Vladyka Kryštof objasnil svůj případ a řekl: Chci dál sloužit církvi

Je tomu 7 let, kdy jste se stal metropolitou, jak se vyrovnáváte s tím, že jím již nejste?

Stal jsem se metropolitou, protože mě poprosili věřící a duchovní, abych kandidoval na místo zesnulého metropolity Doroteje, nejvyššího představitele pravoslavné církve českých zemí a Slovenska. Volby proběhly 2. května a volilo se podle ústavy dvakrát tajně. Spolu se mnou kandidoval ještě Ján, arcibiskup prešovský. Sedm let jsem jako metropolita sloužil, ale když jsem slyšel z úst vladyky Simeona (pozn. red.: olomoucko-brněnský arcibiskup a dočasný nástupce vladyky Kryštofa do nových voleb hlavy církve), že se církev v důsledku obvinění vůči mně a medializace celé záležitosti ocitla ve špatném rozpoložení a bylo by tedy dobré, abych abdikoval, což by pomohlo církev uklidnit, rozhodl jsem se pro dobro církve a jednotu tak učinit. Vždy jsem tedy učinil to, o co mě církev prosila ústy svých představitelů. A své abdikace nelituji. Jednota církve je pro mě největším ideálem. Církev je velká rodina a já jsem pro ni ochoten udělat cokoliv, co bude potřeba.

Kdyby vás tedy církev povolala zpět, slyšela by váš souhlas?

Pochopitelně. Uvedl jsem to i ve svém rezignačním prohlášení. Nejde ale o mé osobní ambice. Když se člověk stane duchovním, tak je to proto, aby sloužil Bohu, Božímu lidu a pomáhal. Duchovním by neměl být člověk proto, aby řešil své osobní problémy a prosazoval svoje osobní zájmy. Duchovní nesmí sloužit sobě, nějakým svým představám, touhám, či nedej Bože vášním. A svou rezignací jsem také doložil, že mi nejde o moc a s tím spojené hmotné prostředky. Děkuji všem, kteří žádají můj návrat, ale zároveň je prosím, aby respektovali hlas církve.

Jaká je v řízení církve role Božího lidu a synodu?

Musí tu být určitá synergie mezí tím, co říká Bůh a Boží lid. Posvátný synod tvoří biskupové vykonávající službu v církvi. Hierarchie církve by měla vždy reprezentovat to, co si přeje Boží lid a měla by Boží lid respektovat. A tento lid by zase měl respektovat ty, kteří jej reprezentují. To je velmi složité a záleží to na duchovní úrovni a velikosti těch hierarchů, kteří v této věci rozhodují.

A cítíte v současné době tento soulad uvnitř zdejší pravoslavné církve?

Jsem na rozpacích. Já osobně jsem vždy respektoval vůli Božího lidu a budu ho respektovat do smrti. Lidé, kteří za mnou do Těšova, kde sloužím, přijíždějí se svými starostmi, mi říkají, že za mnou jezdí rádi, protože zde cítí přítomnost Boha. Já se jim snažím pomoci a to je úkol každého duchovního.

Jak hodnotíte nedávnou návštěvu ekumenického patriarchy Bartoloměje?

Anketa

Má vladyka Kryštof znovu stanout v čele církve?

Ano

74%

Neumím posoudit

12%

14%

hlasovalo: 7792 lidí

Tuto návštěvu a program jsem osobně připravoval. Jel jsem do Fanaru, do Istanbulu za patriarchou. Myslím, že program byl splněn. Jen mě mrzelo, že při oslavách příchodu Cyrila a Metoděje v Mikulčicích, jak bylo patrné z televizních obrazovek, nebylo mnoho věřících a tolik pršelo. Nepamatuji se, že by tam při každoročních poutích bylo někdy takto nevlídné počasí. To bylo opravdu tristní. Ale jinak, co se týče patriarchy, tak ten byl skvělý. Nádherně hovořil o pravdě, o tom, že pravdu je potřeba držet a nebát se těch, kteří pravdu pohřbívají pro nějaké své osobní zájmy a představy. To vše patriarcha velice hezky vyjádřil a věřím, že tato slova zůstanou v paměti všech těch, kteří tam byli. Patriarchovi jsem proto poslal dopis, ve kterém mu děkuji za to, že uskutečnil tuto návštěvu i přes všechny problémy, které jsou kolem mé osoby.

A co říkáte na začátek patriarchovy návštěvy bez účasti olomoucko-brněnského arcibiskupa a vašeho dosavadního zástupce v čele církve vladyky Simeona?

Asi to souviselo s tím, že vladyka byl na léčení a nemohl dříve přijet. Ale co se týče běžného protokolu, který já znám za ta léta, kdy jsem vedl církev, tak je to něco nenormálního, protože by měl být na letišti a vítat ekumenického patriarchu, který je první mezi rovnými. V pravoslavném světě to zřejmě zůstane nepochopeno. Nicméně vzhledem ke stáří a léčení je to i možné pochopit.

Proč se s vámi ekumenický patriarcha nesetkal?

Nebylo to v protokolu, respektive program měl velmi nabitý. A ti, kteří tento program, který jsem původně připravil, ještě doplňovali, mu zřejmě vysvětlili, že není možné, aby se našla půlhodina na setkání se mnou. Pravděpodobně k tomu měli své důvody. Je to věc opravdu nestandardní, protože já jsem abdikoval pro dobro a jednotu církve, ne z opačných důvodů. Navíc z monastýru v Těšově je to maximálně dvě hodiny do Prahy.

Nečekal jsem, že Xénie Raptsunová odvolá své obvinění a že Josef Freimann odvolá, že mám několik nemanželských dětí. Myslel jsem si, že se pravda ukáže až později. A nečekal jsem ani, že se synod bude zabývat dalšími takzvanými svědectvími, která se zase mohou ukázat jako lživá. Toto lze ukončit jedině odpuštěním, láskou, dobrou vůlí k tomu, aby se to, co se nepovedlo, napravilo a aby přišel pozitivní impuls do řad pravoslavných věřících k jednotě a ke vzájemné lásce zúčastněných. Ale to zatím nenastalo, což mě velice trápí.

Myslel jsem si, že budu žít v Těšově a že se obvinění budou řešit soudní cestou. Předal jsem trestní oznámení a byl jsem přesvědčen, že právní spor vyhraji. Navštívil jsem několik renomovaných právních kanceláří a v nich mi nezávisle na sobě řekli, že tento proces povedu tři až pět let. Toho jsem se zhrozil. A netušil jsem, že za pár dní ta obvinění aktéři odvolají. Netušil jsem ani, že vznikne nějaká petice za můj návrat. Ani jsem to nechtěl.

Chtěl jsem žít v ústraní a věnovat se lidem v Těšově a dalším, kteří mě potřebují, a radovat se z toho, že jsme blízko Bohu. Jsem však připraven učinit to, co bude ode mě očekávat církev a pokud mě požádá o návrat, rád to přijmu a bude mě to těšit. V současné době se ale tak neděje, a tak se za všechny modlím a prosím Hospodina, aby se situace uklidnila a dobro a jednota, pro kterou jsem rezignoval, se i naplnila.

Proč podle vás byla ta původně vznesená obvinění vůči vám nakonec odvolána?

To jsem dodnes nepochopil. Opravdu jsem čekal, že půjdu soudní cestou a budu dokazovat, že obvinění jsou nepravdivá. Myslím si, že se ti lidé zkrátka zalekli soudu Božího. A to není soud lidský, u Božího soudu se všechno ví. A možná, že když viděli, že jsem pokorně vše přijal a rezignoval, tak raději řekli, jak to ve skutečnosti bylo. Paní Raptsunová řešila rodinné problémy a pod jejich tíhou se rozhodla mě obvinit. A Freimannovi chtěli jen spravedlivě soudit Otce archimandritu Marka, který vyšel z protestantského ducha s ekumenickými představami, které jsou na hraně. A oni proto chtěli donutit synod, aby jednal a využili celé kauzy. Udělali to z těchto důvodů a ne proto, že by měli konkrétní důkazy pro obvinění, že jsem porušil mnišské sliby a mám deset dětí.

Vraťme se ale ještě zpět k návštěvě nejvyšší autority pravoslavné církve. Marek Krupica, správce pražského arcibiskupství, po Vaší rezignaci do médií uvedl, že patriarcha si vysloveně nepřeje setkání s Vámi. Hodonínský biskup Jáchym nám sdělil, že jako organizátor nechce patriarchu, vzácného hosta, vystavovat nepříjemným situacím. Co tomu říkáte?

Moje odpověď je velice jednoduchá – vůbec tomu nerozumím. Nedovedu si představit, že by se ekumenický patriarcha, se kterým se znám asi 25 let, se mnou nechtěl setkat. Vede pravoslavný svět a reprezentuje jej a nevěřím, že by mohl něco takového říct. A nedovedu si ani představit, že by se mu nelíbilo, kdybych se objevil v Mikulčicích. Smíření, pokora, odpuštění je právě to, co potřebuje pravoslavný člověk a vůbec každý člověk 21. století. Kdo může říct, že je bez hříchu? Nikdo přece. Pokud by se setkání s patriarchou vedlo v duchu odpuštění, posílilo a prohloubilo by to duchovnost v celé naší společnosti a byl by to pozitivní signál od pravoslavné církve. Že se tak nestalo, je škoda. Ale opravdu nevěřím tomu, že by se se mnou patriarcha nechtěl setkat. Znám protokoly a vím, že když je někdo hostem, tak přijme program a neprotestuje, když v něm není něco, co by si přál. Toto chápu, ale nemyslím si, že by šlo o iniciativu samotného patriarchy, který má ke mně, jak pevně věřím, stále velmi dobrý vztah.

Jak vidíte budoucnost pražské eparchie a také budoucnost celé pravoslavné církve v Česku a na Slovensku?

Budoucnost je v rukou Božích. Musíme prohloubit naši víru a vědět, že to, co se děje, je z Boží vůle. Záleží na věřících lidech, jak budou jednat, jak se budou rozhodovat a jak budou spolupracovat v naší hierarchii s těmi, kteří zodpovídají za budoucnost naší církve. Ve vzájemné spolupráci by pak měly vzniknout podmínky pro ustanovení pražského arcibiskupa a metropolity českých zemí a Slovenska.

Co si přejete do dalších let vaší duchovenské služby?

Přeji si, aby se naplnilo to, co říkal patriarcha ve svém kázání, aby pravda, kterou přinesl Cyril a Metoděj, nad námi vládla. Pravda je Ježíš Kristus a ten nás všechny vede k pokání. Moc bych si přál, abychom poslouchali hlas svého svědomí. Pokání, pokora a láska je to hlavní, čím máme naplňovat náš život.

TÉMA: Miliardy pro církve
Plný překlad projevu ekumenického patriarchy je k dispozici ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama