Nejstarší dlouhodobě činnou učenou společností u nás byla Královská česká společnost nauk (1784–1952), která zahrnovala vědy humanitní i přírodní. Mezi zakladatele patřili filolog Josef Dobrovský, historik Gelasius Dobner či matematik a zakladatel pražské univerzitní hvězdárny Joseph Stepling. V jejím čele později stál známý historik František Palacký.

Na počátku šedesátých let 19. století navrhoval přírodovědec Jan Evangelista Purkyně ve svém spise Akademia, aby vznikla mimouniverzitní vědecké instituce, která by sdružovala ústavy reprezentující hlavní obory tehdejší vědy. Jeho myšlenka instituce věnující se mezioborovému výzkumu je velmi blízká koncepci a struktuře současné Akademie věd ČR.

Josef Hlávka – zapálený mecenáš

Ve srovnání s počátkem šedesátých let 19. století byl tehdy nejen dostatek tvůrců i „konzumentů“ národně vymezené vědy, ale existoval také plán, jak by podobná instituce mohla vypadat a fungovat. V tomto kontextu bylo důležité, že se objevil movitý a zapálený mecenáš, který ideu prosadil a z velké části také zaplatil – celoživotní zakladatelské a budovatelské dílo architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky (1831–1908) tak v případě založení české akademie dosáhlo monumentálního završení.