Lesy na Děvíně mají poměrně divokou historii. Významně do jejich vývoje, patrně již od mladšího paleolitu, kdy potřeboval dříví na oheň, zasahoval člověk. 

Z počátku méně, později však velmi výrazně měnil tvář lesa. Zpočátku bez rozmyslu, co s lesem bude, až se vykácí, až po současné poměrně složité plánování jak, kdy a kde se má les vykácet, aby se zachoval i pro budoucí generace a měl z něj co nejvíce užitku.

Lesy pařezinové

Pokud dnes zavítáte do těchto lesů, připadnou vám v podstatě stejné, jako lesy jinde v naší zemi. První, co si můžete uvědomit je, že nevidíte žádný jehličnatý strom. To je proto, že se nacházíme v malé nadmořské výšce, velmi teplé oblasti a smrky by trpěly suchem. Jen borovice si dokáže pro vláhu sáhnout hlouběji a najdete ji třeba na Kotli. V lesích pod vápencovým bradlem se však procházíte pod lípami, habry, javory, jasany a duby. Kmeny některých z nich nejsou rovné, spíše jako by obrůstaly pomyslný kámen a od země se šavlovitě křiví. To proto, že stromu v minulosti něco překáželo a hledal si svůj prostor. Byly to další kmínky vyrůstající ze stejného pařezu.

Po cestě na Děvín není problém najít nejenom šavlovité kmeny, ale i stromy rostoucí v kruzích. V podstatě se jedná pouze o jednoho jedince s více kmeny rostoucími ze stejného pařezu (tzv. polykormon). Jak takové kruhy vznikly? Velmi prostě – uřízl se kmen, pařez obrazil výhony a ty se nechaly vyrůst. Je to nejjednodušší způsob obnovy lesa a patrně i historicky nejstarší, protože se nad ním nemusí vůbec přemýšlet. Takovému způsobu obnovy lesa se říká pařezení a lesům takto vzniklým pařeziny.

Stromoví velikáni

Kolem Svatojakubské cesty na hrad Děvičky si můžete všimnout další zvláštnosti. Mezi všemi těmi poměrně tenkými křivatci se najednou objeví kmen rovný a daleko tlustší. Je nejen mohutnější ale i starší, někdy o dvě generace. Cíleně jej tam naši předkové při těžbě nechali. Na jejich obydlí byly potřeba větší kmeny než ty z pařezů, kterými se topilo v kamnech. Takové stromy nazýváme výstavky. Slouží nejen jako zdroj stavebního dříví, ale mohou být i rodiči následující generace lesa, pokud se na nich urodí dostatek žaludů. Větve, posazené nízko na kmeni, svědčí o tom, že strom vyrůstal dříve na volné ploše (v periodách, kdy byl okolní les vykácený), od země průběžný kmen zas o tom, že strom vyrostl ze semene.