„Chováme se, jakoby se nás to vůbec netýkalo, ale to je velký omyl“ říká vedoucí studentské skupiny Michal Gregor, student prvního ročníku Fakulty logistiky a krizového řízení a uvádí příklady největších světových blackoutů posledních let: v červenci 2012 bylo dva dny bez proudu přes půl miliardy lidí v Indii, v srpnu 2005 přes sto miliónů v Indonésii. Výpadky se ale nevyhýbají ani tzv. vyspělým zemím: v roce 2003 zůstalo dva dny bez elektřiny skoro 60 miliónů Američanů – včetně obyvatel New Yorku, Bostonu, Filadelfie a dalších velkých měst. „Dnes se s úsměvem připomíná, že devět měsíců po výpadku se v postižené oblasti nebývale zvýšila porodnost, ale ona to žádná velká legrace nebyla – uvědomte si, že nefungovaly výtahy v mrakodrapech, stála veřejná doprava, protože stojany pohonných hmot jsou poháněny elektřinou, nemohli jste si nakoupit, protože v supermarketu se vám bez elektřiny ani neotevřou dveře a i kdyby, tak nefunguje pokladna. Nemluvě o tom, že nejspíš za pár dní nebudete mít peníze, protože nepůjdou bankomaty“ – vypočítává Michal Gregor, jak vypadá život moderního velkoměsta bez elektřiny.

Podle studentů je proto na místě, aby každá domácnost měla sestavený krizový plán, podle kterého se rodina bude v případě blackoutu řídit. Doma byste stále měli mít železnou zásobu potravin a pitné vody na jeden týden, základní léky a aspoň kanystr pohonných hmot pro případ, že budete muset jet do nemocnice.

Měli byste si pořídit rádio na baterie nebo na kliku a myslet například i na to, že při blackoutu nebudou fungovat bezpečnostní systémy, což by společně se zvýšeným rizikem zhroucení státní správy nepochybně přineslo i větší aktivitu zlodějů a dalších kriminálních živlů.