Kočka divoká (Felis silvestris) byla v české krajině dlouho považována za vyhynulou. Její návrat dokládají fotopasti i genetické analýzy. DNA z odebraných vzorků srsti a trusu prokázala přítomnost samce kočky divoké. Kočka divoká patří k nejvzácnějším savcům české fauny, je zvláště chráněným druhem zařazeným na Červený seznam jako kriticky ohrožený. Od kočky domácí se odlišuje kratším mohutnějším ocasem s pruhy a tupým koncem, výraznou tenkou hřbetní čárou a šedohnědým až šedožlutým zbarvením srsti.
Od stop ke genetickému důkazu
Monitoring je součástí dlouhodobé činnosti Hnutí DUHA Šelmy: „V roce 2022 se během zimy skupince proškolených dobrovolníků Vlčích a Rysích hlídek podařilo objevit ve sněhu stopy malé kočkovité šelmy. Stopy kočky divoké bez dalších důkazů nelze jednoznačně odlišit od stop kočky domácí. Dobrovolníky však stopy dovedly do míst, kde se později kočku divokou skutečně podařilo zachytit na fotopast,“ popisuje Kristýna Chroboková, koordinátorka Vlčích hlídek v Lužických horách z Hnutí DUHA Šelmy. S výzkumem tak významně pomáhají
i dobrovolníci, jak se ukázalo v tomto i dřívějších případech a v hlášení veřejnosti.
Rok 2025 přinesl zásadní posun: fotopasti zaznamenaly samce Jonáše a samici Tonku, která na jaře přivedla na svět nejméně tři koťata. Analýza DNA vzorků srsti a trusu odebraných z terénu potvrdila, že Jonáš je skutečně kočka divoká. Analýzy DNA provedl Ústav biologie obratlovců AV ČR v rámci projektu Technologické agentury ČR financovaného z programu Prostředí pro život.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
