Ačkoli se na základních i středních školách soustavně umenšuje význam dějepisu, nelze nevnímat, že si základy pohledu na politiku, církev, nebo i sousední Německo odnáší člověk do života právě z hodin dějepisu. Tento týden zazněly na semináři Klubu společenských věd „K výuce a učebnicím dějin na středních školách“ výhrady historiků i samotných učitelů k tomu, jak dochází k deformaci popisu dějinných událostí, souvislostí a etap. A netýká se to jen novodobých dějin, ale i husitství či národního obrození.
Problém výuky dějepisu zaznamenal i senátor ČSSD Marcel Chládek, který v nejbližší době z pozice stínového ministra školství převezme faktickou odpovědnost za celý rezort. „První rovinu vidím v tom, že někdy dochází ke zkreslování objektivních dějepisných faktů. Druhou pak v tom, že se řada učitelů bojí vykládat novodobé dějiny. Je jen dobře, že se tato otázka otevírá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz senátor Marcel Chládek, jenž už tuto problematiku s některými odborníky probíral.
Na novodobé dějiny mnohdy při výuce nezbyde čas
Jedním z nich byl i Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR. „Pana docenta Šebka jsem už oslovil a chtěl bych mu nabídnout poradenskou činnost pro tuto oblast, protože se domnívám, že je to velice důležité. Nemyslím si, že by ministr měl zasahovat až do takových podrobností, jako je curriculum jednotlivých předmětů. Nicméně mi připadá, že na základních školách je látka rozvrstvena tak, že se příliš velká pozornost věnuje pravěku, výuka končí druhou světovou válkou a už se nedostane na novodobé dějiny,“ upozorňuje senátor.
Psali jsme:
Zatímco dříve byl v osnovách dějepisu kladen důraz na husitství, národní obrození, dělnické hnutí a osvobození Československa na konci druhé světové války, od 90. let se objevuje adorace církve, šlechty i otevřený pohled na režim, který tu fungoval v letech 1948 až 1989. Ne náhodou se postupně mění i nálady ve společnosti s dospíváním generací, které jsou nezatížené negativními vztahy s Německem, smířlivější k církevním restitucím a někdy až poblázněné šlechtickým titulem i vystupováním jednoho z prezidentských kandidátů.
Národ, který se neumí poučit z dějin, je předurčen k záhubě
Budoucí ministr školství Marcel Chládek je přesvědčen, že není důvod výrazné postavy našich dějin pod vlivem církve nebo sousedního Německa nějak dehonestovat. „Sehrály historickou roli ve své době a můžeme být na ně hrdí. To, že se jiné národy dívají na tu dobu trochu jinak než u nás, tak právě proto je důležité o tom hovořit. I proto je nutné, aby ve školách nešlo jen o memorování faktů. Viděl jsem i výuku, při níž si žáci vytvořili skupinky a tvořili oponentní názory. A to si myslím, že jim dá do budoucna daleko víc,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz navržený ministr školství Marcel Chládek.
Není prý třeba se bát mluvit o významných osobnostech našich dějin ani historických epochách. „Husitství bylo v českých zemích významné. Vzhledem k tomu, že jsem z okresu Rakovník a máme tady Krakovec, kde kázal a odkud odcházel Mistr Jan Hus do Kostnice, tak si této osobnosti velmi ceníme a jsme v naší oblasti velmi citliví na poznámky vůči jeho osobě. Národ, který si neváží svých dějin a není schopen se z nich poučit, je předurčen k záhubě. A já pevně věřím, že máme celou řadu kvalitních učitelů dějepisů a historie na českých školách a že jsme schopni kvalitně tuto oblast zvládnout,“ říká Marcel Chládek.
Období od roku 1945 do roku 1989 znázorňuje prvňákům ostnatý drát
Ještě ožehavější to je s novodobou historií. Především politici KSČM si často stěžují, jak jednostranně je nastupující generaci předkládána. „Výuka dějepisu, nejenom v učebnicích, ale i v nejrůznějších dokumentech a textech je velmi neobjektivní, velmi zkreslená, ať už se to týká starší doby jako husitství nebo novějších dějin. Mám na mysli konkrétně období po druhé světové válce až do roku 1989,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Marta Semelová, poslankyně a předsedkyně odborné sekce školství ÚV KSČM, která se výukou dějepisu zabývala.
Své výhrady dokládá na tom, jakým způsobem je pojata výuka dějepisu už od první třídy základní školy. „U malých šestiletých dětí, které ještě neumí číst, je například v určitých sešitech prvouky, kde jsou zaznamenávany dějiny prostřednictvím kreslených obrázků, celé období od roku 1945 do roku 1989 znázorněno jediným obrázkem, a to je ostnatý drát. A u toho je cedulka období nesvobody. Takhle to pokračuje dál ve vlastivědě, v dějepise, není to celkový objektivní pohled na historii. Něco je potlačeno, něco zvýrazněno, je to zkreslený pohled, a to nám vadí,“ vysvětluje poslankyně.
Ředitel i učitel dějepisu ručí za to, aby se z besed nestaly agitky
S tím, že žádná doba není černobílá, souhlasí i stínový ministr ČSSD Marcel Chládek. „Proto se ani novodobé dějiny nedají vyprávět černobíle. Určitě každá doba – i před rokem 1989 – měla svá pozitiva i negativa. A je důležité mluvit o obojím. Ale byl bych proti tomu, aby se zakázalo například lidem z Ústavu pro studium totalitních režimů, aby pořádali ve školách besedy. Ale vždy to musí být přiměřeně věku, aby nebyla výuka zaměřena příliš odborně například pro děti šesté, sedmé třídy na základní škole,“ nabádá senátor.
Budoucí ministr školství upozorňuje, že to, jak výuka probíhá, si musí pohlídat ředitel školy a příslušný učitel. „Jsou zodpovědní za to, aby se výuka nedostala za rámec, aby to nebyla nějaká agitka. Pokud si školy dělají nějaké doprovodné programy, besedy, já proti tomu vůbec nic nemám, je to zpestření výuky. Ale ředitel a hlavně učitel si musí jako odborník na danou problematiku ohlídat, aby to opravdu zapadalo do rámcového programu v dané škole v tom konkrétním předmětu,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz senátor Marcel Chládek.
Vymývání mozků od prvního stupně až po střední školy
„Analyzovali jsme v odborné sekci učebnice dějepisu od prvního přes druhý stupeň až na střední školy, a to vymývání mozků co se týče historie pokračuje dál ve všech stupních školy,“ tvrdí poslankyně Marta Semelová a netroufá si odhadnout, zda se to příchodem nového šéfa rezortu změní. „Ministerstvo školství má vliv na to, jak se vyučuje dějepis na školách tím, že vydává doporučení a metodické pokyny. V těch doporučeních jsou různé pasáže, které se týkají výuky historie v poválečném období, které už samo o sobě je zkresleným doporučením toho, jak učitelé mají tuto oblast pojímat,“ míní poslankyně.
Vadí jí i to, že chyby předchozího režimu jsou zveličovány a cokoli, co se tu vybudovalo, je ignorováno. „Je zamlčováno, že se tu vybudoval průmysl, že se tady vybudovalo zemědělství, které bylo schopno zajistit výživu národa, že se vybudovalo školství, které bylo na velmi dobré úrovni na rozdíl od současné doby, zdravotnictví, sociální oblast, dostupná kultura pro všechny - a o tom všem se mlčí. Z tohoto důvodu považujeme výuku dějepisu za naprosto nevyváženou,“ konstatuje pro Parlamentnílisty.cz poslankyně Marta Semelová.
ÚSTR by se měl zrušit, protože pracuje na základě účelového politického zadání
Nelíbí se jí ani to, že ze strany krajských úřadů jsou na školy zváni zástupci především ÚSTR, Člověka v tísni či Konfederace politických vězňů, což považuje za jednoznačně politické zadání. „Co se týká Ústavu pro studium totalitních režimů, tak ten by měl být podle mého názoru naprosto zrušen, protože pracuje na základě účelového politického zadání a jeho práci či studie by na sebe měly vzít jak Akademie věd, tak další historické ústavy,“ domnívá se předsedkyně odborné sekce školství ÚV KSČM.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
