novou pozicí ukrajinského činovníka: „Až do porážky svojí strany v parlamentních volbách Saakašvili byl tím člověkem, který měl poslední slovo v principiálních rozhodnutích státu. Jeho oponentům zbývala v lepším případě marginalizace, v horším trestní stihání a emigrace. Typicky se po změně moci ocitl sám Michail Nikolajevič v analogické situaci. Ale v každém případě oblast není stát, ale místo ve vertikále moci, rozdělené rozpory.“

Ukrajinské reformy i přes senzační jmenování Saakašviliho stále ještě nezačaly a stávají se režimní mantrou bez konkrétního politického dosahu. Je celkem nepochybné, že Ukrajina rozumné, demokraticky a sociálně laděné a na zdevastovaný lidský potenciál (zdraví, kvalita života, vzdělávání) zaměřené reformy a radikální deoligarchizaci potřebuje. Jenže tento model reforem se pro zemi každopádně nechystá – s gruzínským velkým komunikátorem, nebo bez něj.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Veronika Sušová-Salminen
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Prymula se stal poradcem ing. Babiše. Za 800 tisíc

14:34 Prymula se stal poradcem ing. Babiše. Za 800 tisíc

VÍME PRVNÍ Bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula se o svou budoucnost nemusí obávat. Jak se pod…