Bez řízeného vzdušného prostoru i přesného časového plánu

Vzdušný prostor mezi Turkmenistánem a Kábulem byl bez letového řízení. „Sami jsme si proto museli dělat mezi sebou rozestupy ve vzduchu a řadit se letadlo za letadlem na přistání. Hledali jsme frekvence, po kterých bychom mohli mezi sebou komunikovat,“ vypráví.

„Nemohli jsme spoléhat na to, že v Kábulu dostaneme nějaké palivo, takže jsme v Baku načerpali plnou nádrž. Po cestě do Kábulu jsme pak řešili teplotu vzduchu a váhu, kterou s sebou budeme moci vzít zpátky. Několikrát jsme to měnili. Právě i v souvislosti s tím, že jsme na letišti zůstávali déle.“ Na letišti v Kábulu nakonec čekal český Airbus čtyři a půl hodiny. „Limit byl ale pro nás i čas, protože jsme nechtěli startovat v noci. Neměli jsme tušení, jak fungují dráhová světla.“