„Upozorňujeme zejména na nádobí zdobené potiskem vystupujícím na povrch glazury. Glazury vtavené do nádobí jsou zcela zapečené a nemají tendenci se olupovat. Naše zkušenosti však ukazují, že zejména vystupující potisky nádobí s obsahem olova je možné seškrábnout nožem nebo drátěnkou a tak se mohou i těžké kovy dostat do těla. Nedomyšlený je také další osud tohoto nádobí. Co se totiž s toxickými látkami stává v okamžiku, kdy nádobí vyhodíme, nebo když se barva dostane mytím agresivními saponáty do odpadních vod? Olovo i kadmium mají tendenci se v životním prostředí hromadit a působit tak v malých dávkách po velmi dlouhou dobu,“ vysvětluje vedoucí kampaně Jezme bez jedů Karolína Brabcová.

Arnika věří, že zdraví škodlivé olovo (ale také kadmium) do výrobků, které přicházejí do kontaktu s jídlem, nepatří i za cenu toho, že nebude možné vyrábět hrnečky s širokou paletou barev a odstínů. Vyhláška ale stanovuje pouze tzv. migrační limity. Ty sledují pouze míru uvolňování olova v kyselém prostředí podobném prostředí v lidských ústech a to na částech nádobí, které se běžně do úst vkládají. Nesleduje ostatní části výrobků, ani rizika poškození potisků a uvolnění látek při mytí a dalších běžných činnostech. Arnika věří, že zdraví spotřebitelů je přednější než široká paleta různě zbarveného nádobí, které ovšem obsahuje toxické olovo.