„Pravdou je, že garantem zahraniční politiky vlády je premiér, nikoli ministr. Takže co očekávat? V podstatě pragmatickou politiku. Na veřejnosti to však vypadá tak, že vztah k Rusku by měl být dělicí čárou – není to pravda. Dělicí čárou současnosti je, kolik procent přízně dáme Washingtonu a kolik Bruselu,“ popisuje Oskar Krejčí v rozhovoru pro XTV.
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Podle něj se nyní láme chleba. „Rozeběhly se nám zahraniční koncepce washingtonská a bruselská. A kdybych měl předvídat, jaký by byl Filip Turek jako ministr zahraničí, řekl bych, že by to byl Washington,“ míní politolog.
Pragmatismus premiéra
Oskar Krejčí vidí v přístupu premiéra Babiše pragmatismus vycházející z jeho životních zkušeností. „Pokud jde o samotného premiéra Andreje Babiše, jeho vnímání zahraniční politiky je podle mého názoru natolik pragmatické, že vychází z jeho životní zkušenosti. Čili způsob vnímání zahraniční politiky bude odpovídat podnikatelskému vidění světa. To není nic proti ničemu, takhle vnímá svět třeba Donald Trump,“ poukazuje Krejčí.
„Zahraniční politika premiéra se bude snažit vyvážit Washington. Uvidíme, kdo se stane ministrem zahraničí, ale pevně doufám, že zmizí to dětinské vnímání diplomacie, které představuje ministr Lipavský. Potřebujeme profesionála na ten post, když je ve světě chaos.“
Krejčí zároveň zdůrazňuje, že stát potřebuje odborníky i na dalších klíčových pozicích. „Potřebujeme odborníky. Proto se mi například líbí nápad na obsazení ministerstva obrany vojákem. Po letech, kdy tam šéfovali amatéři, je potřeba někoho, kdo tomu rozumí, kdo se v tom světě pohybuje. Protože ti amatéři nic netuší a nechávají se ukecat od generálů k drahým nákupům.“
Politolog očekává, že zahraniční politika vlády se v následujících letech bude ubírat jiným směrem, než jaký zastává prezident Petr Pavel. „Ale to je od roku 1989 běžné, že se liší zahraniční politiky vlády a prezidenta. Není to tak velká tragédie, ale je to trochu ostuda samozřejmě, že se to rozštěpí.“
Příměří v Gaze a role Donalda Trumpa
K situaci na Blízkém východě Krejčí říká: „Je to fantazie, doufejme, že se to povede a poděkujme za to většinově Donaldu Trumpovi. Je důležité vidět, že ta změna proběhla v radikální změně Trumpovy zahraniční politiky. Zatímco při svém prvním funkčním období stál pevně za Izraelem, nutil arabským zemím Abrahámovské dohody, tak teď je jiný. On vidí, že politika izraelského premiéra Netanjahua se setkává ve světě s kritikou, Izraeli se ničí veškerý kredit třeba v Evropě. Někdo ve Washingtonu pochopil, že takto to dál nejde a učinili dramatický obrat a začínají přijímat rozumné kompromisy.“
„Spojené státy přestávají být tak jednostranně na izraelské straně. A stejným způsobem se dá řešit i Ukrajina,“ konstatuje prof. Krejčí.
Evropská unie podle Krejčího v podobných procesech tradičně nehraje rozhodující roli. „Evropská unie se k tomu vždy jen nějak přilepí, jako to bylo vždycky u všech velkých dohod. Stačí si vzpomenout na dohody o jaderném programu Íránu, kde byla role EU umělá; ve skutečnosti to vyjednávání vedou jednotlivé země, jako Německo nebo Francie, které mají nějaké mocenské páky. Evropská unie nic takového nemá, protože ten projekt tak není postavený. Jednotná zahraniční politika EU totiž neexistuje, tam mají jednotlivé státy vlastní zájmy a slova nějaké předsedkyně Komise to nezmění.“
Trump a Nobelova cena míru
K otázce, zda by si Donald Trump zasloužil Nobelovu cenu míru, má Krejčí jasný postoj. „Za to, co udělal v Íránu určitě ne. Ale za zásluhy v Pásmu Gazy, kde to samozřejmě ještě není uzavřeno a bude se čekat, jak se zachová Hamás a bude odzbrojen a jak se budou chovat ti agresivní izraelští osadníci. Ale příměří je podepsáno a je to zásluha Trumpa.“
Na otázku, zda by měl vzniknout palestinský stát, odpovídá: „Dvoustátní řešení je z 90 % ve světě vnímáno jako jediná možnost trvalého míru. Ale když se člověk podívá na mapu a všimne si, že mezi západním břehem Jordánu a Pásmem Gazy je Izrael, tak jak by ten palestinský stát asi vypadal a fungoval, když je rozdělen na dvě území. To jsou velké problémy a to, co předvedl Netanjahu, to se bude těžko odpouštět, to byla historická chyba, kterou arabský svět neodpustí.“
Ukrajina a riziko eskalace
Politolog Krejčí upozorňuje na složitost situace kolem Ukrajiny a na možné důsledky dodávek amerických raket. „Zahraniční politika Donalda Trumpa se dostala do pozoruhodné pasti, on je zároveň proti Číně a proti Rusku. Přitom už dekády všichni američtí stratégové upozorňují, že je potřeba docílit toho, aby se Rusko a Čína nespojovaly politicky. Ale nyní je oni ke spolupráci nutí, když na ně najednou útočí pomocí těch cel, sankcí a podobně.“
„Trump vlastně pomáhá zapálit dům, a pak chce zásluhy, že ho uhasil. To se stalo v Pásmu Gazy a nyní to hrozí na Ukrajině, kde se spekuluje o těch raketách Tomahawk. Ty přitom mohou nést jadernou nálož a to je dramatická eskalace, protože tyto systémy by museli řídit američtí vojáci a tím by se USA přímo zapojily do toho boje.“
„Tu situaci by to jen vyhrotilo, ale nic víc. Tady je nějaké přesvědčení, že když se dodají nové zbraňové systémy, tak že to změní tu situaci na frontě, ale proboha proč. Nedokázaly to stíhačky F-16, systémy Patriot, a teď to nedokáže Tomahawk. Takovýmhle nátlakem nedonutíte Rusko k žádnému jednání. Tady si Trump hraje s ohněm.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Dojedná Donald Trump příměří na Ukrajině?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Makarovič
