Jak jste zatím spokojeni s vládou Bohuslava Sobotky?Anketa
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy se právě rodí Transatlantické obchodní a investiční partnerství, největší obchodní dohoda dějin. Prý tajně. Vy jste ale měl možnost nahlédnout jednáním pod pokličku, jak v Bruselu, tak ve Washingtonu. Jaká je tedy skutečnost?
Myslím, že komunikace těch jednání navenek by mohla být – a měla – mnohem otevřenější. Nyní to opravdu může působit tak, že hrstka vyvolených se pravidelně schází, aby za důsledně zamčenými dveřmi uzavřela dohodu, která bude mít dalekosáhlé dopady na nás všechny. Tato netransparentnost mě trápí o to více, neboť jsem zastáncem smlouvy TTIP jako takové. Chápu ji nejen v rovině ekonomické, ale i geopolitické. Spojené státy si naštěstí ještě včas uvědomily, že když už se vydávají na ekonomické námluvy do Číny a Asie obecně, neměly by na Evropu – svého tradičního spojence – zapomínat. TTIP by se měla stát druhým pilířem úzké transatlantické spolupráce. Prvním je pochopitelně NATO v bezpečnostní oblasti.
Jenže právě účast Spojených států je řadou lidí v Evropě vnímána jako negativní aspekt.
Máte pravdu. Není náhodné, že v rámci EU je TTIP snad nejsilněji kritizována v Německu. Což je zajímavé, neboť to byla kancléřka Merkel, ve své zemi stále velmi populární, která v roce 2008 dala úvodní podnět k vyjednáváním k TTIP. Bohužel od té doby německo-americké vztahy poznamenala kromě jiného aféra s odposlechy, při které vyšlo najevo, že americké tajné služby „napíchly“ právě i kancléřčin telefon. Podobné aféry pochopitelně podněcují a vyhrocují antiamerické nálady, které následně negativně ovlivňují smýšlení veřejnosti v EU i o negociacích k TTIP. Na této emocionální vlně se momentálně snaží svézt zejména tradiční levice a odpůrci globalizace a volného obchodu vůbec.
Je ale vůbec možné považovat úmluvu, která se rodí až přes rok a stále není zdaleka hotová, za liberalizující a volnotržní?
V libertariánském nebo i klasicky liberálním smyslu slova vskutku ta úmluva volnotržní není. Je například mnohem spíše o sladění standardů, které jsou zatím v EU a USA rozdílné, než o jejich eliminaci, kterou by nejspíš teprve uvítali libertariáni. Nicméně i tak je TTIP krokem správným směrem. Proč mít dvě rozdílné sady regulatorních podmínek a standardů, když lze mít jednu? Snížení „ze dvou na jednu“ je liberalizující, neboť firmám ušetří náklady a konečným spotřebitelům – za předpokladu elementárně fungující tržní konkurence – pak i ceny. Obojí podnítí vzájemný obchod a ekonomickou aktivitu. Libertariánským snem je snížení „z jedničky na nulu“. To ale v dnešním světě, obávám se, není realizovatelné.
Psali jsme:
Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Negociace k TTIP ale kritizují nejen libertariáni, ale – jak jste už řekl – také levice. Europoslanec Keller například v rámci kampaně před volbami do Evropského parlamentu varoval, že TTIP znamená konec oblíbených farmářských trhů...
Zajímalo by mě, jak to pan Keller ví. A jak to mohl vědět už někdy na jaře. Finální podoba té úmluvy je ještě hodně daleko. Realistický odhad napovídá, že bude hotova někdy začátkem roku 2016. Pokud někdo jako pan Keller už dnes zná nejen její obsah, ale dokonce i konkrétní dopady, pak je buď jasnovidec, nebo fabulátor. Anebo prostě politik, který se snaží svézt na instinktivním či věcném odporu veřejnosti k Americe nebo ke globalizaci.
Ale sám jste uvedl, že negociace k TTIP jsou netransparentní. Jenže to právě je živnou půdou podobným tezím. Kdyby veřejnost věděla, o čem přesně se jedná, nebudou mít Kellerové a podobní šanci. Pokud tedy nemají pravdu...
Souhlasím. Tajnůstkářství při těch jednáních je velmi kontraproduktivní. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že jde o negociace. Každá ze stran jde do jednání s nějakým plánem, čeho dosáhnout a za jakou cenu. Když půjdete kupovat byt, také nebudete do světa vytrubovat, jakou nejvyšší cenu jste ochotni zaplatit. Co když prodávající bude ochoten nemovitost udat za cenu nižší? Byli byste sami proti sobě. Jenže preference prodávajícího poznáte právě až při samotném vyjednávání. Jde pochopitelně o zjednodušenou analogii, ale princip je snad jasný.
Je ovšem také pravda, že když se chystáte pořídit si byt, jdete do transakce se svými vlastními penězi. V rámci negociací k TTIP se však dohaduje něco, co bude mít dopad na peněženky třetích stran. Právě proto si myslím, že obě strany vyjednávání musí být otevřenější. V rámci možností, pochopitelně. Nerozumím například tomu, proč rámcový mandát k vyjednávání za EU musel „uniknout“? Proč nemohl být normálně zveřejněn? Nevím také, proč k negociačním dokumentům má přístup pouze vybraná část europoslanců. Proč ne všichni? A tak dále…
Psali jsme:
Terčem kritiky je také to, že TTIP se údajně „šije na míru“ velkým korporacím, zatímco malé a střední podniky „ostrouhají“...
Hovořil jsem v poslední době na téma TTIP s celou řadou zaangažovaných osob a skupin. V Bruselu i ve Washingtonu. Nepřekvapí, že úmluvu jednoznačně podporují vrcholní euroúředníci a europolitici, lidé z amerického ministerstva zahraničí či třeba z americké obchodní komory. A pak také představitelé „velkého byznysu“. Je tedy zjevné, že ti v TTIP vidí velký potenciál. Malé a střední firmy v řadě případů samotnou myšlenku liberalizující úmluvy také hájí, ovšem obávají se na druhou stranu toho, že snadno může jít proti jejich zájmům. Tahle obava na straně velkých korporací evidentně přítomna není. To je tedy varovným signálem. Stejně jako to, že do poradního výboru k TTIP, který byl nedávno zřízen na evropské straně negociací, nebyl původně přizván byť jen jediný zástupce nějaké organizace zaštiťující malé a střední podniky.
Vedle zmíněné dosavadní nedostatečné transparentnosti vyjednávání k TTIP spatřuji další omyl právě v této určité přehlíživosti k malým a středním podnikům, které přitom jsou základem zdravého ekonomického růstu. Vyjednávači TTIP by neměli podcenit, že nemalá část veřejnosti v Evropě má na Spojené státy „pifku“, třeba už jen kvůli těm odposlechům. Tajnůstkářství a přehlíživost k malým a středním podnikům mohou veřejnost dále dráždit, a řady odpůrců TTIP tak rozšířit. Pokud by měla jednání k TTIP nakonec ztroskotat kvůli malichernostem typu tajnůstkářství a přehlíživosti, bude to obrovská prohra na obou stranách Atlantiku. Prohra, která zřetelně urychlí odchod Evropy, ale i Spojených států z první scény globální ekonomické a vlastně i geopolitické dominance. Prohra, která bude znamenat nižší životní úroveň v Evropě.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen, se na pozvání amerického ministerstva zahraničí účastní programu zaměřeného na TTIP, v jehož rámci se v Bruselu, Washingtonu a jinde setkává s klíčovými participanty vyjednávání k dané obchodní úmluvě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
