K tomu, aby problematika kolektivizace zůstala stále živým tématem bez účelového zkreslování faktů, přispěl i seminář organizovaný v rámci Mezinárodního roku půdy Asociací soukromého zemědělství první červencovou sobotu na farmě rodiny Zitkových ve Vlčnově u Chrudimi. Zejména pak přednáška historika Jiřího Urbana z Ústavu pro studium totalitních režimů pod názvem „Půda v procesu kolektivizace“. Poslechnout si ji a podělit se s ostatními o vzpomínky své či členů rodiny z této doby přijeli sedláci z různých regionů.
Nenásilný a dobrovolný proces?
Pro konkrétní příběhy svědčící o faktu, že skutečně nešlo o nenásilný a zcela dobrovolný proces, nebylo ale třeba chodit daleko. Hostitelská rodina Zitkových, jejíž předci na zdejším statku hospodařili již od roku 1670, byla minulým režimem velmi poznamenána. V roce 1950 ji komunisté ze statku, který se svými 40 hektary patřil k největším a nejmoderněji vybaveným v okolí, vystěhovali. Tehdejší hospodář, tatínek nynějšího majitele Miloslava Zitka, byl poslán do uranových dolů v Jáchymově a jeho synovi bylo znemožněno dokončit střední zemědělskou školu. Statek obsadilo nejprve JZD, poté státní statky a hospodářské budovy se na dlouhých téměř čtyřicet let naplnily jejich býky a telaty.
„Když jsem se jakožto první soukromý zemědělec ihned po revoluci přihlásil o své nároky, nacházel se náš statek ve značně dezolátním stavu. Od vstupních vrat bylo vše zarostlé nálety dřevin, stodolu nešlo vůbec vidět a dvůr pokrývalo rumiště. Úplně nejdříve jsme tedy vyvezli 29 nákladních automobilů odpadu,“ vzpomíná Miloslav Zitko.
Fakta hovoří jasně

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva