Věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení a doplnění dokazování. Pro připomenutí, násilné policejní vyklizení vily tehdy následovalo po jejím obsazení některými účastníky vzpomínkové akce u příležitosti třetího výročí vystěhování tzv. squatu Milada.

Nejvyšší správní soud shledal, že k závěru, zda byl policejní zásah tehdy zákonný či nikoli, neměl městský soud – přestože ve věci provedl rozsáhlé dokazování – dostatečná skutková zjištění. Některé závěry městského soudu označil Nejvyšší správní soud za zjednodušené a předčasné. Jakkoli se ztotožnil s tím, že účastníci akce, a mezi nimi též žalobci, obsadili vilu Milada protiprávně, protože k ní neměli žádné vlastnické, užívací nebo jiné právo, a že samotná výzva policie k opuštění objektu byla namístě, nepřesvědčil ho za daného stavu dokazování závěr městského soudu o tom, že to samo o sobě mohlo ospravedlnit bezprostřední (ještě v nočních hodinách) a masivní nasazení policejních sil na násilné vyklizení zchátralé, dlouhodobě neužívané a neobydlené vily ve vlastnictví státu.