Je ale skutečně konec? A co máme dělat s migranty, kteří tu už jsou? A co s těmi, kteří stále hledají azyl na našem území? Jak se bude tento problém vyvíjet za 5, 10 nebo 20 let? Na tyto i jiné otázky se pokusíme najít odpověď.
Migrace není jen společenský, ale i ekonomický problém
Většině z nás se kulturní invaze ostatních národů nelíbí, a to i navzdory přívětivému postoji k migrantům, který propagují úřady. Například Švédsko je země s nejbenevolentnějšími imigračními pravidly a v roce 2015 přijalo 160 tisíc uprchlíků. Celková populace tohoto státu je pouhých 10 miliónů lidí, takže to je poměrně značné číslo.
Relativně vysoké procento původních obyvatel nese pohled na davy migrantů pochodující jejich ulicemi nelibě a vnímá je jako hrozbu pro švédský systém sociálního zabezpečení. Uprchlíci jsou považováni za přítěž pro daňové poplatníky, protože vláda neustále zvyšuje daně, aby rostoucí počet migrantů mohla umístit. Podle této zprávy je u migrantů čistý roční náklad na hlavu 74 000 švédských korun (8000 $).
Tato skutečnost měla při volbách ve Švédsku v roce 2018 za následek vysokou podporu krajní pravice. 17,6 % celkové populace podporovalo Švédské demokraty, což je oproti roku 2014 nárůst 4,7 %.
Sousední Finsko odmítlo přijmout migranty ve velkém a stát se tak novým Švédskem. V této zemi jich během roku 2015 našlo azyl pouze 32 000. Země má ale dvakrát méně obyvatel, kterých je asi 5 miliónů. Většina Finů měla obavy ze zvýšené kriminality, islamizace Finska a finančního úpadku. Bylo to dáno i tím, že Finsko bylo dlouho v recesi.
Efekt migrace na trh práce
A teď se přesuneme k dalšímu možnému důsledku nadměrné migrace. Když uprchlík přijde do cizí země, co přesně by měl v následujících letech udělat jako první? Ano, musí si najít práci. Většina zemí třetího světa, ze kterých pochází, se nepyšní zrovna valnou úrovní vzdělání, takže migranti se ucházejí o nekvalifikované pozice, zejména v sektoru služeb.
Schválně se podívejte na oblíbené fastfoodové řetězce v západní Evropě. Najdete mezi personálem vůbec nějakého člověka se severským vzhledem? Šance, že na tuto otázku odpovíte „ano“, se blíží 1%. Uprchlíci většinou zastávají pozice vrátných a číšníků, ale často obsazují i méně kvalifikovaná místa ve finančním, hazardním a maloobchodním sektoru. Často je vídáme pracovat v obchodech a ve směnárnách na pokladnách nebo jako krupiéry v kasinech.
Noví migranti se obvykle nestarají o osvojení příslušných komplexních dovedností a ani nemají příležitost zajistit svým dětem kvalitní vzdělání. Jejich hlavním cílem je usadit se v dané zemi. Jenže z pohledu budoucnosti je to pro trh práce naprostá pohroma, což je dáno zejména vlivem rozvoje technologií.
Fotogalerie: - Muzeum imigrace
Ale zpět k našemu příkladu. Všechny uvedené pozice bude možné v nejbližších desetiletích nahradit stroji. Pokladní i specialisté zákaznického servisu nahradí takřka se 100% pravděpodobností roboti. Samoobslužné stroje v supermarketech a chatovací boti, kteří řeší méně závažné problémy zákazníků, jsou jenom začátek.
Například kasina můžou přejít na internet. Už nyní pozorujeme nárůst popularity online kasin, kterých jsou na internetu tisíce a jejich počet dál exponenciálně roste. Ti, kdo prahnou po autentickém hazardním zážitku, si nakonec budou moct tento zážitek dopřát ve VR. A když ne, možná se budou v kamenných kasinech o bezpečnost, zákaznických servis a dohled nad stoly starat androidi. Kdo hrál Fallout: New Vegas, už takové roboty zná z kasin v této hře.
Pokladní ani krupiéry už nebudou dělat uprchlíci ani rodilí obyvatelé, a stejný osud potká i další méně kvalifikované pozice. Kam se tedy tito méně kvalifikovaní lidé vrtnou? Existují jen dvě schůdná východiska: snažit se prosadit na trhu kvalifikovanější práce nebo zůstat bez práce a pobírat dávky.
Ale budou tito lidé ochotní začít se učit nové dovednosti nebo pracovat na těch starých? Tady se dostává ke slovu takzvaná mentalita uprchlíků. Migranti považují místa, kam přijdou, za dočasný azyl, a proto se příliš neobtěžují usilovat o vzdělání nebo se učit angličtinu. Mezi Evropany a národnostmi z Afriky nebo Blízkého východu existuje obrovský kulturní rozdíl: jen někteří se svého přesvědčení vzdají a přijmou kulturu svého nového domova.
Problém není možné řešit tím, že změnu postoje necháme na uprchlících, ale jejich postoj se musíme snažit měnit my. A s tím budou spojeny další náklady na integraci. Například Německo v roce 2018 vynaložilo 23 mld. € na náklady spojené s migranty. Meziroční růst HDP dosáhl v roce 2018 pouze 1,4 %, což znamená, že bez těchto výdajů by mohl být podstatně vyšší.
A asi není potřeba zmiňovat, že Evropská unie stojí na pokraji rozpadu. Přestože si EPP a S&D stále drží křehké vedení, populisté a krajně pravicoví nacionalisté své pozice stabilně posilují. Více než polovina dotázaných si myslí, že rozpad EU je velmi pravděpodobným scénářem v období příštích 10 až 20 let, zatímco část z nich se také obává propuknutí války mezi jednotlivými zeměmi. Ve Francii je pouze 15 % těch, kteří si myslí, že politický systém zatím není prohnilý.
Podaří se EU rozptýlit obavy svých obyvatel? I když politické vášně opadávají a země uzavírají své hranice, důsledky minulého „přívalu“ migrantů zažehnány nejsou. Budoucnost není evidentně tak růžová, jak ji vidí Evropská komise, alespoň ne z dnešní perspektivy. Čekají nás roky, možná dokonce desítky let tvrdé práce a těžkých rozhodnutí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
