Armádu letos čeká přezbrojení, ale také vyčlenění jednotek do zahraničních operací

Jak hodnotíte uplynulý rok v armádě?

Především bych chtěl poděkovat všem vojáků AČR i občanským a státním zaměstnancům za práci, kterou odvedli v loňském roce. A nejen jim, ale i civilní části Ministerstva obrany. Po celou dobu mé služby jsem nikdy nerozlišoval zelenou a bílou část resortu. Pokud mezi těmito dvěma složkami není synergie, pak nikdy ten systém nepracuje dobře. Za mě tedy velké poděkování za vše, co se v loňském roce podařilo udělat.

Na velitelském shromáždění koncem roku 2016 jste jako hlavní priority pro rok 2017 stanovil pokračování v doplňování vojáků z povolání v záloze, přípravu vojsk a záloh, plnění mezinárodních závazků, modernizaci především pozemních sil a zpracování koncepcí, zejména Koncepce použití Ozbrojených sil ČR. Co všechno se vám z tohoto podařilo splnit a kde naopak máme ještě rezervy?

Začnu částí doplňování personálu. V tomto směru jsme na dobré cestě. V loňském roce přišlo fyzicky do armády 2 173 nových vojáků. Armáda je nyní naplněna přibližně na osmdesát tři procent. Což jsou skvělá čísla. Dobré je i to, že také v letošním roce máme jak finanční, tak i materiální prostředky k zabezpečení dalšího náboru. Pokračovali jsme také v doplňování jednotek aktivní zálohy. V současné době máme 2 666 záložníků. Jestliže náš cílový stav aktivní zálohy je pět tisíc vojáků v roce 2025, pak jsme již na více než padesáti procentech. Jen v loňském roce jsme získali více jak 700 nových záložníků. I za to bych chtěl poděkovat, a to nejen rekrutačním střediskům, krajským vojenským velitelstvím a Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově, které zabezpečovali nábor a základní přípravu, ale i těm, kteří mají na starost zařazení těchto vojáků do nových jednotek a jejich další výcvik. Nejen v loňském, ale i v letošním roce se zabýváme naplňováním dokumentu, který schválila vláda, a sice Koncepcí výstavby AČR. Podle ní by armáda měla mít v roce 2025 celkový stav více než 24 000 vojáků. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že toto číslo dosáhneme. V loňském roce byly schváleny koncepce výstavby pozemních i vzdušných sil a vláda přijala příslušné strategické programy rozvoje. Koncepce použití ozbrojených sil 2030 je schválena radou MO pro plánování pro obecné scénáře a v rámci prací na Plánu obrany ČR budou tyto generické scénáře postupně nahrazovány konkrétními. Provedly jsme testování možných variant nových bojových vozidel pěchoty a řadu dalších kroků.

Zmínil jste, že armáda je v současné době naplněna zhruba z osmdesáti tří procent. Sto procent určitě nikdy mít nebude, jakou naplněnost ale považujete za optimální?

Nyní pokračujeme v doplňování zejména 13. dělostřeleckého pluku, 25. protiletadlového raketového pluku a logistického praporu v Lipníku nad Bečvou i dalších jednotek. Sto procent vojáků nikdy mít asi nebudeme, ani to není naším cílem. Pokud se armáda dostane na naplněnost devadesáti procent plus, tak to bude stav, který nás uspokojí. Je potřeba ale říci, že nás čekají i úkoly ve výstavbě nových jednotek. Ať již se jedná o jednotku praporního typu v posádce Rakovník či třetí prvek, který budeme budovat vedle dvou stávajících mechanizovaných brigád. Obranná strategie ČR hovoří o dalších 5 000 vojácích v rámci ozbrojených sil.

V posledních měsících se klade důraz rovněž na doplňování důstojnického sboru. Jak jste spokojeni s činností Univerzity obrany a úrovní jejích absolventů?

S Univerzitou obrany jsme v neustálém v kontaktu, a to jak já s rektorem, tak na nižší úrovni jednotliví náčelníci druhů sil se svými akademickými protějšky. Ti prakticky nepřetržitě komunikují a předávají naše požadavky. Je tedy velice důležité, že o sobě víme. Naším cílem musí být, aby byla Univerzita obrany trvale konkurenceschopná, a to nejen vůči civilnímu prostředí. Především musí armádě dodávat takové posluchače, o něž máme zájem a kteří v armádě najdou uplatnění. Mladé důstojníky, kteří, když přijdou k útvaru, znají jednotku, znají techniku a jsou schopni se postavit před vojáky a zavelet jim. Musí být také schopni v krátké době odjet na zahraniční misi a plnit v ní specifické úkoly. Je tedy nezbytné, aby Univerzita obrany ve své každodenní činnosti vnímala tuto potřebu AČR, aby navyšovala své kapacity. Nezapomínejme ani na přímý nábor..

V souvislosti s aktivní zálohou jste zmínil, že je ještě potřeba zapracovat na lepším sladění výcviku a materiálně-technickém zabezpečení. O co konkrétně by se mělo jednat?

Aktivní záloha je dnes již platnou součástí AČR. Je to ale i projekt, který se stále rozvíjí. Na Generálním štábu jsme proto posílili oddělení zabývající se výběrem, přípravou, výcvikem i případným nasazením této složky armády. Musíme vnímat, že její příslušníci se povolávají jen na konkrétní cvičení a nasazení. Nejsou to permanentně fungující jednotky a to může samozřejmě přinášet jisté problémy, s nimiž se musíme naučit co nejlépe pracovat. Tyto nové přístupy musíme prosazovat cestou velitelů útvarů a ředitelů KVV. Zúčastňuji se jednání velitelů jednotek aktivní zálohy, kde se řeší běžné každodenní vojenské potřeby. Snažíme se i tyto záležitosti nějakým způsobem koordinovat.

Na Doupově by měly vzniknout další výcvikové kapacity. Je to jedna z oblastí, kde nás tlačí bota?

Armáda by pro zájemce z civilu měla být zajímavá. Pokud má být schopna vybrat a připravit své nové příslušníky, pak k tomu musí mít i odpovídající kapacity. Tyto úkoly jsou samozřejmě velmi dobře plněny ve Vyškově. Na druhou stranu musíme rozprostřít aktivity armády i teritoriálně. Víme dobře, že západ Čech je v tomto směru prakticky nepokrytý. Proto jsem přesvědčen, že rozhodnutí vytvořit ve výcvikovém prostoru Hradiště jednotku, která se bude zabývat širokou škálou činností v rámci přípravy profesionálních vojáků, ale i aktivních záložníků, je správné rozhodnutí. Navíc to může být zajímavé i pro mladé lidi pocházející z této oblasti, kteří budou mít výcvik takříkajíc v dosahu. Nejen základní výcvik, ale i některé další fáze své služební kariéry mohou prodělávat v tomto regionu. Severní a západní Čechy, Karlovarský a Plzeňský kraj představují oblasti, které jsou skutečně vojensky velmi slabě pokryty.

Armáda již léta bojuje s naplněností skladů výstrojního materiálu, podařilo se vám v loňském roce přece jen pohnout s touto záležitostí?

Tohle je podle mého názoru takový evergreen, který není úplně pravdivý. Pokud se týče maskáčů či polních bot, nemyslím si, že bychom trpěli nějakým nedostatkem. Často to komentují lidé, kteří se snaží najít v této oblasti nějakou senzaci. Už méně se ví, že jen v loňském roce jsme převzali výstroj za více než 973 mil. korun. Neříkám, že občas se něco z druhového či velikostního sortimentu v našich výstrojních střediscích nedostává, ale pokud bych to měl zobecnit, tak klíčový polní stejnokroj je k dispozici. Určité problémy máme nadále se služebními stejnokroji vzor 97, ty se ale také snažíme řešit.

Jeden z největších loňských akvizičních úkolů, nákup radarů, se nakonec z důvodu voleb zastavil těsně před podpisem. Způsobuje to armádě jisté komplikace?

Nové radary samozřejmě potřebujeme. Musí totiž nahradit techniku, která přišla do armády ještě za minulého režimu a která je již daleko za svojí životností. Musíme zajistit spolehlivé vykrytí radiolokačního pole vlastními prostředky do úrovně tří tisíc metrů. Za sebe a za Generální štáb říkám, že tento projekt je odpracován. Sekce vyzbrojování má tuto akvizici již připravenou. V loňském roce se ji sice nepodařilo dotáhnout do konce, ale nemyslím si, že je tento proces zastaven. Vyjasněme si ještě některé technické parametry a záležitosti. S tím nemáme nejmenší problém. Věřím, že do poloviny letošního roku bude nákup těchto radarů podepsán.

V poslední době se hodně hovoří také o výběrovém řízení na nákup víceúčelových vrtulníků. Tento projekt vznikl před šesti lety za zcela jiné bezpečnostní a především ekonomické situace. Nestálo by za to ho přehodnotit a zvážit, zda v budoucnu nepořídit spíše nové bitevní vrtulníky?

Ne. Vezměte si, jakou armádu staví Česká republika. Jsou to ozbrojené síly, které mají v rámci své velikosti vyvážené schopnosti. To znamená od lehkých manévrových prvků přes střední až po těžký element, který budeme mít plnohodnotný po přezbrojení 7. mechanizované brigády. A do tohoto konceptu nám zapadá právě víceúčelový vrtulník. Bitevní vrtulník je, a teď nechci nikomu nic podsouvat, jednoúčelový stroj určený pouze pro bitvu, nic jiného se s ním udělat nedá. Myslím si, že v našem středoevropském prostoru je víceúčelový vrtulník, který je možné využít nejen k podpoře jednotek pozemního vojska, ale i výsadkům speciálních sil, k doprovodům konvojů, k záchranným úkolům atd., právě tou technikou, kterou potřebujeme. Bitevní vrtulník patří určitě do sestav armád, ale podstatně větších, než je ta naše.

Na Generálním štábu vznikne v letošním roce další, takříkajíc staronová sekce. Co konkrétně by toto opatření mělo přinést?

To je právě ten první krok nového systému velení a řízení. V minulosti z důvodů, k nimž se nechci vracet, došlo ke sloučení tehdejší sekce rozvoje druhů sil a sekce plánování sil. Výsledkem byl vznik sekce rozvoje a plánování schopností. To je ale obrovský konglomerát, který zahrnuje například plánování vojenských cvičení, starost o vojenské výcvikové prostory, působení cizích jednotek na našem území, modernizaci jednotlivých druhů vojsk, koncepční práci, tělesnou přípravu, řízení KVV, aktivní zálohu a mnohé další. My ale dnes potřebujeme kapacity pro rozvoj armády. Proto se vracíme k tomu, co tady kdysi bylo a rozdělíme tuto sekci v podstatě na dvě původní části.

Reorganizační změny se nedotýkají jen naší armády. Na Vojenském výboru NATO jste i vy podpořil změny na úpravu velitelské struktury Aliance. Mají vzniknout dvě nová velitelství. Co konkrétně by mělo toto opatření přinést?

NATO dnes potřebuje v důsledku změny bezpečnostního prostředí navýšit své schopnosti. Jsme součástí Aliance, a tudíž se na tomto procesu podílíme. Dělali jsme si rovněž analýzy, jakým způsobem by se vytvoření dvou nových velitelství dotklo naší armády. Jsme přesvědčeni, že to personálně zvládneme a budeme schopni i vznik těchto velitelství personálně podpořit v rámci bidovacího procesu. Stejně jako jsme nyní personálně podpořili velitelství Mnohonárodní divize severovýchod v polském Elblagu, kde máme dokonce zástupce velitele divize v generálské hodnosti a další příslušníky štábu.

Jaké hlavní úkoly jste si vytyčil pro letošní rok?

Rok 2018 bude dalším rokem naplňování projektů reorganizace a naplňování Koncepce výstavby AČR. Pokračujeme i v doplňování útvarů personálem. To se samozřejmě týká i aktivní zálohy. Čekají nás další fáze velkých projektů souvisejících s přezbrojováním armády – vrtulníky, bojová vozidla pěchoty, houfnice atd. Tyto záležitosti se skutečně musí odpracovat. Novou techniku pořizujeme minimálně na dvacet, třicet let. Z minulosti máme signály, že ne vždy se to podařilo. Takže nedělejme ukvapená rozhodnutí, chyby a všechno nejdříve pořádně promysleme. Stojí před námi i mezinárodní závazky v podobě vyčleňování jednotek do mezinárodních hotovostních systémů a zahraničních operací. Velmi významnou změnu přitom představuje faktor času. Kdysi jsme hovořili o tom, že budeme reagovat na bezpečnostní rizika v řádu let. Dnes je ale situace naprosto diametrálně odlišná. Musíme budovat armádu tak, aby byla schopná reagovat na bezpečnostní rizika v řádu měsíců, někdy i týdnů. To jsou úkoly, které před námi stojí v roce 2018. Jsem přesvědčen, že je společně zvládneme. K tomu nám přeji mnoho úspěchů.